Na posledním krajském zastupitelstvu se odehrála diskuze, která naprosto věrně ilustruje zásadní politickou barikádu dneška. Tato barikáda dělí zastánce stávajících pořádků, politiky „business as usual“, a nositele myšlenek na paradigmatický přerod správy veřejných věcí. Takový, který bude konečně razantně odrážet nové výzvy současného světa.

Předmětem sporu byl návrh opozičního zastupitele, prof. Josefa Šedlbauera (Zelení), který obsahoval dva zdánlivě nesouvisející záměry: 1) podporu nejchudších rodin s malými dětmi zasažených poklesem příjmů kvůli epidemii koronaviru, a 2) podporu opatření na léčbu krajiny a její schopnost zadržovat vodu. Proti tomuto návrhu vystupovali především vládnoucí Starostové pro Liberecký kraj v čele s hejtmanem Martinem Půtou.

HDP, nebo život?

V čem byla diskuze o tomto návrhu tak vypovídající? Je třeba na počátku uvést, že obě strany sporu se vlastně na jedné věci shodly: ze současné krize se nelze jenom proškrtat. Poučení z poslední ekonomické krize už je dostatečně zažité, ostatně reflektuje ho třeba i současný plán EU na mohutné ekonomické pobídky v reakci na epidemii. Starostové ale stále trvají na stejné strategii. Je třeba investovat především do dopravní infrastruktury. Tyto investice pomohou velkým stavebním firmám, a navíc se napomůže opětovnému rozpohybování ekonomiky. Rozpohybování doslova, neboť celá filozofie tohoto přístupu stojí na mobilitě pracovní síly, produktů a služeb. Zkrátka mihotající se auta a kamiony rozpohybují ekonomiku, HDP se roztočí a všichni tak zbohatneme. Tento příběh slýcháváme v ČR už 30 let a zjevně má stále silné zastánce.

Návrh J. Šedlbauera ovšem přinesl vůči této strategii silnou reflexi. Právě tato strategie totiž neustále prohlubuje aktuální klimatickou krizi, která se v ČR projevuje především stoupajícím suchem, odumíráním lesů, snižováním úrodnosti polí a poklesem biodiverzity. Co se týče druhého návrhu, tedy podpory nejchudších rodin, i zde lze vidět, jak tato omezená, na růst HDP orientovaná strategie, zdaleka neumí pomoci všem. V Česku je přes všechny nové silnice a dálnice 800.000 lidí v exekuci. Podle aktuálního průzkumu si musela třetina samoživitelek, v reakci na pokles příjmů související se zavřením škol, vzít půjčku. Tisíce dětí v ČR nemají na školní obědy, jejich rodičům se vyplatí ušetřit na jednom jídle pár korun, takže jim raději vaří doma.

Slabá argumentace vládnoucích Starostů

Je až překvapivé, na jak slabou protiargumentaci se v reakci na návrh J. Šedlbauera Starostové zmohli. Radní pro životní prostředí, Jiří Löffelmann, konstatoval, že do fondu na zadržování vody v krajině nemá smysl přidávat další peníze, protože nejsou připravené projekty. Jenže zapomněl dodat, jak už 3 roky vedení kraje upozorňujeme, že právě administrativní a finanční kapacity kraje mohou přípravu těchto projektů rozpohybovat. Tyto projekty je třeba připravovat komplexně, v měřítku celých povodí. Jednotliví vlastníci pozemků či obce tak nemohou tuto roli zastat. Jedině kraj také může soukromým osobám, spolkům a obcím pomoci s čerpáním dotací z administrativně náročných státních a evropských programů.

Na tomto příkladu jde vidět pokrytectví Starostů. Na celorepublikové úrovni svojí „zelenou“ kritikou centrální vládu nešetří a svalují odpovědnost za stav krajiny právě na ní. No jistě, kdo by mohl od současné české vlády, ve které sedí agrobaroni Babiš či ministr zemědělství Toman, čekat v této agendě nějakou aktivitu? Jenže tam, kde Starostové mají exekutivní moc a mohli by tak krajině i bez součinnosti vlády výrazně pomoci, jsou pasivní úplně stejně jako Babiš nebo Toman.

Ještě větší fiasko pak byla reakce na návrh pomoci nejchudším rodinám. Hejtman Půta si na svoji podporu přivedl na jednání zastupitelstva zástupkyni libereckého úřadu práce. Ta přítomným vysvětlila, že přece každý, kdo potřebuje v souvislosti s nouzovým stavem pomoc, ji dostane prostřednictvím Úřadu práce od státu. A bezelstně dodala, že dosud takovou pomoc dostalo v Libereckém kraji 48 osob… Souhrnná tabulka vyplacených dávek mimořádné okamžité pomoci v ČR u zaměstnanců na DPP a DPČ (což jsou často právě samoživitelky) vypovídá o tristní realitě jednoznačně:

Kde vzít peníze?

Celý popsaný spor nabývá konkrétních obrysů, když vezmeme v úvahu, o jaké peníze šlo. Součástí záměru předloženého J. Šedlbauerem byl totiž i návrh, aby se potřebných 120 mil. Kč vzalo z balíku určeného na výstavbu nového parkovacího domu u krajského úřadu. Vedení kraje opakovaně ignorovalo naše výtky, že na tomto místě budovat už celkově třetí parkovací dům je nesmysl (hned vedle se nachází parkovací kapacity OC Forum a s nimi propojený starší parkovací dům na ulici Blažkova). Kraj doposud obhajoval budování nového parkovacího domu tak, že jej využije pro parkování svých úředníků. Ti nyní parkují na prostranství před krajským úřadem a kultivace tohoto prostranství vč. vybudování tzv. „náplavky“ u Nisy tak není možné.

Současný stav prostranství před krajským úřadem: Parkuje zde cca 150 vozidel úředníků a návštěv.

To by mohlo na první pohled působit jako logický záměr, pokud by ovšem nebyl hned v sousedství parkovací dům u ulice Blažkova takřka pravidelně poloprázdný. Pro ilustraci: 25. 5. v pondělí dopoledne kolem 9:30 jsem spočítal počet prázdných míst v tomto parkovacím domě. V prvních 3 podlažích jich bylo celkem 120. A to je ještě jedno podlaží využito pro motokárovou trať (zcela bizarní aktivita v centra města), nejvyšší střešní podlaží se vůbec neotevírá. Tato dvě podlaží mají kapacitu dalších 150 míst. Nebylo by nic jednoduššího, než pronajmout pro úředníky místa v tomto parkovacím domě a těch 120 mil. Kč se mohlo použít na něco rozumnějšího.

Pondělí dopoledne, 9:30: parkovací dům na ulici Blažkova je poloprázdný.

Kdo potřebuje prázdný parkovací dům?

Křeč, se kterou se Starostové drží tohoto záměru, je až podezřelá. V posledních dnech začíná vylézat na povrch, co by za ní mohlo být. Kvůli politické ješitnosti Starostové zahodili projekt na autobusák s parkovacím domem u nádraží připravený Janem Korytářem. Je jasné, že nový projekt se už v tomto operačním období nestihne dotáhnout a Liberecku tak reálně hrozí významná ztráta dotačních peněz. Vedení kraje se tak nyní snaží právě tento parkovací dům u krajského úřadu namísto parkovacího domu u autobusáku ještě do tohoto operačního programu naroubovat. Jde ale o naprosto křečovitě vylhaný projekt na úrovni „centra geotermálního využití energie“ v kostelu Máří Magdalény. Předmětný operační program má peníze určené na parkovací domy typu park+ride, s vazbou na uzly hromadné dopravy. Kraj zde chce u tohoto parkovacího domu předstírat, že jde o režim park+go, s přímou vazbou na pěší zónu.

Jenže v takovém případě by musel kraj v tomto parkovacím domě nasadit režim, kdy bude otevřený pro veřejnost. Od počátku projektu kultivace okolí krajského úřadu je přitom zřejmé, že bude nutné z tohoto prostranství dostat auta úředníků. Pokud se zde postaví parkovací dům, který bude mít stejné sazby jako parkování ve vedlejším parkovacím domě, krajští úředníci se zjevně vzbouří. Protože parkování na 8 hod. by je vyšlo na 195 Kč, a to se jim skutečně líbit nebude. Druhou variantou je, že v novém parkovacím domě nasadí kraj mnohem nižší sazby. To 1) způsobí přesun aut z vedlejšího parkovacího domu do nového krajského, 2) úředníci tak stejně budou v tomto domě bojovat o místo, 3) zruinuje to starý parkovací dům, který si bude oprávněně stěžovat na neférovou konkurenci veřejného sektoru podpořenou z dotací.

Beton za každou cenu

Celá situace tak jasně ilustruje, že tradiční politické struktury mají stále jen jednu strategii. Co nejvíce veřejných peněz nasměrovat do stavebních zakázek pro velké stavební firmy. Ať už je to z důvodu jejich vazeb na tyto firmy, nebo z důvodu, že prostě nemají představu o žádné jiné politice než takové, která se v ČR dělá posledních 30 let. Pravda bude asi kombinací obojího. Pokud se má naše společnost připravit na výzvy současného světa, je třeba dosáhnout ve vedení země i samospráv výrazné obměny.

Jindřich Felcman, předseda libereckých Zelených, člen Výboru hospodářského a regionálního rozvoje Zastupitelstva Libereckého kraje