Referendum je krajní možnost, jak vstoupit do rozhodování o společných věcech, tedy těch, které se dotýkají všech obyvatel města. Je to dost náročná procedura, stojí spoustu práce, času i peněz. Bylo by mnohem lepší, pokud bychom mohli v období mezi volbami důvěřovat reprezentaci, kterou jsme si zvolili, že bude s naším majetkem nakládat co nejhospodárněji. Jenže takovou důvěru bohužel právě teď v Liberci nemáme. Proč?

Komunální volby vyhrála Změna pro Liberec, ale ta byla po třech měsících odstavena téměř od všech možností, jak naplnit svůj volební program pod průhlednou záminkou, že muž v jejich čele, Jan Korytář, nekomunikuje. Nápadné bylo, že proto museli odejít z míst ve vedení města i všichni ostatní, aniž by existovalo jiné zdůvodnění než to jediné – aby se nepodařilo Změně pro Liberec naplnit její volební program.

Proto hlas voličů, kteří chtěli transparentnější politiku města, zastavení zadlužování, prověření podivných smluv, které by mohly vysávat rozpočet města, zastavení prodejů městského majetku atd., zůstal zcela stranou.

Snadno si domyslíme, proč musela nastoupit málo kompetentní menšinová koalice s tichou podporou dřívějších vládců z ODS – nejspíš proto, aby se nikdo nezabýval „přehmaty minulosti“. Proto muselo pokračovat bezhlavé rozprodávání městského majetku, nyní už i letiště a Technických služeb. Přitom s „přehmaty minulosti“ se nestalo nic.

To je také důvod, proč my ze Změny pro Liberec nepovažujeme rozprodávání zbytků společného majetku za správný krok a dokonce si myslíme, že tato vláda města k takovému kroku nemá plnou legitimitu. Chceme vědět, co tomu říká ta část voličů, jejíž hlasy byly pučem na radnici zmařeny. A k tomu má sloužit toto referendum.