Liberec jako město a též celý Liberecký kraj prošly za posledních 25 let výraznou proměnou k lepšímu. Životní prostředí je jedno z nejlepších v České republice, zdravotní péče prodělala výraznou změnu k lepšímu, krajská nemocnice je vybavena těmi nejlepšími přístroji, které jsou běžné v Evropské Unii. Výraznou změnou prošla celá řada budov – veřejných i soukromých, změnilo se centrum města, všechny nové stavby jsou bezbarierové  a přístupné jak důchodcům, tak handicapovaným spoluobčanům. Ve výčtu pozitiv / a ano, i negativ – ale o těch hojně píší jiní, ty známe/ bych takto mohl pokračovat na několika stránkách.

Politická garnitura se rovněž měnila. Vývoj jde směrem, kdy jak ODS, tak ČSSD výrazně ztratily vinou vlastních chyb a jsou nahraženy „novou generací“ politiků – Změnou, Starosty, ANO. Na kraji to „byla?“ koalice Starostů a Změny, čímž jsme se výrazně lišili od oranžového zbytku republiky. Na městě se rýsuje koalice Změny a ANO, případně s TOP 09. Toto vše samo o sobě by mělo být považováno za pozitivum, neb ODS a ČSSD by si v Liberci měly vybrat „po zásluze“ oddechový čas.

Je jasné, že tato situace řadě lidí nejde pod nos. Nedivím se, že mohou být naštvaní fanoušci ODS a ČSSD. Eto jejich dělo. Ale zaráží mne, s jakou vehemencí se do sebe poušti „nové a místní“ partaje, když navenek působí všechny sympaticky.

Mám nyní na mysli Změnu, Starosty a ANO. Mají nezanedbatelnou podporu voličů a chystají se jí zřejmě promrhat. Vytahují na sebe argumenty těžké váhy, dochází k odvolávání koaličních politiků, odstřeluje se hejtman na základě obvinění, které je založeno na svědectví, tedy možné křivé pomluvě, nikoli na základě video či zvukového záznamu a důkazu. Lidé, kteří by spolu za normálních okolností mohli dobře spolupracovat, se obviňují, podezírají  a podrážejí. Vše je živeno oblíbeným fenoménem poslední doby – anonymními komentáři na webu našich milých, hrdých spoluobčanů, kteří se ani neodváží podepsat pod to, co píší.

Demokracie je opravdu nejlepší ze všech možných špatných způsobů vládnutí. Co zažíváme v posledních dnech v Liberci je smutná podívaná na to, jak se lidé nedokážou dohodnout na správě obce a kraje ve prospěch občanů. Malost, touha zničit, vztahovačnost, nulová velkorysost.

Čtenáře může napadnout, komu ku prospěchu? Proč nevnímáme řadu pozitivních změn ve městě a kraji, proč jsme plni závisti a zloby, proč se nedokážeme přenést přes malicherní a mnohdy groteskní půtky. Komu ku prospěchu? – odpověď neznám, ale z rozložení  politických sil ve městě nyní a před cca 5-7 lety tuším. Jedinou obranou před návratem této doby je umění přenést se přes nízké a nedůstojné půtky a začít společně pracovat ve prospěch města a kraje. Jiná cesta ani není.

Jan Marušiak