Liberecký krajský úřad definitivně povolil vybudování nové sjezdovky Skalka na Ještědu. Vidina krátkodobého zisku tak zvítězila nad pokorou a pochopením současného stavu světa.
Stalo se, co se dalo čekat. Společnost Tatry Mountain Resort (TMR) dostala od krajského úřadu povolení k vykácení 6,6 hektarů lesa a vybudování nové sjezdovky Skalka. Ta bude širší a bude tak odpovídat kapacitě již postavené 4-sedačkové lanovky. Vyřeší se tak letitý problém, kdy se příliš mnoho lyžařů mačkalo na úzkých sjezdovkách, což bylo pro lyžaře nebezpečné a nekomfortní. Ještědský areál je umístěn na konečné tramvaje, těsně u stotisícového města. Je tak faktem, že pokud už se má kvůli této zábavě někde ničit příroda, jde vlastně o optimální místo.
Vlastně to tedy dává smysl. A paradoxně je to zároveň i neuvěřitelně hloupé rozhodnutí. Je jasné, že vlivem klimatických změn bude ještědský areál stále více odkázán pouze na umělé zasněžování. Areál přitom nemá dostatečný zdroj vody, už nyní si pomáhal odběry pitné vody z vodovodu. Když společnost TMR s exprimátorem Batthyánym dojednávala podmínky pachtu areálu, slibovala vybudování nových vodních nádrží, po kterých se třeba bude moci jezdit i na lodičkách. Bylo to směšné, při projednání na výboru pro územní plánování tomu nikdo nevěřil. Na nic takového není v areálu místo a pravděpodobně ani dostatečný zdroj vody.
Pochopitelně, že se tato skepse potvrdila. TMR žádný nový zdroj vody nevymyslel. Celý projekt nové sjezdovky obhájil tím, že potřeba vody se novou širokou sjezdovkou nenavýší, protože se zkrátka bude zasněžovat jen něco. Když nebude sníh, primárně se zasněží Nová Skalka, Pláně zůstanou bez sněhu. Existující sjezdovka tak bude prázdná, jezdit se bude na sjezdovce nově vybudované. Této absurdity si v řízení všiml i zpracovatel posudku vlivu na životní prostředí pořízeného v procesu EIA, když konstatoval: „Navrhovaný provoz využívající z velké části k zasněžování pitnou vodu nesplňuje parametry trvale udržitelného rozvoje. Problematické je i budování nových sjezdovek v přírodním prostředí s řadou negativních vlivů a vedle toho omezování provozu funkčních, relativně dlouhých sjezdovek na loukách s přirozeným sklonem. Jde o neefektivní nakládání s přírodními zdroji.“
Jenže jak se v oboru říká: „Kdyby mohla EIA něco změnit, dávno by jí zrušili.“ Copak byrokraty skutečně zajímají nějaké úvahy založené na něčem tak nehmatatelném, jako je udržitelný rozvoj? Udržitelný do kdy? Jakože na pořád? Není to moc dlouho?
TMR tak dostala razítko. Nemá smysl proti tomu protestovat, karty byly rozdány předem. Příslušná 66. změna územního plánu byla libereckým zastupitelstvem vydaná již v roce 2012, za náměstka pro rozvoj Rutkovského a primátorky Rosenbergové. Primátorem Batthyánym byla v následujícím období dojednána smlouva s TMR, která s tímto kácením taktéž počítala. Hlasovalo pro ní jak exANO, tak opoziční Starostové či ODS. Úředníci, jejichž agenda zní sice hrdě „posuzování vlivů na životní prostředí“, byli nyní v takové situaci bezzubí. Výše citovaný komentář zpracovatele posudku EIA je tak více než čímkoliv jiným pouze dokladem o zbytečně popsaném papíru.
Závěrem tak lze pouze popřát, ať si tuhle kratochvíli návštěvníci areálu ještě pár let užijí. Z dlouhodobého pohledu jde trochu o kravinu, ale člověk není robot, občas má asi nárok na rozpustilý manýr. Lze to brát jako takový rozlučkový mejdan, než areál definitivně zkolabuje. Stromy tam pak zase narostou, příroda si to území rychle vezme zpět. Do té doby je třeba hlídat pouze dvě věci: 1) Aby TMR dodrželo podmínky a nebralo Liberečanům více pitné vody než teď. 2) Aby už nedošlo k tak trapným scénám jako letošní jaro, kdy vedení TMR žádalo město o mimořádný příspěvek. Protože prý byla špatná zima…
Jindřich Felcman, spolupředseda libereckých Zelených, člen Zastupitelstva města Liberec ze Změnu pro Liberec
