Vláda jednohlasně smetla ze stolu legislativní iniciativu Libereckého kraje ve věci majetkového narovnání se s družstvy jako nepotřebnou. Družstevníkům to může naopak pomoci. Celý problém v Liberci začal, když zástupci na městě i na kraji vládnoucích kritiků odmítli naplnit smlouvy s družstevníky o převodu svého podílu na byty.
Vláda ČR zcela odmítla novelu čtyř zákonů, které se týkají problematiky družstev a podílů v nich, které mají obce a se kterou přišel v září tohoto roku Liberecký kraj z iniciativy hejtmana Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj). Podle vlády ke taková novelizace nadbytečná a vše se dá dávno řešit stávající legislativou. Dává tak za pravdu družstevníkům, kteří jsou v Liberci od jara letošního roku v nejistotě kvůli přístupu města Liberce, které ústy primátora Jaroslava Zámečníka (Starostové pro Liberecký kraj) odmítlo naplnit dvacet let staré smlouvy a byty na družstva převést.
Vláda podle svého vyjádření nyní pracuje na přístupu, který by družstevníkům mohl pomoci rychleji a nenechal je v nejistotě. „Připravujeme společné stanovisko ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva financí a ministerstva vnitra, že převedení bytů na nájemce za sníženou cenu nebo bezúplatně není porušením povinnosti řádného hospodáře, pokud bude takový převod odůvodněn tím, že nájemce se na výstavbě bytu finančně podílel,“ uvedla v dopise pro Svaz měst a obcí náměstkyně pro bydlení ministerstva pro místní rozvoj Jana Hanzlíková.
Problém začal letos na jaře. Primátor Jaroslav Zámečník a jeho kolega ze Starostů, radní Michal Hron odmítli převést podíly v družstvech, které vlastní město. Město ale bylo historicky pouze garantem, že nedojde k tunelování družstev, prostředky do výstavby zaopatřoval stát (město někde mělo například jen symbolický podíl – jeden tisíc korun na byt, část pozemků a podobně).
Jenomže tento bezúplatný převod mají družstevníci garantovány ve smlouvách již přes dvacet let. Za tuto dobu se město nikdy neozvalo, až letos na jaře a od té doby postupuje značně chaoticky. Původně chtěl například primátor Zámečník dorovnání tržního rozdílu ceny, což by v případě každého družstevníka znamenalo minimálně stovky tisíc dalších nákladů. Částky se pak měnily téměř každý týden.
Později dokonce vznikla jednočlenná „pracovní skupina“ složená právě z radního Michala Hrona, který měl přes letošní léto předložit řešení. S výsledky jeho práce ale ostře nesouhlasili zástupci družstevníků, liberecká opozice složená ze Změny pro Liberec, LOL, ale například i koaliční ODS. Hronův návrh počítal s doplatkem pro družstevníky 550 korun na metr a také s tím, že se svými byty nebudou moci disponovat – tedy je například prodat či volně pronajímat – během dalších 5 let. Přitom doba dotační podmínky, která družstevníky omezovala v jejich vlastnických právech, již právě po 20 letech od podpisu smluv odezněla.
Odmítavé a do značné míry chaotické vystupování tandemu primátor Zámečník a radní Hron, se před volbami snažil mírnit jejich stranický šéf a hejtman Martin Půta. Ten přišel s návrhem, který si osvojil později i primátor Zámečník novelizace zákonů. Radní Hron zůstal se svým návrhem sám. Již tehdy kritici Půtova návrhu upozorňovali, že jde jen o PR před volbami, které má hasit rozvášněné emoce okolo přístupu města vedeného Starosty. Liberecký kraj chtěl iniciovat vznik zákona, který by posvětil bezúplatný převod městských podílů na družstva. Za všechno prý podle hejtmana také může stát, protože vytvořil špatné dotační podmínky.
Jak také upozorňují družstevníci a již na jaře informoval Náš Liberec, stát není tím, kdo by naplnění smluv podepsaných s družstevníky bránil. Již v roce 2019 dostalo současné vedení města zcela jasné stanovisko z Ministerstva pro místní rozvoj, kde se mimo jiné uvádí: „Obec je veřejnoprávní korporací a při nakládání se svým majetkem má zvláštní povinnosti vyplývající z jejího postavení subjektu veřejného práva. Platí tedy, že hospodaření s majetkem musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné. Tyto zásady jsou vyjádřeny zejména v zákoně o obcích… Domníváme se, a to i s ohledem na zásadu soukromého práva, že smlouvy mají být plněny, že na závazky ze smluv o budoucích převodních smlouvách, které nebyly soudně zpochybněny, má být pohlíženo spíše jako na platné než jako neplatné…“