Toto zamyšlení píši jako občanka žijící v Dlouhém Mostě u Liberce v domě s výhledem na Ještěd, aktivistka z hnutí XR, matka dvou malých dcer, která je poslední rok velmi znepokojená vývojem situace kolem změny klimatu. Ráda bych takto zareagovala na rozvášněnou debatu ohledně rozšíření a výstavby nové sjezdovky na Ještědu společností TMR.

Chápu argumenty zaměstnankyň a zaměstnanců TMR a sportovního areálu Ještěd, trenérek a trenérů lyžování, kteří tam působí atd. Rozumím tomu, že je třeba investovat do lyžařského zázemí pro rekreanty i trénující děti. Nejsem sice sama sjezdová lyžařka, ale i tak vím, že to tato spousta lidí myslí dobře a o nic jiného než o funkční sjezdovku, kde se budou dospělí i děti cítit dobře a budou bezpečně moci lyžovat, jim nejde.

Líbí se mi, že se konečně otevřela debata o kácení stromů a problémech s vodou, která rychle mizí z krajiny. Je mi velmi sympatické také to, že mají příznivci výstavby nové sjezdovky chuť diskutovat o dalších možných krocích „pro přírodu“. „Kde je vůle, tam je cesta“, říká se.

A přesto, že už je tedy napůl cesta ke spolupráci mezi příznivci i nepříznivci kácení a výstavby, nemohu než napsat své pochybnosti a znovu poprosit o zvážení varianty od tohoto plánu upustit a zaměřit se na udržitelný rozvoj.

Jsem znepokojená z toho, že se snaží firma vyhrožovat městu a občanů, že pokud využijí svá demokratická a zákonná práva, aby se odvolali k posudku stavebního úřadu, tak je potrestají odchodem. Firma přece dopředu věděla, jaké jsou procesy a práva všech zúčastněných stran a nyní se snaží pózovat jako oběť, která trpí nespravedlností – ostatní vyjadřují svůj názor. Je to pohrdánní svobodou a demokracií a připomíná to praktiky kolaborantského husákovského režimu, kdy taky měli všichni jenom „kývat nad stranickým aparatčíkům, být zticha a držet krok“.

Jsem znepokojená z povrchního, náhlého a účelného zájmu o přírodu ze strany firmy TMR. Pokud se firma tak zajímá o přírodu, mohla ji pomáhat už dávno a ne až teď, kdy se snaží uplatit ekologicky smýšlející lidi takzvanými ústupky. Když by se firma nejdříve zasazovala o výsadbu lesa, rozšiřování chráněných krajinných území, snažila se už dávno snižovat uhlíkovou stopu, pokud by opravdu vyznávala tyto hodnoty, jak by pak mohla plánovat kácení lesa a odstřelování přírodních skal? Důvod je, že jí jde o zisk na úkor přírody a ne naopak, jak se snaží všem nalhat. Činy však mluví jasněji než sebesofistikovanější propaganda.

Skutečný vztah k přírodě, na rozdíl od honby za penězi, v sobě nese úctu k přírodním celkům. Nepřejeme si tyto celky přetínat kácením stromů a odstřelováním skal. Úcta k přírodě se ani náhodou neprojevuje odčerpáváním čím dál vzácnější pitné vody nebo kradení vláhy z potoka do obrovských retenčních nádrží, namísto, aby ji pila zvěř a rostly díky ní rostliny. My jsme taky nedělitelnou součástí přírody a pokud bychom si to skutečně uvědomili, bylo by nám za těžko poslední její zbytky takto drancovat.

Je v době klimatické změny udržitelné stavět novou sjezdovku, která se navíc bude uměle zasněžovat (ať už pitnou vodou nebo vodou z retenční nádrže)?

Pro mně osobně je hodně důležité, aby moje děti sportovaly. Co je pro mě ale důležitější, je vědět, že až budou dospělé, budou mít vodu a jídlo. Že nebudou žít na vydrancované Zemi, kde bude prognóza už jen špatná. Ona je ta situace špatná už teď, ale stále ještě lze „zatáhnout za záchrannou brzdu“… A když se dokážou lidé spojit ve společném úmyslu – pro výstavbu sjezdovky – byli bychom schopni se spojit pro projekty reflektující nynější klimatickou krizi a podpořit trvale udržitelný rozvoj? Mohli bychom se na chvilku zabrat do prozkoumávání možností a upnout všechny síly k tomu, abychom našim dětem jako jejich rodiče, pomohli zajistit udržitelnou budoucnost?

Proto vyzývám firmu TMR, političky, politiky, spoluobčanky a  spoluobčany, aby se namísto ničení přírody, ji začali skutečně věnovat. Prvním zjevným a nutným krokem je vypracování plánu uhlíkové neutrality pro naše město Liberec a jeho co nejrychlejší implementace. Až budeme mít za sebou tuto práci, která je nutná k ochráně našich dětí před pohromou blížící se klimatické katastrofy, potom se můžeme vrátit k debatě o větší zábavě na lyžařských sjezdovkách.

Zuzana Žežulková Maličká