Ne, že by tomu bylo jindy a jinde jinak, skutečná opozice má vždy „těžké“ časy. Přesto si dovolím tvrdit, že současná liberecká opozice má pro svoji práci mnohem horší podmínky, než měla dřívější opozice, reprezentovaná Změnou pro Liberec.
Současné opozici, vedené nejsilnější opoziční stranou, SLK, nelze upřít snahu a nasazení. Zaměřím se na nejsilnější klub – SLK.
S počtem osmi zastupitelů tvoří již docela velký klub, daří se mu spolupracovat i s dalšími stranami, včetně KSČM a i intelektuálním potenciálem a pracovitostí se SLK mohou s bývalou opozicí směle poměřovat. Výchozí pozice tedy není špatná.
Přesto si dovolím tvrdit, že současná opozice, která se v mnohém inspirovala předchozí taktikou Změny, nemůže dlouhodobě uspět.
Opoziční práci lze dělat několika způsoby. Pokud nemáte šanci nikdy získat většinu nebo být součástí většiny, zvolíte taktiku jako komunistický zastupitel Pešek v jinak pravicovém Jablonci. Naučíte se zkrátka většinu respektovat a snažíte se být konstruktivní a prosadit alespoň část svého pohledu na to, jak spravovat věci veřejné.
Pokud šance na většinu je, pak můžete v relativním klidu vegetovat uprostřed politického hřiště, občas něco zkritizovat, ale zároveň být stále široce přijatelní. To je politika KDU-ČSL, v regionu ji zvolili a prozatím úspěšně, na krajské úrovni sociální demokraté po posledním volebním debaklu. Jejich konstruktivní přístup jim vynesl účast v koalici namísto problematické Změny.
Třetí varianta je náročnější, nejriskantnější, ale také s možností nejlepšího výsledku, tj. volebního úspěchu a sestavení nové koalice. Tuto strategii v Liberci zvolila Změna, do určité míry z donucení, poté, co byla sesazena z radnice, ale do jisté míry také svým vlastním rozhodnutím, které vzešlo z poznání situace, že podíl na moci, pokud nechce slevovat ze svých zásad, získá jen volebním vítězstvím. To jí málem nevyšlo, Změna hodně riskovala, ale nakonec se počítá výsledek.
Ale zpět k dnešní situaci liberecké opozice. Karty jsou zdá se rozdány tak, že nemůže uspět. A to z několika důvodů.
1. Pro dlouhodobý opoziční boj, který je náročný a vyčerpávající, musí mít lídři skupiny silné vnitřní přesvědčení, že dělají správnou věc či bojují proti špatné věci a musí o tom být schopni přesvědčit i své váhající či méně bojovné kolegy. Jenže Změna není ODS s jejími problémy a navíc vyhrála volby. SLK tak zbývá poukazování na formální nedostatky předkládaných materiálů nebo věci typu vyvěšení tibetské vlajky a to asi stačit nebude.
2. Zatímco dříve se Změna strefovala celkem lehce do tehdejší koalice, kterou inteligencí i odborností jednoznačně převyšovala – stačí vzpomenout na zastupitele Šíra či Kašparovou, či náměstky Svobodu či Martina, dnešní sestava Batthyany, Korytář, Kysela, Hrbková, Langr opozici moc prostoru nedává a slovní souboje jsou přinejmenším vyrovnané.
3. Současná opozice nemá ani velkou oporu ve veřejnosti či v médiích. Koalici totiž utvořili dvě nejsilnější strany, obě nespojené s minulostí Liberce, takže příběh o „spiknutí neschopných a zkorumpovaných, kteří poškozují Liberec a kteří vyšachovali vítěze“, který vytvořila Změna, SLK nyní vytvořit nemohou.
4. Ačkoliv se SLK snaží opozici spojit v jednolitý šik, koalice naopak chytrým taktizováním opozici rozděluje a postupně ji zmenšuje prostor. Opozice tak takticky nezvládla obsazení komisí, nezískala klíčový výbor pro rozvoj a územní plánování, má minimální zastoupení v městských společnostech. Po protaktizovaném vyjednávání o koalici tak SLK pokračují dál ve svém vyjednávacím stylu, který jim prakticky, snad kromě vnitřního uspokojení, nic nepřináší.
5. Až na klub ČSSD, který se chová stranicky jednolitě, jsou ve všech dalších klubech nezávislé osobnosti, které spíše než konfrontační opoziční práci budou s velkou pravděpodobností dávat přednost konstruktivnějšímu přístupu a spolupráci. Tato skupina je Achillovou patou snah po jednotné opoziční práci a oslabování koalice. Svou neochotou strávit čtyři roky v konfrontaci bude narušovat tvrdý kurz „jestřábů“ , jako jsou Lysáková, Červinka, Rosenbergová, Šolc či Václavík.
6. Miniklub TOP 09 se navíc zdá se emancipoval a odtrhl se od stranické základny, která byla a nejspíše stále je proti spolupráci se Změnou. Ostatní kluby zatím drží pohromadě, je ale možná jen otázkou času, jak dlouho, vzhledem k tomu, kolik bylo zvoleno do zastupitelstva tzv. nezávislých kandidátů.
7. SLK jako vůdčí síla opozice má navíc problém s lídry. Berki i Hron jsou na lídry příliš akademičtí a nepraktičtí, Šolc je zase se svými názory trochu mimo rámec i svého vlastního klubu, snad jen Václavík by mohl lídrem být, těžiště jeho práce je ale evidentně jinde než na městě. Popravdě řečeno, problém lídrů je problém celé nynější liberecké opozice.
Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude dále vyvíjet vztah koalice vs. opozice na liberecké radnici, mimo jiné proto, že to podstatně ovlivní příští krajské volby v tomto kraji. Doufám jen, že čtenáři budou text brát jen jako můj soukromý názor, i politolog se může mýlit…
Matěj Medek, nezávislý politolog
