Pojem „demokracie pochází z řeckého δημοκρατία (dēmokratía), „vláda lidu“, složeno z δῆμος (dêmos) lid a κράτος (kratos) vládnout, toliko k základní definici (Wikipedia). V poněkud širším významu rozumíme pod tímto pojmem proces rozhodování, při kterém bylo nějaké rozhodnutí učiněno většinou k tomu oprávněných účastníků. V nejširší rovině je pak vnímání, zda nějaký proces lze označit za demokratický, či nedemokratický, spíše subjektivním pocitem tímto rozhodnutím dotčených osob. Jinými slovy, nakolik jsou oprávněně, či neoprávněně přesvědčeni, zda byla respektována jejich práva.
Pojmeme-li to takto, nelze se pak divit, že když při lednovém zasedání zastupitelstva nebylo opozici umožněno z důvodů pokročilé hodiny dále interpelovat a diskutovat v závěrečném bodu jednání, bylo toto jednání označeno za „bezprecedentní porušení demokratických principů“. Mám pro rozhořčení opozice celkem pochopení a návrh zastupitele Václavíka na prodloužení jednání jsem tedy podpořil.
V této souvislosti ale není bez zajímavosti zmínit skutečnost, že změna jednacího řádu umožňující automatické ukončení zasedání zastupitelstva ve 22.00 byla zavedena v minulém volebním období vládnoucí oficiální i tichou koalicí. Zavedena byla jako opatření namířené právě proti interpelacím zastupitelů Změny. Z pohledu tehdejší vládnoucí garnitury lze tento krok hodnotit samozřejmě jako zcela pochopitelný. Ironií osudu je, že z tohoto opatření nyní mohou těžit právě ti, proti kterým bylo v minulosti namířeno.
Potěšilo by mě, pokud by kolegové z opozičních lavic dokázali používat, jak se tak v poslední době s oblibou říká, stejný metr. Hlavním argumentem iniciátorů odstranění Změny z Liberecké radnice proti tvrzení, že se jednalo o puč, bylo právě to, že pro něj hlasovala většina zastupitelů a jednalo se tedy o demokratický proces. Stejně tomu bylo při odstranění Zuzany Kocumové z pozice Statutární náměstkyně hejtmana, či odvolání profesora Šedlbauera z pozice místopředsedy představenstva DPMLJ. Podobných příkladů bychom našli v minulosti i současnosti jistě mnohem více. Bylo tedy zamítnutí prodloužení jednání zastupitelstva, či přijetí návrhu k ukončení diskuse (proti tomuto návrhu hlasovalo jen 9 z 38 přítomných zastupitelů) až tak nedemokratické?
PS: Dobrým příkladem „úskalí demokracie“ může být též zvolení Miloše Zemana prezidentem České republiky. Tato volba může vzbuzovat u mnohých různé pocity (u mě osobně až fyzickou nevolnost), ale nepochybně ji nelze označit za nedemokratickou podle základní definice „demokracie“.
Jiří Čeček, zastupitel za Změnu pro Liberec
