Kolegyně zastupitelka a bývalá primátorka Martina Rosenbergová tvrdě platí za to, že její dva kolegové zastupitelé Jan Korytář a Zuzana Tachovská pojali podezření, že v knize jízd nepravdivě vyplňovala služební a soukromé cesty. Jako uvědomělí občané, kolegyně nekolygyně, primátorka neprimátorka, splnili svoji občanskou povinnost a podali na ni trestní oznámení. Údajně prý jezdila soukromě studovat do Prahy a přitom jízdy vykázala jako služební.
Ten, komu zaměstnavatel svěřil někdy služební auto i k soukromému užití a musel díky tomu v knize jízd pečlivě evidovat zvlášť služební a soukromé jízdy, ví, jakého odporného zločinu se primátorka dopustila.
Ten totiž nejde napravit pouze tím, že se zjistí možné „vadné“ jízdy, magistrátem a kontrolním výborem se přezkoumá, jestli byly opravdu jen a jen soukromé, a pokud ano, předepíše se příslušná částka k náhradě. Ne, to by bylo málo. Hříšnici je třeba předat trestnímu soudu a ztrestat ji. A ještě před tím také vystavit veřejnému pranýřování. To pro jistotu, kdyby se v trestním řízení ukázalo, že se trestný čin nekonal. Ono totiž těm uvědomělým občanům jde možná právě jen o to. Zničit politicky i lidsky svého politického nepřítele. Ne soupeře či konkurenta, opravdu nepřítele. S politickým soupeřem se totiž ve svobodné a demokratické zemi férově soupeří, ale neničí se, nepořádají se na něj hony a nezavírá se do vězení.
Marně se ptám, proč Korytář s Tachovskou nepředali všechna svá podezření s případnými důkazy kontrolnímu výboru, který se věcí zabývá, a nevyčkali jeho závěrů. Rozuměl bych tomu, kdyby byli v opozici a domnívali se, že se chce věc zamést pod kobereček. Jenže J. Korytář je statutární náměstek a Z. Tachovská koaliční zastupitelka, takže jistě mají přístup ke všem relevantním informacím. Odpovědí mi je jediné, ti dva práci kontrolního výboru neuznávají. Stejně tak neuznávají právo bývalé primátorky čelit jeho případným zjištěním v její neprospěch. Neboli neuznávají nástroje běžné v demokraticky zvolené samosprávě města a raději se utíkají se svým žalováním k vrchnosti, k trestně právním orgánům státu.
Co budou dělat, až jim třeba státní orgány řeknou, že se bývalá primátorka ničím trestným neprovinila? Sklopí uši a uznají chybu? Omluví se? Vrátí se pokorně a s obnoveným respektem k řízení před městskými orgány? Nebo vytáhnou jiný arsenál, kterým budou pokračovat v ničení svého nepřítele? Já to nevím, co ale vím jistě, ty plivance na primátorku a na městskou samosprávu už nikdo nesmyje. Stejně tak nikdo nezhojí další ránu důvěře občanů k městské samosprávě. Trvalá snaha jedněch zastupitelů znovu a znovu říkat voličům o těch druhých, že patří před soud a do „lochu“, je totiž to samé, jako jim říkat, aby nechodili k volbám, protože si stejně zase zvolí nějaké zlotřilce.
Michal Hron, člen libereckého zastupitelstva
