První letošní zastupitelstvo trvalo takřka deset hodin a končilo pár minut před jednou hodinou ranní. Na jednu stranu se není co divit, schvaloval se pravděpodobně nejdůležitější (pokud se letos neschválí územní plán) dokument letošního roku – rozpočet. Ten se podařilo koalici schválit a prošlo i několik dalších důležitých bodů. Kdo ale čekal, že se diskuse povede jen věcně, nedočkal se. Současná opozice ukázala, že příští čtyři roky budou zastupitelstva v Liberci dlouhá, předlouhá.
Role se opravdu obrátily. Někdejší vládci města – Starostové (pod hlavičkou Liberce občanům) a ODS s ČSSD – celé předchozí volební období vyčítali Změně, jak protahuje jednání, jak je hádává za každou cenu a jak hraje před novináři divadlo. Dnes, respektive včera, předvedli, že se někdejší opoziční role Změny zhostili na jedničku a snad ji i v lecčem předčili.
Je pravděpodobné, že novináři sledující hodiny a hodiny jednání libereckého zastupitelstva začnou mít za své „favority“ místo Jana Korytáře a Jaromíra Baxy (oba Změna pro Liberec) takového Michala Hrona (SLK) nebo Ondřeje Červinku (ODS). Ne, že by vše, co opozice komentovala bylo mimo mísu, to rozhodně ne a je dobře, že její návrhy a připomínky zazněly, ale pokud kolem půlnoci posloucháte debatu, zda má být v usnesení „zastupitelstvo zrušuje“ nebo „zastupitelstvo schvaluje zrušení“, napadá vás, kde se stala chyba..
Hned v počátku proběhla právní bitva, když zastupitelé neschválili návrh ODS na odvolání Jana Korytáře (vsaďme se, že ne poslední) a Michal Hron ze Starostů se jal vykládat zákon o obcích, který to prý neumožňuje. Když mu to vyvrátil i městský právník, stejně ho to nepřesvědčilo a už v prvních minutách zastupitelstva bylo jasné, že dnes se tak brzy spát nepůjde.
Asi hodinu a půl trvalo, než se schválil samotný program, ale to nejlepší mělo samozřejmě teprve přijít – rozpočet. U něj se vedla několika hodinová diskuse a byl schválena až před půl desátou. Opozice koalici a náměstku Korytářovi nejvíce vyčítala, že počítá s rozdělením peněz do fondů, které ještě nejsou schváleny a to, že se neplánují pořádné investice. Vedení města reagovalo tak, že se prostě chce rozloučit s politikou posledních 25 let, kterou praktikovala ODS a pokračovala v ní ČSSD se Starosty, tedy „vše prodat“ a „vše privatizovat“ a hodlá se zaměřit na čerpání dotací a efektivní a výnosné hospodaření městských firem.
To ostatně stvrdila například bodem, který udělal definitivní tečku za plánovanou privatizací Technických služeb města Liberce. Ten připravovala ČSSD se Starosty, kteří se ale před volbami kontroverzního a lidmi odmítaného kroku přeci jen zalekli a nechali v něm vykoupat jen svého tehdejšího náměstka Jiřího Šolce. Oni se vůbec Starostové včera loučili se svou minulostí a deklarovali (Květa Vinklátová), jak už jsou jiní, což po hříchu ne vždy tak vypadalo. Ale věřme jim to.
Dobrou zprávou bylo bod, který snad dává naději, že městu bude odpuštěna pokuta 18 milionů korun „za Uran“. Toto neblahé dědictví po vládách Jiřího Kittnera (ODS) vzniklo tak, že v roce 2010, když byly vydány dluhopisy v hodnotě dvou miliard korun a Liberec dál do zástavy svůj nemovitý majetek včetně budovy Uranu, kterou získal v minulosti od státu a smlouva její budoucí zastavení zakazovala.
Špatnou zprávou zase bylo, že minulé vlády nedokázaly, protože nepřipravily dostatek vlastních kvalitních projektů a podporovaly kontroverzní soukromé (jako například středobod dnešní největší korupční kauzy – Centrum geotermální energie pro občany), vyčerpat všechny alokované prostředky na dotace z Evropské unie. Takže Liberec v rámci tohoto programu nedostane na 540 milionů, jak tomu mělo být, ale na pouhých 481. Kolik za to mohlo být projektů jako kino Varšava, Lesní koupaliště a bůhví co ještě…
Pěkná hádka v čase půlnočním ještě proběhla kolem nominantů do městských firem. Opozice vyčítala koalici, že to nejsou odborníci, ale to by sama nesměla mít z let předchozích tunu másla na hlavě. Ovšem je fakt, že i dnes to vypadá, že některá místa (ne jistě všechna) v orgánech společností jsou lidmi ze Změny a ANO obsazovány hezky tradičně, dle stranického klíče a podle zásluh. To ale umí i opozice, takže když si něco vyčítají navzájem, je to trošku trapné.
Bylo to dlouhé a únavné. Nejde ale říci, že vše, co opozice navrhovala, byly obstrukce. Naopak, často zde padaly i kvalitní návrhy a je dobře, pokud se opozice své role zhostí se ctí. A pokud se navíc obě strany vystříhají někdy až dětinského bazírování na detailech a formalitách, prospěje to nakonec všem. A nejvíce Liberci.
