Starostové pro Liberecký kraj jsou stabilní politickou silou ve městě. Jedná se o tým zkušených politiků a často i výrazných osobností obecního života. Na druhou stranu je mezi nimi dost kontroverzních postav a stranu provází skutečné korupční skandály. Tak i tak to vypadá, že roli opozice za poslední čtyři roky nezvládli a v kampani jim chybí tah na branku i vlastní témata.
Problémem libereckých Starostů pro Liberecký kraj je jejich až nedůstojná loajalita a až podřízenost ke krajskému vedení v čele s kontroverzním hejtmanem Martinem Půtou. Spolek politiků, který poprvé v roce 2010 kandidoval ještě jako Liberec občanům, což byla zdejší frakce krajských Starostů, již v roce 2014 spojil svůj osud s krajským vedením.
Tehdy kvůli jeho popularitě, dnes ale musí liberečtí Starostové nést na zádech břímě korupčních skandálů spojených s představiteli kraje. A vzhledem k tomu, jak právě Starostové v Liberci rádi vystupují jako strážci okresní morálky, vypadá jejich snaha obhajovat stíhané nebo i žalované kolegy o to více zoufale. Naposledy se to ukázalo, když se tandemu hejtman Půta a liberecký kandidát Hron podařilo úskočným trikem vyhnout se Půtově procesu před volbami a ještě se u toho tvářit ublíženě a čestně.
Ale zpět do Liberce. Starostům se podařilo sehnat na kandidátku osobnosti, které v Liberci něco znamenají a stojí za nimi letitá a dobrá práce. Archeolog Petr Brestovanský, ředitel azylového domu Robert Prade nebo architekt Jiří Janďourek jsou lidé, kteří starostenské kandidátce dávají na lesku i vážnosti. Jenomže, ke smůle Starostů i Liberce, jsou podobní lidé (a zdaleka ne jen tito tři) upozaděni za letitými politiky nebo jen politickými či doslovnými herci.
Problém mají Starostové již s postavou lídra Jaroslava Zámečníka. K jeho tíži mluví fakt, že byl 23 let loajálním a poslušným členem liberecké ODS, z čehož mu plynuly nemalé politické funkce, výhody a benefity -od pozice ředitele Euroregionu Nisa (která byla vždy politická) až po funkci krajského náměstka v době největšího řádění zdejšího politického zásvětí spojeného s ODS, kdy Liberecký kraj platil desítky milionů za takové výmysly jako Regiotram.
Zámečník opustil potápějící se loď ODS až v roce 2013 a přeskočil na tehdy populární bárku Starostů pro Liberecký kraj. Jeho mínusem ale není jen jeho politická minulost, ale i nevýrazná přítomnost. Vedle ostatních lídrů stran působí neprůrazně, nestojí za ním žádné téma, se kterým jde do voleb, nevystupuje nijak z davu a jeho až nedůstojná loajalita a podřízenost k hejtmanovi nedává kandidátu na primátorský post stotisícového města zrovna dobrý zvuk.
Ačkoliv se Starostové zbavili politiků, jako je David Václavík, který byl spojený s kontroverzními smlouvami, které umetaly cestičku k tunelování dopravního podniku lidmi napojenými na společnost BusLine, v jejich čele jsou i další, kteří za sebou nemají jen plusové body u veřejnosti.
Jiřího Šolce si veřejnost právem bude pamatovat za jeho lobbing pro herny a hazard, Jarmilu Levko Pešlovou jako někdejší kandidátku zdejší uměle vytvořené Demokratické regionální strany, která byla letitým chapadlem chobotnice kolem zdejší stavební lobby, která ve městě zasekla obří finanční sekeru.
Starostům nemusí pomoci ani angažmá současného náměstka zvoleného za Změnu Ivana Langra. Lidé bývají alergičtí na kariéristy a na někoho, kdo ohlodává kotníky těch, po jejichž zádech vylezl do funkce a navíc Langrova podpora obskurních rozhodnutí jako výstavby monobloku na Papíráku, dálnice přes Doubí nebo aktuálně neuvěřitelného pronájmu parkoviště u Ambiente může způsobit, že bude pro Starosty spíše přítěží než přínosem.
Starostové slibovali být důslednou, ale konstruktivní opozicí. Ale nepovedlo se. Jednání zastupitelstva byla často právě kvůli nim plná obstrukcí, formalistických kliček a výstupů, osobních hádek a napadání a zejména politikaření a zákulisních čachrů.
Povedlo se jim ve spojení s primátorem Tiborem Batthyánym uzmout Změně územní plán a svěřit jej pod Battháynho. Ale výsledkem nebylo jeho urychlení. Právě naopak. Vývoj územního plánu se zastavil a začaly se realizovat spekulantské handly (Papírové náměstí) a obcházení veřejnosti (dálnice přes Doubí). Na tom všem se Starostové – i skrze svého Ivana Langra v radě- podílejí a podílí.
Starostové mají díky úspěchům na kraji, v parlamentu a senátu dost peněz a je to vidět. Najmuli si na kampaň – na rozdíl od ČSSD například – profesionály. Nicméně i zde je výsledek rozpačitý a je otázka, zda to nebyly vyhozené peníze. Bílé plakáty s politiky v bílých košilích (zjevná a nenápaditá inspirace u ODS a ANO) působí mdle a nenápaditě. Ani jejich projekt „Liberec má starosti“, který tak velkolepě a slibně začal, nepředvedl nic zásadního a vyšuměl do ztracena.
Možná největší chybou a slabinou Starostů v Liberci je absence jejich vlastních témat. Vlastně buď jen kopírují témata svého největšího rivala Změny pro Liberec, negují je a nebo říkají, jak by je udělali jinak. Potažmo se na nich jakoby snaží přiživit, byť je sami kritizují. Ať jde o levnější teplo, Lesní koupaliště, zámek, růžová kola… Asi nejvýstižnější je video začátku kampaně Starostů, kde jejich lídr Jaroslav Zámečník vede starostenský peleton na růžových kolech po Lesním koupališti či amfiteátru. Tedy po tématech, za které Starostové Změnu tepali, ale jen do chvíle, než zjistili, že je veřejnost kladně přijímá. Toto video Starostů je tak až politicky surrealistická podívaná…
Byť nemají Starostové vlastní témata, sebevědomí jim nechybí (což proklamovaně téměř každé straně po pravdě). Již ve volbách 2014 mluvili o 30ti procentech, průzkumy jim stejně jako letos fandily a tehdejší lídr Michal Hron se již téměř představoval jako primátor. Jenže pak přišla sprcha v podobě 16ti procent a opoziční lavice.
Zda letos Starostové porazí svého největšího konkurenta Změnu pro Liberec, se kterou se perou o voliče, bude samozřejmě jen na těch voličích. Ale pokud se tak stane, rozhodně to bude jen únavou voličů ze Změny jako strany v koalici a ne samotnou prací Starostů pro Liberecký kraj.
