I Nejvyšší soud dal za pravdu předchozímu rozhodnutí krajského soudu v Liberci, kde se stavební společnost Syner pokoušela žalovat předsedkyni občanského sdružení Staré Město Liberec Alenu Dvořáčkovou.

Syner žaloval Alenu Dvořáčkovou za její názory na propojení vedení města a Syneru, které zveřejnila na našem webu a v Mladé frontě.

Původní žaloba z roku 2012 se týkala několika článků, v nichž Alena Dvořáčková vyjádřila svůj názor na politiku a zejména obchody města s firmou Syner. Přitom primární kritika se v těchto článcích týkala zejména postupu vedení města, například ve vztahu k Tipsport aréně, kterou Syner pro město za nemalou částku postavil a dnes ji využívá a spravuje. Za názory vyjádřené v článcích chtěla firma Syner po státní úřednici Aleně Dvořáčkové milion korun jako odškodné.

Soudce Krajského soudu v Liberci již v létě 2012 konstatoval, že se vyjádření Aleny Dvořáčkové zakládají na skutečnosti. Otázka se potom vedla o tom, zda došlo k poškození „dobré pověsti“ žalujícího, tedy společnosti Syner. Jak již tehdy dokázal soud výběrem článků z médií za posledních deset let, firma Syner rozhodně nepatří mezi společnosti s křišťálově čistou pověstí. A jak říkají judikáty Nejvyššího soudu, kdo chce bránit svou dobrou pověst, musí nějakou mít.

Podle soudu by byla potvrzením žaloby Syneru rovněž ohrožena svoboda slova, právě proto, že se tvrzení Aleny Dvořáčkové opírá o fakta. Později se s výrokem krajského soud ztotožnil i Vrchní soud v Praze. Dnes odmítl dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku,  Syneru i Nejvyšší soud a zbývá tak jediná instance, ke které se firma může obrátit – soud ústavní.

Žaloba se pak uchylovala k klasickým tvrzením, že Syner je významná společnost, zatím trestně bezúhonná, podporující charitu. Právní zástupce firmy Syner také před soudem tvrdil v Liberci  nepravdu, že firma Syner do dnešních dnů přecházela kritiku s nadhledem, a to nejen ze strany Aleny Dvořáčkové. Přitom firma Syner je známá svými velmi dotčenými  reakcemi na hodnocení svoje a svého vlivu na komunální politiku.

Příkladem může být stížnost na Jaromíra Baxu u rektora Univerzity Karlovy, stížnosti na mladé umělce ze skupiny Guma guar nebo hrozba zastavení Nadace Syner kvůli kritice ze strany Jana Korytáře, Jaromíra Baxy a autora těchto řádků v roce 2011. Ostatně právě i naší redakci hrozila již před několika lety a opakovaně žalobou firma Syner či firmy s ní spojené.