Událo se toho v Liberci i tento týden dost. Ale nejzávažnější zprávy přeci jen přišly odjinud. Bez debat je jí zbabělá vražda mladého slovenského novináře a jeho přítelkyně, která otřásla celou Evropou. Až prolitá krev mladého páru musela ukázat, jak se mocní k novinářům chovají a proč je skutečné novinářské práce tolik třeba.
Ale začněme přeci jen doma. Pomalu, ale jistě se roztáčí příběh největší korupční kauzy, která spěje k soudu. Ačkoli osoba soudce, vzhledem k jeho minulým výrokům, budí pochyby, u soudu půjde o mnohé. Vypadá to, že se ukáže, kdo skutečně v této zemi zneužívá veřejné prostředky a kdo nejvíce krade ze společného stolu, pročež se pak nedostává jinde.
Žádní Romové, žádní nepřizpůsobiví, žádné neziskovky. Miliony a miliardy z dotací, které by měly pomáhat, mají často v rukou od začátku až dokonce mocné stavební a jiné firmy a zákulisní šíbři, kteří si pak platí politiky a úředníky jako své poskoky. Zda v této kauze přijde o svou pečlivě budovanou svatozář i hejtman Martin Půta nebude tak podstatné, ač by to bylo v lecčem symbolické a mnoha lidem by to otevřelo oči.
Díky těm často – a často falešně a hloupě – proklínaným dotacím se v Liberci bude stavět na šest desítek nových bytů, které pomohou mladým rodinám, maminkám s dětmi, seniorům a každému, kdo pomoc potřebuje. To je jednoznačně dobrá zpráva. Navíc v Liberci, který se v minulosti nechvalně proslavil tím, že zdejší radnice myslela jen na ty nejbohatší podnikatele a osud ostatních jí byl, slušně řečeno, volný.
Jak je vidět, ty tolik haněné dotace mohou skutečně pomáhat a zároveň jde o dobrý signál lidem, ke kterým osud nebyl tak štědrý, že i na ně radnice myslí. Jen se musíme všichni modlit, aby se tenhle tolik potřebný projekt zase nestal hříčkou politické žárlivosti a sváru a neházely se mu klacky pod nohy. Odnesli by to nejvíce ti, pro které jsou ty byty určeny.
České země mají svého prvního teroristu. Nejde ale o nějakého islámského fanatika z jižních zemí, ale o důchodce z nedalekého, krásného a ospalého Bakova nad Jizerou. Sousedé sedmdesátiletého muže, který málem zavinil dvě železniční neštěstí, když předstíral útok muslimských radikálů, jako milého souseda, ale také jako fanatického podporovatele obchodníka se strachem Tomia Okamury a jeho komerčně fašistického projektu SPD.
Vypadá to, že důchodce z Bakova je opravdu typickým produktem a představitelem současného internetového běsnění, pro které se chytlo slovo označení fake news. Nespokojenost s vývojem v zemi, všudypřítomná nespravedlnost jsou úrodnou půdou pro konspirační teorie a hlavně Velký strach, který vždy předznamenává společenskou krizi. Jednou se straší Židy, jednou Romy, komunisty, homosexuály, uprchlíky.
A když se najde pár bezohledných podnikavců, kteří vidí, že desítky milionů za volební příspěvky je tuze snadný výdělek za denních pár minut strašení a nenávisti, neštěstí není daleko. V USA a Norsku se střílí do dětí, v Itálii do lidí s tmavší barvou pleti, v Maďarsku do Romů, v Polsku pálí figuríny Židů. Nenechme se mýlit, že jim jde jenom o kšeft, o ten šlo fašistům z 20. století vždy také a v první řadě.
Nejsmutnější zpráva ale přišla ze Slovenska. Chladnokrevná poprava mladého páru, investigativního novináře a jeho děvčete je tak odporný a zbabělý čin, že ohromil obě naše bratrské země i celou Evropu. Ukázal, že mafie (a je jedno zda za tou vraždou stála ta italská, o které zavražděný Ján Kuciak psal naposledy nebo nějaká místní) není jen slovo z filmů a televizních seriálů.
Až krev nevinných mladých lidí musela do slova vykřičet děsivou pravdu, jací že lidé mají v našich zemích moc a správu veřejných statků. Ne chytnout se za nos, ale pokleknout a kát by se měli všichni politici i ostatní lidé, kteří si tak navykli nadávat novinářům, vyhrožovat jim nebo dokonce – jako v případě českého prezidenta – „žertovat“ o jejich likvidaci. Ubožáci z anonymních diskusí už jiní nebudou a jejich nenávist mluví více než co o nich, ale politici a veřejně činní lidé by si měli sáhnout do svědomí.
„Jediný novinář, který má podporu, je mrtvý novinář.“, napsal tento týden v reakci na vraždu Jána Kuciaka a jeho dívky známý italský novinář a spisovatel Roberto Saviano, který se proslavil svou misí uvnitř neapolské mafie Camorra, kterou později zdokumentoval. Saviano ví, o čem mluví, přes deset let musí žít pod policejní ochranou. Kvůli neštěstí ze Slovenska to již týden víme také.
