Právě končící týden byl v Liberci bohatý na události. Liberec má nové logo, odsouzeného náměstka a možná i nového „majitele“ Ještědu.
Kuriózní právnický spor náměstka Jana Korytáře ze Změny s magistrátem, kde nyní působí, přinesl zatím první výsledek. Soud v první instanci a zatím nepravomocně rozhodl, že má zaplatit pokutu 130 tisíc korun, které město dostalo, když on a celá rada odmítli podepsat zakázku na Soukenné náměstí, které za neuvěřitelných 18 milionů ještě víc neuvěřitelně přestavil Syner.
Korytář se bude odvolávat, trvá si na svém, že zakázka byla zbytná a město na ní nemělo. I kdyby celý soud prohrál a musel zaplatit celou sumu, stejně nakonec vyhraje. Minimálně v očích liberecké veřejnosti, která ten aušus za 18 milionů, které si navíc Korytářovi Syneru vstřícnější nástupci museli navíc půjčit (a dál tak město zadlužit), vidí každý den. Proto může náměstek Korytář již dnes brát oněch 130 tisíc jako investici do volební kampaně na příští rok.
Pan primátor Tibor Batthyány měl zase jiné starosti. Minulý víkend sjížděl stráně Ještědu s potencionálním investorem, kontroverzním slovenským miliardářem, jehož jméno se objevilo i okolo největší tamní korupční kauzy („Gorila“), Igorem Rattajem. Těžko říci, zda přesvědčil více lidí, než těch osmatřicet, co mu na lyžovačku přišlo, ale jeho úpěnlivá až křečovitá snaha přihrát areál na Ještědu slovenskému ski bossovi působí jak z devadesátých let.
I tehdy se investoři a privatizátoři plácali po ramenou s politiky, kdo by se zdržoval nějakými diskuzemi, studiemi atd.. Jak to dopadlo, víme všichni. Byť je to dnes asi lepší než ještě před pár lety, kdy si majitel Snowhillu, který také chtěl Ještěd, stěžoval, že Liberec patří místo na sever Čech spíš na Sicílii. To když s ním místo v kanceláři primátora Jiřího Kittnera jednali přímo v kanceláři šéfů Syneru jako by město bylo jejich pobočka. Holt i lyžování vždycky mělo v Liberci svá zvláštní pravidla.
Město představilo své nové logo. Vyvolalo to vášně, emoce a zejména facebooku se vyrojily davy odborníků a znalců. První kritické reakce pomalu střídají smířlivější pohledy, zejména když je vidět, jak by mohl vypadat celý městský vizuál. Ostatně už dnes nové logo svůj účel de facto splnilo – přitáhlo pozornost a zarylo se pod kůži.
A cena 315 tisíc není jen za logo, ale právě za tu všechnu práci kolem. A moc to rozhodně není. Oproti podobně velkým městům Liberec rozhodně šetřil. Navíc -vzpomínáte si například ještě, jak před pár lety platila primátorská a hejtmanská kancelář několik milionů ročně na „novinářskou práci“ mediální divizi Syneru, která za to odváděla lokajskou a profesionálně zmatlanou fušeřinu o tom, jak je vše v městě v pohodě, Syner staví, nekrade se a pan primátor s motýlkem je oblíbený? Psali jsme o tom.
Bobříka politické odvahy v dnešní době, kdy každý honí politické body na neexistujících uprchlících a lžích o rasistických o romské i jiné komunitě, získal tento týden náměstek Ivan Langr. Ohradil se proti způsobu, jakým chce ministerstvo „sčítat Romy“. Moc lásky a popularity mu to u českých pivních a internetových rasových válečníků nepřinese, ale i tak je jeho postoj třeba ocenit. Zvláště dnes, když se každý nechá otrávit zkaženou koblihou nebo sushi.
Za Langrem jde i dobrá práce již fungujícího prostupného bydlení. To za loňský rok pomohlo dvanácti Liberečanům najít normální domov a tím i cestu z krvavého kolotoče chudoby. Že je to na Liberec málo? Není. Je to dobrý start a začátek. I konec pohádky o hodné neviditelné ruce trhu, která všechny provede úskalím života. Navíc Izraelci říkají, že kdo zachránil jednoho, jako by zachránil celý svět. A mají pravdu.
Jaroslav Tauchman
