Psali jsme o tom minulý týden, ale naštěstí to nakonec dopadlo dobře. Liberečtí úředníci se na deset let do Fora (či jinam) stěhovat nebudou. Nezvítězil ani tak zdravý rozum, jako spíš obava v Liberci vládnoucích politiků z veřejného mínění. Naštěstí. Zda to ale například podobně dobře dopadne i v případě Turówa, je zatím ve hvězdách.

V Čechách jsou pořád nějaké volby. Dnes navíc za dveřmi ty nejdůležitější, parlamentní. Pravděpodobně proto se Starostové, kteří drží kormidlo v kraji a v Liberci zalekli svého vlastního nápadu a evidentně rozjednaný byznys s Forem, kterému šéfuje jeden z jejích členů, stopli. Ono to skutečně bilo do očí. Sestěhovat úředníky do obchoďáku a ještě na deset let kvůli rekonstrukci na 8 měsíců, to už se okecává špatně.

Zatímco některým složitějším kauzám veřejnost ne vždy rozumí, tady to je poměrně černé na bílém a účelovost z toho kouká jako sláma z bot. Asi proto i liberecký primátor, který tahle škatulata prosazoval, zatáhl za ruční brzdu. Jestli to bylo, opět, na befel z kraje, se asi nedozvíme. Ale jelikož má náš hejtman ambice nesmírné až vesmírné, nebylo by to překvapení. Přeci jen je před volbami…

Druhou nejdůležitější událostí končícího týdne je jednání kolem Turówa. Stojí za povšimnutí s jakou nelibostí vedení kraje, zejména hejtman, nese, když si někdo dovolí říct, že Liberecký kraj nepostupuje dobře a nejedná v zájmu občanů. Jak ovšem skutečně jedná, ví málokdo, protože je to tajné. Transparentnost jako řemen. No, na to jsme si ale už zvykli.

Co ale reálně hrozí je to, na co upozornili tento týden demonstrující před krajským úřadem. Tedy, že se Česká republika a zejména představitelé Libereckého kraje nechají od Polska vyplatit. Tedy přesněji: uplatit. A není to legrace. Minimálně pro ty, kterým Turów ničí životy i domovy.

Mluví se o miliardě korun od Poláků. U toho jistě zbystřily stavební firmy, se kterými je naše krajské vedení tak za dobře, že to například hejtmana dovedlo až do soudní síně. Reálně hrozí, že opět před vodou dostane přednost byznys s veřejnými zakázkami. Byť se to samozřejmě prodá tak, jak se pomáhá lidem – například miliardový převaděč na vodu z Jizerský hor je do nebe volající příklad.

Nedělejme si iluze, že se v této rovině nejedná. Jedná. Jde jen o to, zda vyhraje zájem krajiny a lidí nebo stavebních firem a politických ambicí. I proto je potřeba, aby občanský tlak a kontrola nepolevovaly.