Erna Reichlová měla synovce Rudlu, který byl, jako já, z Machnína. Psala se padesátá léta minulého věku a my jsme s Rudlou a s Jardou Kalenským byli nerozlučná trojka. Proč s námi tehdy Jarda nejel na Souš nevím. Darré. Tak Souši říkal můj táta i Rudlova teta. Darré, to byla velká, převeliká vodní plocha v Jizerských horách. Ona pořád je, ale dnes slouží jako zásobárna pitné vody pro aglomeraci měst Jablonce a Liberce. Dnes Ing. Reichl pije tuhle vodu každý den v Jablonci, já v Liberci.
Tehdy jsme se s „tetou“ Ernou jeli na Souš vykoupat a přeplavat ji z jednoho konce na druhý. A taky tak trochu pomoci tetě malovat turistické značky na okolní stromy. Všude se tehdy jezdilo vlakem, autobusem, nebo i po Jablonecku tramvají. Tomu, a chtěl bych znát, kdo zrušil tramvaje jezdící po Jablonecku, bych dal přes pr…… Kde byla auta? Nevím. Normální lidi auta neměli. Měli jiné starosti.
Erna s kyblíčkem barev byla v našem okolí pověstná. Pokud vím, tak se nikdy nevdala a s námi těch pracovních cest kolem Machnína i Jablonce udělala víc. Jako turistka znala i příběhy, které nám poutavě vyprávěla a my jsme ji za to měli ohromně rádi.
Tehdy jsme si s Rudou vzali s sebou na Souš nafukovací matrace. Proč? To dodnes nevím. Do vody jsme vstoupili ze strany od horské chaty na Smědavě, od prameniště říčky Smědé, která umí tak mocně při povodních narušit chod domácností ve Frýdlantu, Raspenavě a v celém široširém okolí.
Erna značkovala a my se koupali. Nakonec jsme se rozhodli Darré pokořit a přeplavat. Teta Erna plavala chtě nechtě s námi, jako jistota, abychom se cestou neutopili. Jak vidno, neutopili.
Rudla vystudoval lesárnu v Brně a žije si v Jablonci, já žiju v Liberci. Teta Erna Reichlová, jako celá generace před námi, už nepodniká, turistické značky nekreslí. Dávno s námi není. Je jistě v turistickém ráji. Ani Jarda Kalenský ne. Zůstali jsme jen my, dva staří páni. Jeden „plundroval“ lesy, druhý do nich chodil hledat houby. Rudla byl úspěšný, já, to ať posoudí někdo jiný.
Ale Darré-Souš, už nikdo jiný na délku nepřeplave. To malé vítězství už navždy zůstane nám, dvěma hochům z Machnína a „tetě“ Erně s barvami, kterými značkovala turistické cesty…
Egon Wiener