Nevím, co bych měl poradit lidem jiného, když na libereckém stavebním úřadu pozoruji tu parodii s názvem veřejná správa. V minulých dnech jsme se dozvěděli, že tento úřad slavně uzavřel kauzu „Snowbitch“. Po 4 letech!

Šlo přitom o kauzu tak prostinkou. Majitel památkového domu na něm vyměnil nápis, místo obnoveného historického nápisu Brouk a Babka zde vylepil ve stejném fontu obchodní značku nového obchodu se sportovním zbožím. Hned na úvod podotýkám, že zde nekomentuji věcnou podstatu této kauzy. Ve světle zrůdností, jako je např. přežvykující gumový dinosaurus na střeše Plazy, nebo dokonce bizarní způsob povolení tohoto obchodního domu, kdy památkáři „ztratili spis“, jde vlastně o blbůstku. Naprosto šokující je ovšem u kauzy Snowbitch její procesní stránka.

Pro představu zde podrobněji popíšu, co to vlastně znamená, vést správní řízení o takovém přestupku. Úřad se nejprve o přestupku dozví. To se stalo v prosinci, 14. 12. Jaroslav Badalec, vedoucí oddělení památkové péče libereckého magistrátu, tuto skutečnost pohoršeně komentoval v tisku. Tímto byl celý proces zahájen – úřad zjistil možný přestupek. Stavební úřad měl v tento okamžik zahájit prošetření. To zahrnuje tyto kroky: 1) Přeběhnout přes chodbu k památkářům a ověřit si, zda opravdu k výměně nápisu nevydali nějaké povolení. 2) Předvolat si majitele domu a požádat o vysvětlení. 3) Tak pro formu by si mohl příslušný úředník ještě cestou z práce ten dům z Pražské ulice vyfotit. Tímto by bylo završeno celé prošetřování a shromažďování důkazů. V tom okamžiku mohl stavební úřad vydat rozhodnutí o přestupku. Tohle ale trvalo libereckému stavebnímu úřadu 4 roky.

Zkuste si jen představit, co všechno musí „obyčejný“ člověk za 4 roky odpracovat, aby se uživil. Zkuste to porovnat s produktivitou libereckého stavebního úřadu. Zkuste si představit, že náklady na mzdy tohoto odboru s 22 zaměstnanci nás z daní stojí ročně zhruba 13 mil. Kč.

V pozici libereckého zastupitele jsem tak požádal tajemníka magistrátu, aby mi poskytl informaci o tomto správním řízení. Konkrétně aby mi poskytl soupis úkonů a písemností založených ve spisu. A to za účelem, abych si mohl ověřit, zda se kauza náhodou zbytečně nevlekla a zda si z našich daních platíme kvalitní výkon veřejné správy. Tajemník mou žádost zamítl, prý nemám právo nahlížet do spisu. To jsem ovšem nepožadoval, chtěl jsem jen soupis úkonů. Zkrátka tajemník se pouze vykrucoval a kryl své podřízené. Dostalo se mi pouze této obecné odpovědi, jejichž přesnou citaci čtenáři doporučuji – ve světle výše uvedeného popisu správního řízení – si řádně vychutnat:

„V předmětné záležitosti jsem si nechal oddělením státního stavebního dozoru odboru Stavební úřad (SUSD) předložit informaci k předmětné kauze. Z uvedeného jsem zjistil, že SÚSD provedl v této kauze přes 50 úkonů, z toho 19 úkonů v roce 2018, 21 úkonů v roce 2019, 9 úkonů v roce 2020 a zbylé úkony jsou realizovány v letošním roce. Vzhledem k tomu, že statutární město Liberec není účastníkem řízení, nemohu Vám poskytnout bližší informace.

Nad rámec dotazu uvádím, jak jistě víte ze své předchozí praxe, v řízení z moci úřední je ze zákona nositelem důkazního břemene správní orgán, nikoliv účastník řízení. Pro rozhodnutí správního orgánu zejména v řízeních z moci úřední nestačí, aby oprávněná úřední osoba „něco určitě věděla“, ale musí pracovat se skutečnostmi, o nichž nelze mít důvodné pochybnosti, což musí prokázat zákonně zaopatřenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, v řízení na žádost úředník žádá důkazy (např. projektovou dokumentaci, závazná stanoviska dotčených orgánů, vyjádření vlastníků technické infrastruktury apod.) po účastníku řízení – žadateli a pokud je žadatel nepředloží, rozhodnutí prostě nevydá nebo žádost zamítne.

V řízení z moci úřední musí úředník primárně prověřit relevantnost podnětu k takovému řízení prvotním sběrem informací, a pokud je podnět relevantní, zahájí řízení, ve kterém musí zajistit řádné důkazy o tom, zda „podezřelá“ věc je či není nelegální a současně prokázat kauzální souvislost s účastníkem řízení. Pokud nezajistí řádné důkazy o nelegálnosti věci a současně kauzálním spojení účastníka s touto věcí, nemůže ze zákona ukládat povinnosti účastníkovi řízení.

Aktuálním kontextem jsou od března 2020 protikovidová opatření, která zásadně ovlivnila časové možnosti jednotlivých účastníků řízení operativně spolupracovat s úřadem a tak citelně zasáhla i do průběhu této kauzy.“

Tak tohle si z daní platíme. Formalismus, alibismus, neschopnost. Tečka s klasickou výmluvou na covid jako bonus k tomu. Jestliže je tajemník schopný zcela seriózně hájit u tak triviální kauzy 4 roky trvající proces s 50 zcela zbytečnými úkony, nedivme se tomu, proč tohle město nefunguje.

Jak dál, úřade?

Stavební úřad v Liberci má dlouhodobě nevalnou pověst. Někomu se podaří dostat povolení rychle, někdo na něm zažívá nekonečnou šikanu. Kuriózní je např. srovnání rychlosti a akurátnosti postupu u kauzy Snowbitch s něčím tak „drobným a nepodstatným“, jako byla nová sjezdovka Skalka. Její povolení trvalo stavebnímu úřadu po obdržení posledního stanoviska jen pár týdnů. Zkrátka kdo umí, ten umí. A pan Rattaj si zjevně zasloužil exkluzivnější zacházení.

Naproti tomu se u neprivilegovaných stavebníků množí svědectví o zcela nesmyslné procesní šikaně, opakovaného vracení projektové dokumentace k dopracování a tlak na to, aby jí za přiměřený poplatek dopracovali projektanti „nenápadně“ doporučení stavebním úřadem. Je zjevné, že bez zvýšeného tlaku na vedení města s tím tajemník magistrátu nic neudělá. Budu tak rád, zašlete-li mi svědectví o podobných zkušenostech: jindrich.felcman@gmail.com

Jindřich Felcman, spolupředseda libereckých Zelených, člen Zastupitelstva města Liberec ze Změnu pro Liberec