Promyšlený a z krajských peněz dobře placený marketing už nemůže zastřít očividnou skutečnost, že někteří vrcholní politici Starostů pro Liberecký kraj své pozice ve vedení kraje buď zneužívají, nebo nezvládají.
Jedním z příkladů jsou současná vzájemná obviňování z kriminálních činů mezi Martinem Půtou a jeho dlouholetou pravou rukou, Markem Pietrem. Jejich tvrzení jsou tak diametrálně odlišná, že nejméně jeden z nich musí vědomě lhát. „Se svou zkušeností z dopravních zakázek bych měl tendenci věřit spíš M. Půtovi, ale o to víc varující je, že i přes dostupné informace své náměstky pro dopravu M. Pietra a předtím V. Mastníka tak dlouho kryl a velmi drsně likvidoval všechny, kteří na jejich problémy poukazovali“, říká Josef Šedlbauer, který na to, co dnes M. Půta označuje jako „dopravní mafie“ upozorňoval už od roku 2011. Tehdy šlo hlavně o liberecký dopravní podnik, kde se podařilo odstřihnout se od nevýhodných smluv až v roce 2018. Proč to trvalo tak dlouho? „Scházel spojenec, se kterým bychom měli sílu prosadit v DPMLJ potřebné změny. Spoléhal jsem na Starosty, ale ti nakonec vždycky kryli zájmy BusLine jako David Václavík, který Starosty v DPMLJ dlouhá léta zastupoval, nebo nás prostě odmítli podpořit, jako Michal Hron nebo Jaroslav Zámečník, které jsem mnohokrát osobně přesvědčoval a ukazoval jim, co se v dopravním podniku děje“, vzpomíná Šedlbauer.
Další příklad je také nedávno popsán v médiích. Krajský podnik Silnice LK osm let nakupoval naftu pouze od společnosti MoviOil, které dokonce patřily i nádrže a čerpací stanice v areálu krajské firmy. MoviOil patří do sféry vlivu podnikatele Jiřího Vařila a skupiny BusLine. Smlouva vznikla v roce 2012, ještě za vlády ČSSD a náměstka pro dopravu Martina Seppa. Uzavřená byla na šest let, Silnice LK ji ale prodlužovaly až dosud. Díky nevýhodným cenám měl krajský podnik přijít o miliony korun. „Odhalení“ této smlouvy bylo záminkou k odvolání dvou členů představenstva.
Tolik známý příběh. Méně se ví, že součástí stejné smlouvy byl i liberecký dopravní podnik. Její nesmyslnost přehledně popsal audit, který v DPMLJ v roce 2015 prosadil J. Šedlbauer: Pronájem čerpací stanice je dle názoru auditora potřeba vnímat jako kompletní outsourcing klíčového vstupu. „Prostě se nezavážete při nákupu pohonných hmot jednomu dodavateli na léta dopředu, když máte možnost na velmi konkurenčním trhu vybírat nejlepšího dodavatele do svých nádrží každý týden“, shrnuje Šedlbauer. V roce 2018 smlouva vypršela a od té doby si DPMLJ opět zařizuje nákupy pohonných hmot samostatně a výhodněji.
Proč se totéž nestalo v Silnicích LK, je na první pohled záhada. Firmu totiž zcela ovládali Starostové, jejichž předseda Martin Půta již v roce 2018 s Jiřím Vařilem vedl spory. Předsedou dozorčí rady byl Michael Canov, později Josef Horinka, členem Jaroslav Demčák. Všichni významní členové SLK. Dozorčí rada ve své funkci naprosto selhala a teď se jen vymlouvá, že ji představenstvo dostatečně neinformovalo. „K čemu tam tedy byli? Dozorčí rada má přístup ke všem podkladům, o které si řekne. V této a v dalších problematických smlouvách jsem se v DPMLJ dokázal zorientovat a poukázat na jejich nevýhodnost i jako osamocený člen dozorčí rady, který se prostě nedal odbýt“, připomíná Šedlbauer.
„Do vedení kraje potřebujeme po volbách vrátit důvěryhodnost. To je jediná cesta, jak se ze současné nezdravé situace dostat“, uzavírá Šedlbauer.
Tisková zpráva Pro krajinu