Před několika lety jsem byl s přítelem Janem S. ve Švédsku na rybách. Bylo to uprostřed lesů a jezer kdesi pod severním polárním kruhem. On je chytal, já je pekl na ohýnku a jedl. Spořádali jsme jich tenkrát za šest týdnů rovných sedmnáct metrů a dlouho jsem nemohl kolem prodejny ryb ani projít. Jednou jsme seděli u ohýnku a můj kamarád, takto vystudovaný inženýr na mnichovské univerzitě a výzkumný pracovník v automobilovém průmyslu ve Stuttgartu, hodil do plamenů pet láhev. Koukal jsem jako blázen.

Žil od roku 1969 v Německu a příslovečný smysl pro pořádek jeho nové otčiny se mu zaryl, i když to nikdy nechtěl přiznat, pod kůži. Navíc Švédsko miloval, jezdil čtyři tisíce kilometrů každý rok a mimo jiné tam počali s manželkou dceru.

„Co děláš, vole,“ napomenul jsem ho a rozhodil ruce, abych ho upozornil na to, že jsme uprostřed panenské přírody. Den před tím jsme potkali losa a našli čerstvý medvědí trus.

„Pálím petku, nevidíš?“

„Je to karcinogenní.“

„Blbost. Víš, co znamená zkratka PET?“ Vždy měl sklon k mentorování. Nevěděl jsem. Chemie nikdy nebyla můj šálek čaje.

„Polyetylen-tereftalát. A víš, co vznikne, když shoří?“ Aniž by čekal na odpověď, pokračoval, „neškodný oxid uhličitý a voda. Pára,“ ukázal na ohýnek z březového dřeva.

Protože jsem o tom nic nevěděl, nezbylo mi nic jiného, než věřit. Ostatně, viděl jsem na vlastní oči, že petka v našem ohýnku zmizela, aniž by vydala jakýkoliv zápach a čmoudík, čímž popřela přísloví, že není ohně bez kouře.

Občas si na to naše několikatýdenní putování vzpomenu, když slyším diskuze na téma ekologických kotlů, či spalování petek. Nebo když čtu stížnosti lidí, kteří nadávají na sousedy, kteří spalují pet láhve a otravují jim ovzduší i život. Přečetl jsem také stovky internetových diskuzí na toto téma. Jedno novodobé přísloví sice říká, že když si chce člověk zachovat zdravý rozum, měl by se jim vyhýbat jak čert kříži, já se jím ovšem neřídím. Jak jinak bych se dozvěděl, že devadesát procent lidí o problematice spalování petek nic neví? (Ostatně doby se mění. Internetové diskuze pozorně čtou nejen politici, ale i novináři, kteří jimi dříve pohrdali. Jsou v nich totiž informace o tom, co by lidé chtěli v médiích vidět, číst a poslouchat.)

Tomu, že o tom nic nevědí diskutující na internetu, kteří občas připomínají stádo, se nedivím. Když ale stejně argumentuje ministr životního prostředí, aby podpořil akci výměny zastaralých kotlů, je to na pováženou.

Nejsem a nebudu odborníkem na petky jen proto, že mi můj velmi vzdělaný přítel dal na toto téma populárně naučnou přednášku. Poté, co jsem se ze Švédska vrátil, začal jsem se o PET lahve zajímat. Ptal jsem se například odborníka ze spalovny, který teorii o neškodném oxidu uhličitém a vodě potvrdil. Stejně tak pracovnice inspekce životního prostředí, která má na starosti čistotu ovzduší. Pobrouzdal jsem se internetem a v podstatě se dozvídal to samé. V něm se sice píše, že to platí pro dokonalé spalování, ale jaká je k tomu potřebná teplota, o tom ani slovo.

Proto jsem si nemohl nepoložit otázku, kde se ta nenávist k petkám bere. Proč se z nich stal symbol všeho zla, všech nemocí, hlavně strašáku zvaném rakovina? Jak k tomu došlo? Když někdo spálí petku v kamnech, určitě mu nepůjde z komína černý kouř jako z libereckého krematoria. A že by to někdo cítil?

Svou špatnou pověst získaly petky po televizních reportážích, v nichž se tvrdilo, že je chudí a nezodpovědní plní pilinami, uhelným mourem, gumou a vyjetým olejem. Stala se z toho mantra, ale je to jako s paní Columbovou. Mluví se o ní, ale nikdo ji neviděl.

Možná potřebuje náš lid neustále nějakého nepřítele. Jako bychom bez toho nemohli žít. Prezident, Rusko, utečenci i petky se k tomu náramně hodí. Posledně jmenované těm, kteří protlačují ekologické kotle. Co na tom, že jich je třeba vyměnit 400 tisíc a peníze má stát jen na čtvrtinu. Co na tom, že nikdo vlastně nespočítal, o kolik se ovzduší zlepší. A tak dál. Třeba, že se peníze na výměnu kotlů nedostanou k těm, kteří ovzduší zasírají nejvíc a o kotlíkových dotacích nemají ani páru.

Takže mě napadá jediné vysvětlení: Vyměníme kotle, protože na to jsou peníze.

Douška: Nejsem proti ekologickým kotlům, ani nepiju pivo z petek. Když o těch věcech ale přemýšlím, mám dojem, že s námi někdo opět manipuluje. Proč, zatím nevím. Jakmile to ale odhalím, ozvu se.

Jan Šebelka