Za dobu, co pracuji v médiích, jsem toho ze strany zpovídaných lidí zažila hodně. A není divu, přeci jenom poukazujeme na jejich slabiny a nečekaně musí čelit nepříjemným otázkám. Komu by se to líbilo? Od zločinců, ale i od takzvaně solidních politiků jsem si proto vyslechla řadu nejapných invektiv, drobných urážek, výhružek, dokonce i poněkud originální hrozbu bývalého premiéra Jiřího Paroubka, že mě shodí ze schodů.

Často také konfrontovaní lidé zkouší různé kličky a úhybné manévry. Ale, to co mi přistálo včera večer v emailové poště, zcela jednoznačně vítězí v hitparádě všech politických veletočů. K mému němému úžasu mi postačily pouhé dvě věty současného náměstka Libereckého kraje Marka Pietera (SLK).

Abyste si je mohli vychutnat se mnou, musím se vrátit v tom samém dni o pár hodin nazpět. Je pondělí 12:43 a já volám náměstkovi Pieterovi, protože jsme jej zachytili na fotografii, jak s kontroverzním fotbalovým bossem Peltou přilétá soukromým chartrem z dvoudenního výletu na fotbalový zápas v Amsterdamu.

Článek o cestě libereckých politiků s fotbalovým bossem Peltou NALEZNETE ZDE.

Rozhovor probíhá standardně: představím se, na vyžádání pana náměstka opakovaně, takže zcela jistě ví, s kým hovoří. Pak mu kladu otázky spojené s naším zjištěním, společně se bavíme více než 6 minut, náměstek zprvu zaraženě, ale následně k mému překvapení otevřeně odpovídá. S Peltou letěl, FK Jablonec mu platil jak letenky, tak ubytování, pouze stravu si zaplatil ze svého.

Rozhovor probíhá naprosto nekonfliktně, já jsem s ním spokojená, neb mi pan náměstek potvrdil naše informace. Loučíme se s tím, že mi ještě na email přepošle pozvánku, kterou na výlet do Amsterdamu dostal. A já si říkám, že je to vlastně kabrňák, když se na rozdíl od svých kolegů otevřeně k placené cestě přiznal.

Přepis celého rozhovoru s náměstkem Pieterem NALEZNETE ZDE.

Poté pokračuji v další práci, telefonicky kontaktuji Pieterova šéfa, hejtmana kraje Martina Půtu (STAN), co říká na to, že si krajští politici nechávají platit letenky a ubytování od organizace, které kraj vyplácí dotace. Naší informací je zjevně zaskočen – žádá o čas na vyjádření, až všechny účastníky obvolá a zjistí si sám, jak to bylo s financováním. Za chvíli sám volá zpět, že prý dva z politiků si to zaplatili sami a mají na to doklady – ty ovšem ani jeden z nich do vydání článku nepředložil.

Hodinu a půl po telefonátu s panem hejtmanem mi do emailové schránky dorazil dopis od náměstka Pietery. Rázem se v mých očích snížil na úroveň svých kolegů, kteří zapírali a před našima otázkama kličkovali. Stačili k tomu pouhé dvě věty bez diakritiky: „…omlouvam se za rozhovor, myslel jsem si, ze jde o srandu kamaradu a tak jsem i reagoval…samozrejme, ze ucet o zaplaceni zajezdu na utkani mam.“

To si snad jen dělá legraci, říkám si nevěřícně a opakovaně si ty dvě věty čtu, jestli jsem je nepochopila nějak špatně. Nikoliv. Náměstek Libereckého kraje Marek Pieter dokázal během jednoho odpoledne popřít sám sebe. Selhal hned dvakrát, poprvé, když si nechal zaplatit výlet od fotbalového klubu, kterému kraj přiděluje dotace, a podruhé, když se potupně pokusil situaci zachránit. Zavdal tak příčinu domnívat se, že tento dopis napsal pod tlakem někoho jiného. Kdo to mohl být, je snadné si domyslet.

Náměstek Pieter by neměl být politikem, mohl by se ale živit jako autor fiktivních příběhů. Tam by mu ty jeho dvě věty možná čtenáři s chutí spořádali i s navijákem.

Eliška Bártová, www.cninp.cz