Ne, nebylo to překvapení. Alespoň ne pro toho, kdo se poctivě celou kauzu tunelování evropských dotací skrze kostel sv. Máří Magdalény snaží sledovat. Rozhodnutí Vrchního soudu je ale i dobrá zpráva, že justice a spravedlnost v ČR snad ještě jen nezávisí na politickém PR a tlaku veřejnosti.
Navzdory předvolebnímu PR a marketingu, jak je hejtman „konečně očištěn“ a jak se „pravda ukázala“, opravdu rozhodnutí Vrchního soudu, které maže osvobozující rozsudek libereckého soudce Petra Neumanna, není překvapením.
Zvláštní a překvapivé naopak na konci května bylo, když se ti, kteří se tak dovolávají spravedlnosti a justice u druhých, mohli štěstím zbláznit u Neumannova rozsudku, který byl, slušně řečeno, podivný. Po právní stránce jej ale vítal vlastně jen právní expert Starostů, senátor a právník-amatér (jak sebe sám označuje) Michael Canov, člen senátního Ústavně –právního výboru (sic!). V čem ale byl, dnes již zrušený, osvobozující rozsudek podivný?
Podivný v tom, že nejprve bral odposlechy jako důkaz, aby je pak celé shodil. Kdyby se zeptal na názor Vrchního soudu na odposlechy, musel by a) rozsudek vypadat jinak b) nemohlo by osvobození celé skupiny obžalovaných přijít tak pěkně, pár týdnů před volbami.
Podivný také v tom, že soudce opravdu na závěr de facto jen přečetl stanoviska obhajoby, ignoroval důkazy, které předkládal státní zástupce – třeba takové věci jako fakturování klempířských a jiných prací za 6 tisíc korun na hodinu, celé stádo bílých koní, kteří sloužili jen k přefakturování a tedy i předražování stavby, ale zejména to, že se někteří obžalovaní přímo přiznali. Buď k fiktivní fakturaci, či rovnou k tomu, že za úplatek 6 milionů nechali hned na začátku zmanipulovat výběrové řízení, aby ho dostal Metrostav.
Těch věcí tam bylo daleko více a opravdu nelze říct, co tvrdí obžalovaní, tedy, že by státní zástupce a policie odvedli špatnou práci. Naopak. Jde o pečlivě zdokumentovaný příklad toho, jak evropské dotace v Liberci má od začátku do konce pod palcem jedna velká stavební firma, která si různými kanály zajistí nezdravou přízeň úředníků i politiků.
Právě v tom je ta kauza nejdůležitější. To, že do ní spadl i oblíbený hejtman, je věc de facto druhotná, byť ho to ukazuje v jiném světle, než které si pečlivě buduje. Také je jasné, že by se za stejný prohřešek musel každý politik v civilizované zemi dávno poroučet. V Čechách holt stačí křičet, že je vše kampááááň, ač k tomu nemáte jediný, sebemenší důkaz. A to neplatí jen u Martina Půty, byť u něj tuplem.
Věc se tedy vrací na samý začátek. A jak, oproti mediální masáži, proces zdržovala především obhajoba, včetně hejtmana (pozor – je to její svaté právo využívat všech prostředků, jen pak divně vypadá, když se v médiích pláče nad tím, jak justice nekoná), lze očekávat, že teď teprve skutečné zdržování začne. Půjde totiž o hodně. A nejen o kariéru Martina Půty, ale zejména o budoucnost Metrostavu.
