Vlnu nesouhlasu i pobouření u obyvatel Liberce i zdejší opozice vyvolala snaha, respektive způsob, jakým chtělo zdejší vedení radnice přestavět jedno z historických náměstí města, dnešní náměstí Sokolovské.
Radnici bylo vyčítáno, že se problémem skutečně a kvalitním, odpovídajícím způsobem nezabývá, proto dojde jen k úpravě zelených ploch.
Radnice je otevřená jen na oko
Vypadá to, že se liberecká radnice zalekla síly pobouření, které spustily její snahy o rekonstrukci Sokolovského náměstí. Primátorka Martina Rosenbergová se sice účastnila debaty o budoucí možné podobě Sokolovského (původně Novoměstského, později Bismarckova) náměstí, ale ona i celé vedení narazili.
Podle občanů i představitelů občanských sdružení se jednalo jen o účelovou, na honem připravenou a navíc odfláknutou práci, zejména co se předložených návrhů na úpravu náměstí týkalo. „Na případnou rekonstrukci Sokolovského náměstí sdružení požaduje vypsání řádné architektonické soutěže, a to se všemi kulturními náležitostmi: veřejně prodiskutovaným zadáním, veřejným vystavením všech soutěžních návrhů a následnou veřejnou, nestranně moderovanou debatou za účasti soutěžících a zástupců radnice,“ vyzval primátorku zástupce občanského sdružení Zbytek, které se snaží o záchranu historické, poničené čtvrti pod Sokolovským náměstím, Rudolf Hůlka.
Své si primátorka i celá rada schytala i od opozice. „Vadí mi ale ten alibismus při zapojování veřejnosti. Nevidím tady totiž opravdový zájem o připomínky od občanů. Kdyby tomu tak bylo, byly by podobné akce pořádány v okamžiku vzniku záměru. Občané by na ně byli zváni s dostatečným předstihem a všemi možnými prostředky,“ vyčetla zástupcům libereckého magistrátu zastupitelka za Změnu pro Liberec Karolína Hrbková.
Jen ne další Lavičkárnu
Na Sokolovském náměstí tak proběhnou jen úpravy zeleně a přilehlého mobiliáře, větší úpravy, které chtěl magistrát spojit s výměnou inženýrských sítí. Jak zaznělo na veřejných debatách, Liberečané se obávají, aby Sokolovské náměstí nedopadlo jako náměstí Soukenné, dne už ve městě přezdívané jako Lavičkové či Lavičkárna.
Soukenné náměstí má podle odborníků i veřejnosti dnes tristní podobu s naddimenzovaným, nesmyslným počtem laviček, špatně vyřešenou zelení a celkovou koncepcí vůbec. Celou zakázku na poslední chvíli zadalo před volbami 2010 vedení města v čele s Jiřím Kittnerem. Během výběrového řízení bylo z důvodu nesplnění kvalifikačních požadavků zadavatele vyloučeno celkem pět firem, vítězem se stal liberecká společnost Syner, která proslula svými styky na čelné liberecké politiky. Původně měla rekonstrukce stát 17 milionů korun, ač po letech vládnutí ODS zůstaly městu obrovské dluhy a prázdná kasa.
Po volbách v roce 2010 zakázku zrušil nový primátor Jan Korytář ze Změny pro Liberec. Argumentoval tehdy katastrofálním stavem městské kasy i absencí skutečného plánu na revitalizaci všech libereckých náměstí. Nicméně firma Syner se odvolala u ÚOHS a ten městu za zrušení zakázky uštědřil pokutu zhruba 100 tisíc korun.
Po odvolání Korytáře a ZpL z rady města se nové vedení rozhodlo na rozhodnutí ÚOHS přistoupit, neodvolávat se a firmě zakázku zadat. Nicméně kvůli nedostatku financí ji bude splácet déle a Syner si účtuje penále. Nyní tedy zakázka vyšla na zhruba 18 milionů (vč. DPH), ač bylo avizováno, že její cena bude nižší.
Soukenné náměstí rovněž vykazuje řadu vad, a to ihned po jeho kolaudaci. jedná se zejména o nekvalitní, drolící se dlažbu, na kterou město podalo reklamaci, kterou zase firma Syner nechtěla uznat. Nakonec ustoupila a na jaře loňského roku s ní souhlasila. K nápravě ale k dnešnímu dni ještě nedošlo.
