Město Liberec uspořádalo pro občany města besedu k budoucí podobě Sokolovského náměstí. Rád bych se s vámi podělil o dojmy účastníka této akce.

Besedu k budoucí podobě Sokolovského náměstí zahájil bývalý tiskový mluvčí bývalého primátora Jiřího Kittnera Martin Korych, který přivítal všechny hosty v čele s paní primátorkou Rosenbergovou. Vzápětí  předal slovo Bc. Jiřímu Novotnému z odboru správy majetku města.

Ten přítomné seznámil s problematikou výměny přestárlých sítí pod zemí i celkovým plánem oprav v této lokalitě. Vysvětlil, že je pro město výhodné ve chvíli, kdy se dělají sítě, opravit i povrch náměstí, jako alternativu uvedl jen uvedení povrchu náměstí do stavu před výkopem.

A já se těšil, že nyní někdo představí různé varianty toho, jak by náměstí mohlo skutečně vypadat.

Nenásledovalo však představení reálných architektonických návrhů, ale předvedení několika studentských prací, které se trochu nelogicky věnovalo také Nerudovu náměstí. Zajímavé bylo, že sami studenti přišli na to, že by se Sokolovské náměstí mělo řešit jako jeden celek a nikoliv rozdělené, jak to navrhlo vedení města. S tím lze souhlasit. Některé studentské práce byly ale bohužel spíše exhibicí svých autorů, u jiných bylo vidět, že se trochu míjejí se smyslem besedy. Za to samozřejmě studenti nemohli, výtka putuje k organizátorům besedy. Škoda, že si nikdo nedal tu práci či že chybělo zadání navrhnout normální, neextravagantní, příjemné a funkční středoevropské náměstí. Takové náměstí, které v Liberci doposud chybí.

A já se těšil, že nyní někdo představí různé varianty toho, jak by náměstí mohlo skutečně vypadat.

Nenásledovalo však představení reálných architektonických návrhů, ale povídání pana Brestovanského ze Severočeského muzea. To by bylo jistě zajímavé na přednášce o historii Liberce, případně i zde, ale ve vhodný čas a ne po více než hodině prezentace studentských prací, kdy to bylo pro některé účastníky besedy již poněkud únavné. Což není výtka panu Brestovanskému, ale organizátorům celého setkání, kteří nerespektovali základní pravidla, jak takovéto akce efektivně pořádat, a ke kterým tak putuje má další výtka. Velká škoda, i proto, že pan Brestovanský musel odpovídat na dotaz nespokojené posluchačky, kdy už se začne diskutovat k tématu, a přitom by jeho přednáška mohla být v jiném kontextu velmi zajímavá.

A já se těšil, že nyní už někdo představí různé varianty toho, jak by náměstí mohlo vypadat.

Nenásledovalo však představení reálných architektonických návrhů, ale vystoupil pan Hůlka z občanského sdružení Zbytek, kterého podle jeho slov za řečnický stůl přivedla přímo na akci paní primátorka, z čehož byl trochu vykolejen. Z jeho úst poprvé zazněly připomínky a konkrétní požadavky k budoucí podobě náměstí. Připomínky od člověka, který se tématem evidentně zabýval z více hledisek a který dle mého názoru v mnoha věcech uhodil hřebíček na hlavičku a naznačil, kudy by se diskuse měla ubírat.

A já se stále těšil, že nyní někdo představí různé varianty toho, jak by náměstí mohlo vypadat.

Nenásledovalo však představení různých architektonických návrhů, ale velmi, velmi, velmi krátká prezentace architekta Šonského s několika málo obrázky. Architekt Šonský je autorem té varianty náměstí, která se má realizovat. Takže po dvou hodinách všech možných představení zbylo na to hlavní cca 5 minut, protože už nebyl čas… Ne, nejednalo se o akci uspořádanou dobrovolníky v Dolní Lhotě se starostou Lojzou, ale o „profesionální“ veřejnou besedu ve stotisícovém Liberci s paní primátorkou.

Můj dojem:

Paní primátorka se již naučila na veřejnosti dobře mluvit a vystupovat, mnoha tématům, stejně jako samotnému principu zapojování veřejnosti ale doposud neporozuměla. Její věty o tom, jaké zadání dalo vedení města architektům, resp. to, že nedalo téměř žádné zadání, protože do toho nechce „tahat politiku“, vypovídá o všem. Zejména o bezradnosti současného vedení a jeho neschopnosti vyprodukovat nějakou vizi či nosnou představu, byť se jedná o jedno náměstí.

Vedení města nezvládlo jak proces zapojení veřejnosti do celého projektu, když tuto besedu uspořádalo až těsně před tím, než má celá akce vypuknout, ale také nezvládlo ani organizaci samotné besedy, která byla příliš dlouhá, neproduktivní a do značné části se minula účinkem.

Je to škoda, protože dobře vedený proces  zapojování veřejnosti přináší jak spokojené obyvatele, tak vede k dobrým řešením, které zohledňují potřeby budoucích uživatelů různých prostor, budov a akcí, které jsou financované z veřejných peněz. Třeba i náměstí.

Doufám proto, že toto vedení města zvolí variantu, kterou předložil pan Novotný a která by spočívala v pouhém předláždění výkopových rýh. Doufám, že projekt na budoucí podobu Sokolovského náměstí připraví již nové vedení města, které vzejde z letošních komunálních voleb, a že bude veřejnost zapojena skutečně, nejen naoko, aby to „vypadalo“.

                                                                                                   Jan Korytář, městský zastupitel Změny pro Liberec