Jednu věc musím na Martinovi Půtovi ocenit. Je to přímočarý pragmatismus a schopnost do puntíku naplnit heslo „účel světí prostředky“. Komentář J. Felcmana, spolupředsedy libereckých Zelených.
2012: Na startu pěkně opatrně
Když potřeboval Martin Půta v roce 2012 ovládnout Liberecký kraj, mírně zdegerenovaná místní ČSSD s postavičkami jako Sepp či Bursa byla snadný soupeř. Oproti mnohem radikálnější Změně v čele s Janem Korytářem ale nabídl místním podnikatelským elitám hladší postup očisty. Dopravní mafii v čele s firmou Busline a Vařilem vyhlásil příměří, to samé stavebním firmám očekávajícím pokračující přísun stavebních zakázek.
Důkazem budiž (mimo mnoho jiného) jeho postup v obří dopravní zakázce zadané de facto z ruky firmě Busline. Kvůli kritice této akce pak vyhodil z krajské koalice i Změnu a spojil se zase zpátky s těmi, které jako prohnilé dříve kritizoval – tedy ČSSD s tichou podporou ODS. Kvůli svým schůzkám s firmou Metrostav na benzínových pumpách si pak vykoledoval i obvinění policií. Nicméně jeho pozice ve vedení kraje byla upevněna, ostatní strany byly v jeho pragmatické koalici národní fronty proti Korytářovi stmeleny. Půtovi Starostové měli za krajské mandáty zároveň nejvíce peněz ze státních příspěvků a ve volbách 2016 tak snadno zvítězili.
2019: Zbavit se nejbližších
S dominantní pozicí ve vedení kraje se pak mohl postupně zbavovat lidí, kteří mu pomohli se nahoru dostat. Především to byli jeho kolegové z krajské rady, V. Mastník a M. Pieter, stejně jako on provázaní s firmou Busline. Nicméně „svatý Martin“ už tohoto spojence nepotřeboval, peněz z krajských mandátů měl pro stranu dost a společnost Busline už začala obecně ztrácet pevnou půdu pod nohama. Znalci celé historie se sice při slovech hejtmana o „Vařilově dopravní mafii“ popadali za břicho, ale ve volbách nevolí jen znalci.
Také stavební firmy nadále nemusely z jeho účinkování v čele kraje nijak smutnit. Např. do velebení budov okolo krajského úřadu, obou s poměrně pochybným účelem (Evropský dům + podnikatelský inkubátor) se proinvestovalo za jeho vlády z krajského rozpočtu půl miliardy. Stavěla firma Syner a její bývalá dcera CL Evans. Údržbářská ideologie Starostů stejně tak zajišťovala trvalý a prioritní přísun investičních peněz hlavně do zakázek na opravy silnic. To samé platí třeba o středním školství ve správě kraje – kvalita výuky nebyla nikdy velké téma, zato se mohutně ve školských areálech stavělo a rekonstruovalo. Mír s místní elitou byl zajištěn.
2021: Spojit se a podrazit, díl druhý
V tuto chvíli je dalším stupínkem v kariéře M. Půty celostátní politika. S malou stranou STAN, která předposlední volby sotva přelezla 5 %, by to pochopitelně bylo obtížné. Spojení s Piráty se tak hodilo. I zde bylo ale třeba postupovat důsledně. Piráti si v politice občas i něco myslí, což může být na škodu, když děláte takovou tu bodrou starostovskou politiku „pro všechny“. Tudíž bylo fajn využít peníze Pirátů vložené do kampaně, ale hlavním cílem bylo dostat k moci hlavně loajální vojáky STAN. Koaliční podraz tak byl na světě, Piráti byli na základě cílené kampaně Starostů vykroužkováni, přičemž Martin Půta byl v tomto podrazu jeden z nejaktivnějších. To doložila i analýza Pirátů, kterou si nechali zpracovat po svém volebním fiasku, cit.:
“Člen předsednictva hnutí STAN a předseda SLK (Martin Půta – pozn. aut.) aktivně koordinoval vydání novin Starostů pro Liberecký kraj, které jednostranně podpořilo kandidáty nominované na kandidátní listinu za STAN. Obsah novin byl i přes výhrady Pirátů publikován. Stejně tak byly rozeslány podporující dopisy, které nezohlednily kritické připomínky Pirátů.”
Jenže nějaké články a analýzy budou zapomenuty, počítá se realita v podobě moci a peněz. 33 poslanců přinese do poklady STAN ročně za mandáty cca 30 mil. Kč. Do voleb za 4 roky tak půjde STAN jako jedna z nejbohatších stran. M. Půta dokončí svůj třetí hejtmanský mandát za 3 roky a bude pak mít celý jeden rok na svojí osobní kampaň, do sněmovny, na ministra či rovnou premiéra. Po ruce bude mít 5,5 mil. Kč ročně za mandáty krajských zastupitelů a k tomu 15 mil. Kč ročně z veřejného rozpočtu kraje, který setrvale využívá na svou osobní propagaci. Můžeme očekávat velké divadlo.
Legendární ukázka, jak si hejtman buduje kult osobnosti za veřejné peníze – komiks z kufříků pro prvňáčky, který kraj za půl milionu distribuuje po základních školách.
2025: Vrchol? A co to vlastně bude znamenat?
Mohlo by to být vlastně takové krásné završení pohádky, jak jeden venkovský starosta, původním povoláním technik z fabriky na prezervativy, ke štěstí přišel. Lze na to nahlížet ale i trochu jinak. Je to právě pragmatismus, schopnost dělat kompromisy za hranou a technologie moci, které pomáhají M. Půtovi k cestě vzhůru. Bohužel to rozhodně není nějaké jeho vizionářství a chuť Česko někam posunout, kterým by na svou stranu strhnul davy. Slyšeli jste od něj nějaký názor na ožehavá témata typu uprchlíci, klimatická změna, EU, energetika, chudoba či sociální vyčleňování? Ne ne, tady si nechce pan hejtman pálit prsty. Zkusme se zeptat sami sebe, jestli jsme to z jeho výroků či činů kdy chytli – jak si vlastně tenhle chlap Česko v roce 2030 či 2040 představuje? Je tam vůbec něco jiného, než jen jeho osobní touha tam někde nahoře trůnit?
Jindřich Felcman, spolupředseda libereckých Zelených
