I tento týden jsme vyzpovídali libereckého novináře a spisovatele Jana Šebelku. Nešlo se nezeptat na čerstvě uplynulé a utrápené výročí 17. listopadu, ale zajimal nás i jeho pohled na aktutální kauzy kolem vlastně celé rodiny ředitele KNL Luďka Nečesaného nebo na to, jak vnímá zvolení i proklamované vzdání se mandátu poslance u libereckého hejtmana Martina Půty. Tak pěkné počtení.
Při právě uplynulém výročí se nejde nezeptat: jak vnímáte 17. listopad i celou osmadvacetiletou novodobou historii naší země?
Jako skvělou, jako dobu temna, jako čas blbých nálad, jako něco, co se dalo očekávat, jako roky, kdy se mi dvakrát úplně změnil život, jako dobu zklamání z politiky a z médií, jako možnost cestovat… A tak dál a dál. Dá se na takovou otázku odpovědět jinak? Proto si dovolím uvést příklady, které podle mě trošku charakterizují bod, kam jsme došli.
Primátor Liberce Tibor Batthyány řekl na vzpomínkové akci k 17. listopadu: „Vážně máme tak krátkou paměť? Jak je možné, že 28 let po sametové revoluci čtu v novinách, že příštím místopředsedou Sněmovny bude pravděpodobně komunista?“ Nedá mi to, abych se nezeptal, jak je možné, že primátor krajského města neví, že místopředseda Sněmovny už komunista byl?
Bývalý politik (ODA) a disident Daniel Kroupa na Koncertu pro budoucnost (Václavské námětí 17. 11. 2017) apeloval na lidi, aby nevolili zájmy totalitní Číny a ruské autoritářské společnosti. „Po osmadvaceti letech se k nám vrací lidé, proti kterým jsme bojovali,“ prohlásil. Protože shromáždění bylo svoláno hlavně proti Miloši Zemanovi, tak se člověk s mozkem nemůže nezeptat, koho tím pan Kroupa myslel, když s nynějším prezidentem v Občanském fóru stávali vedle sebe. A kecy o Číně a Rusku jsou už jen třešničkou na dortu hlouposti. Třetí věc se týká výsledků voleb. Jejich drtivý vítěz Andrej Babiš přesvědčoval všechny strany ke spolupráci. Většina z nich odmítla a nyní řve a hrozí, protože ANO chce sestavit menšinovou vládu. Že to nemá logiku? Nevadí. Abych to shrnul. Žádné relevantní závěry nevymyslím, ale napadá mě, že za těch osmadvacet let jsme se jedno naučili dokonale: Nevidět si do úst, rozuměj do hub.
Lukáš Nečesaný byl v pondělí (nepravomocně) opět osvobozen, jeho rodiče zase v lednu čeká soud pro korupci a praní špinavých peněz. Sledujete kauzy rodiny Nečesaných, a co jim říkáte?
Je někdo v této republice, koho ten rozsudek, i když nepravomocný, překvapil? Pozor, nejde mi o to, jestli mladý pan Nečesaný kadeřnici skoro utloukl nebo neutloukl. Nejsem soudce, nejsem státní zástupce, ani vyšetřovatel. Znám to jen jako většina lidí z médií. Jde mi o masáž našich mozků tzv. investigativními novináři, kteří tloukli na buben neviny souzeného. Jde o diskuze pod články, které jsou a byly tak překvapivě ve prospěch Lukáše Nečesaného, že to nápadně připomíná zaplacenou internetovou klaku, jakou používají agentury veřejného mínění a politické strany.
Jde o to, že si jeho tatík najmul detektivy, kteří sehnali nového potenciálního pachatele (chudák kluk, už to měl skoro na krku!), jde také o několik miliónů, které podle médií, do celé té poněkud nechutné kampaně za osvobození syna pan Nečesaný vrazil. (Nabízí se zavtipkovat, že peníze sháněl korupcí a praním špinavých peněz, za které bude sám souzen, ale moc k smíchu to není.)
Pro mě je, nejen v této kauze, zarážející, že drazí advokáti (příkladem je bývalý ministr vnitra Tomáš Sokol), politici a novináři svým jednáním zpochybňují práci policie i státních zástupců. Že podobnými kauzami, jako ta Lukáše Nečesaného, znedůvěryhodňují celý policejní i soudní systém. A to není, kurva, dobře.
V pondělí noví poslanci skládali svůj slavnostní slib. Mezi nimi i hejtman Půta, který ale avizoval, že se mandátu vzdá ve prospěch Petra Pávka. Udělá dobře?
Nevím, jestli je to dobře, ale myslím, že je úplně jedno, kdo tam za náš kraj bude. Nicméně, kdysi býval Petr Pávek velkým propagátorem Frýdlantska. Hovořil horlivě o jeho potenciálu, o špatném dopravním spojení, které jej neumožňuje využívat, o zaostalosti celého regionu, o rodinách, ve kterých již třetí generace nepracuje, sršel nápady, jak Frýdlantsko pozvednout duchovně i duševně, jak ho zvelebit fyzicky. Jenže, parlament má za úkol plodit zákony, ne bezprostředně zlepšovat žití v regionu, což si mimochodem málokdo z voličů uvědomuje.
Takže se nechme překvapit. Třeba si na své někdejší nadšení vzpomene a pokusí se s tím v parlamentu něco udělat. Teda za předpokladu, že Martin Půta svůj slib opravdu splní a z tvrdých lavic dolní sněmovny co nejdřív vysmahne, jak říkají drsňáci.