Nejen skvělé olympijské výkony českých sportovců rezonovaly tento týden v liberecké politické scéně. Naše sdružení přineslo analýzu, která ukazuje, jakým způsobem se dají rozdělovat peníze na sport a že nejsilnějším kritériem zůstávají politické styky a klientelistické vazby. Strany Libereckého kraje si zase vjely do vlasů, to když ta nejsilnější si přivlastnila sportoviště pro vlastní politickou reklamu. Sport byl a je pro politiky i některé podnikatele vždycky zejména lovnými vodami pro hlasy voličů, ale i místem, kde se legalizují ne zrovna čisté peníze.
Sport a jeho podpora (zvláště pro děti) jsou osvědčenou politickou mantrou politiky od té lokální až po tu nejvyšší. Jsou politici, pro které je to, zejména pro jeho nenáročnost a zároveň voličskou oblíbenost, nosné téma, pod které se dá schovat vlastní neznalost témat důležitějších či obyčejná lenost. Staré římské „Panem et circenses“, česky „Chléb a hry“ od dob imperátorů nic neztratilo na své platnosti.
Zrovna v Liberci ale „podpora sportu“ dostala za poslední čtvrt století trochu kyselou příchuť, která dává rozpomenout, že o sport o ní jde až v bůhví kolikáté řadě. Nemálo firem, co dostávalo a dostává veřejné zakázky tak podporuje zdejší liberecké a jablonecké sportovní kluby, které patří firmám a podnikatelům,co zase mají dlouhé prsty do místní politiky. Jde vlastně o formu výpalného, která se dá ještě politicky a mediálně okotit, to když se po vyhraném turnají s vítěznými sportovci fotí jeden politik za druhým. Od hejtmana po primátora.
S tím souvisí i to, že se i ze samotných veřejných zdrojů podporuje zejména ty sportovní organizace, které mají ty správné funkcionáře, potažmo majitele. Kdo se někdy setkal s fungováním normálních sportovních oddílů ví, jak je těžké sehnat jakoukoliv podporu. Příkladem může být i liberecký box, který sice svého času produkoval národní i evropské šampiony, ale doslova zápasil o každou korunu a nebýt nadšení trenérů, nepřežil by ani sezonu. A to v době, kdy se stavěla liberecké aréna, která se stala na dlouhou dobu finanční koulí na noze celému městu.
O tom, jak si umí ti správní majitelé těch správných sportovních klubů zavázat politiky, svědčí nejen kauza krajských radních, kterým Miroslav Pelta platí VIP dovolené spojené se zápasy svého fotbalového klubu v zahraničí. Kdo potom dostane nejvíc, netřeba hádat dvakrát.
Ale i na té nejnižší, obecní úrovni se dá sport zneužít k politické propagaci. Ukázali to tento týden Starostové, kteří využili sportoviště v kraji k propagacím své vlastní strany, což je jev, který tu nebyl snad 20 let. Starostové s Martinem Půtou v čele holt zapomněli, že peníze, které rozdělují sportu nejsou jejich, ale občanů a navíc, že je nechvalují sami jako strana, ale v zastupitelstvu. Ale volby se blíží tak rychle…
S KPKP jsme přinesli analýzu, která ukazuje, že ne všichni s krajskou podporou pro sportovní akce musí zapásit. Lajdácky a snad až s arogantní bohorovností podané žádosti od podporu v řádech milionů pro lety na lyžích v Harrachově dokazují, že pokud máte své známé v politice, jde to i jinak. Asi nebude náhoda, že lyžařští funkcionáři jsou ti samí lidé, kteří dostali podobným způsobem i trafiky ve formě ředitelských křesel krajských institucí…
Za sport se prostě dá schovat cokoliv. Politický nepotismus, zneužívání veřejných peněz a majetku k vlastní politické propagaci, posilování klientelistických vazeb i přímá korupce. Přítom už od zmíněných antických dob se vědělo, že velikost sportu není jen v posilování těla, ale i ducha. Olympijské hry nebyly jen o sportovních výkonech, ale především o oslavě bohů, společnosti a člověka jako celku. A pokud si dnesněkdo ze sportu dělá výše zmíněný jarmark a hokynaření, nemůže být těmto ideálům dál.
Jaroslav Tauchman