Tisková zpráva Změny pro LK: Radní Libereckého kraje pro resort zdravotnictví, tělovýchovy a sportu a statutární náměstkyně hejtmana Bc. Zuzana Kocumová (Změna pro Liberecký kraj) se před časem rozhodla vrátit služební auto.
Na schůzky po Liberci chodí pěšky nebo místo jízdy autem raději sedne na elektrokolo. Pro většinu z nás je to netradiční rozhodnutí. Vždyť kdo by nechtěl využívat benefit od zaměstnavatele a jezdit služebním autem i soukromě.
Zeptali jsme se jí proč?
Když jsem se před časem ujala svojí funkce, dostala jsem jako ostatní krajští radní do užívání služební Octavii. Zhruba po měsíci jsem zjistila, že služebních cest po kraji není tolik, aby byl vůz dostatečně vytížený, a pro soukromé cesty jsem auto nevyužívala vůbec. Říkala jsem si, že je škoda, aby většinu času stálo v garáži. Takže jsem se rozhodla vrátit auto do provozu Krajského úřadu, aby s ním mohl jezdit někdo jiný. Já si služební vůz půjčuji, když potřebuji vyjet mimo Liberec. Mně k vyřízení pracovních povinností po městě stačí nohy. Když mě honí čas a je potřeba „přibližovadlo“, tak jedu na zapůjčeném elektrokole, případně využiji MHD.
Většina lidí ale argumentuje, že bez auta se nadá nic stihnout. Jak se to dá skloubit s nabitým programem? Netrávíte více času na cestě, než na jednání?
Po městě to není žádný problém, naopak. Z krajského úřadu na radnici to na kole zabere 2 – 3 minuty a do nemocnice 5, to mám vyzkoušené. Když jedete autem, stojíte v kolonách a potom máte problém se zaparkováním, potřebujete minimálně 10 – 15 minut. Nebo využijete auta s řidičem, který se vrátí zpět na krajský úřad a pak vás opět vyzvedne. To je nejen neekonomické, ale i neekologické. Zkušenost z města jasně říká, že vlastní nohy, kolo nebo MHD jsou rychlejší.
Měla jste k navrácení služebního auta ještě jiný důvod, než ten řekněme „logisticko – ekonomický“?
Vzhledem k sedavé povaze mého zaměstnání jsem často vděčná za půlhodinovou procházku před a po práci. Navíc si během ní vyčistíte hlavu a srovnáte myšlenky. To je výhoda práce v místě, kde bydlíte.
Další hledisko je ekologické – když vidím, kolik procent aut veze jen jednoho člověka – přijde mi poněkud nepoměr (Tomáš Sedláček to kdysi označil dokonce za aroganci) táhnout s sebou tunu železa (pokud nemáte trabant, ale tam váhu vykompenzuje množství zplodin) na přemístění průměrných 80 kg „živé hmoty“.
Posledním důvodem je, že když sedíte v autě, jste odděleni od svého okolí. Auta využívám cíleně minimálně. Pokud jste ve funkci na kraji, kde nyní pracuji, svůj čas trávíte buď v kanceláři, autě nebo doma. Pak ale velmi rychle ztrácíte kontakt s okolím, normální realitou, lidmi, které potkáte na ulici a řeknou vám svůj názor a zpětnou vazbu. Nechci být jen politik ve tmavém kostýmku, černém autě a notebookem v ruce, kterého vidíte jen před volbami na billboardech. Je dobré neztratit kontakt se světem za zdmi úřadu.
Když jste přišla s návrhem vrátit služební vůz, jaké to vzbudilo ohlasy? Nebyl třeba problém se smlouvou o užívání auta?
Se smlouvou nebyl žádný problém. Když jsem zjistila, že auto téměř na soukromé cesty nepoužívám, tak jsem ji vypověděla. Vůz byl poté vedený v režimu pracovního vozu jen pro mé potřeby. V současné době platí dohoda, že auto může využít kdokoli ze zaměstnanců úřadu, kdo potřebuje, kdo má řidičské oprávnění, a kdo může řídit služební auto. Jak už jsem řekla, já auto používám na služební cesty mimo město, nebo v případě, že pracuji doma a musím převézt větší množství materiálů. Pro vaši představu – například materiály do zastupitelstva jsou klidně tři objemné krabice. Ale i to se snažím minimalizovat, většinu materiálů využívám elektronicky a nosím jen notebook.
A jak se na Vaše nevšední rozhodnutí tváří okolí?
A co se týká „ohlasů“ na moje rozhodnutí? Řeknu Vám to takhle, nejsem jediná, kdo se vzdal soukromých jízd služebním autem. Radní Alena Losová (radní pro resort školství za Změnu pro Liberecký kraj, poznámka redakce) tuhle možnost také nevyužívá, a ta na rozdíl ode mě musí každý den dojíždět vlakem až z České Lípy.