Vzhledem k tomu, že sleduji dění okolo připravovaného městského referenda, přečetl jsem si dnes ráno cestou do práce se zájmem také článek primátorky města paní Rosenbergové- „Referendum? Ano, ale co to znamená pro vás?“. Ačkoliv sám nejsem z řady důvodů velkým příznivcem vyhlášení tohoto referenda, nemohu se nezastavit nad některými tvrzeními paní primátorky, která jsou uvedena ve výše zmíněném článku a která chtějí ukázat, jak jsme organizátory tohoto referenda jako občané manipulováni.

Již v první kapitole článku (O čem referendum Změny bude a o čem nikoliv?) jsem si při čtení položil otázku, zda paní primátorka zná obsah otázek, které jsou pro referendum navrhovány, neboť tvrzení, že budeme hlasovat „… pouze o tom, že tyto prodeje (letiště a TSML – pozn. autora) nemohou realizovat „orgány Statutárního města Liberec vzešlé z voleb v roce 2010“, není zcela pravdivé. Každý může přeci velmi lehce na internetu nalézt znění otázek referenda a není tak těžké zjistit, že uvedený výrok je pravdivý jen částečně. Omezení nakládání s majetkem města současným zastupitelstvem je totiž obsaženo pouze v otázce druhé a třetí referenda, které se týkají technických služeb a nemovitostí vyřazených z privatizačního procesu. V případě letiště pak omezení platí absolutně i pro další zastupitelstvo (viz. dále).

Zásadní chybu ovšem nalezneme v článku o odstavec dále. Zde se totiž uvádí, že takto zvolené otázky referenda omezí prodeje pouze do komunálních voleb v říjnu 2014. Zde je třeba upozornit, že toto tvrzení paní primátorky, tedy že referendum je vyhlašováno jen na rok, a že pro další zastupitelstvo není závazné, je tvrzením, které je v rozporu se zákonem o místním referendu.
 
Zákon o místním referendu v § 49 stanoví, že rozhodnutí v místním referendu je pro orgány obce závazné. Co se týká délky doby závaznosti rozhodnutí, přijetého v referendu, tak toto zákon neupravuje. V § 7 písm. h) však zákon stanoví, že podat návrh na referendum v téže věci lze nejdříve za 24 měsíců po konání platného referenda. Z toho vyplývá, že referendem přijaté rozhodnutí lze změnit jen v novém referendu, a to konaném nejdříve po uplynutí zákonné lhůty 2 let.

Ano v případě otázky týkající se prodeje technických služeb a  nemovitostí vyřazených z privatizačního procesu lze, podle mého názoru, tvrdit, že takto položené otázky omezují jen současné zastupitelstvo města, ovšem v případě libereckého letiště (a o to tu především – alespoň jak jsem pochopil z medií – jde) se bude ale bez výhrad aplikovat dikce zákona o místním referendu a případné schválení omezení dispozic s „letištěm“ bude závazné i pro nástupce dnešních zastupitelů.

V článku jsem našel ještě řadu dalších formulací a tvrzení, které považuji za minimálně zkreslené, například tu, že s majetkem není možné po konání referenda prakticky nic dělat. Chápu, člověka neznalého, který chce pronajmout onu v článku zmíněnou zahrádku jistě patřičně vyděsí, že to nepůjde. Věděl ale takový člověk, použiju-li slova paní primátorky, že referendum zavazuje orgány města, co se týče pronájmů jen u pronájmů delších než jeden rok? A ví, že lze věc pronajmout i na dobu kratší?

Na závěr bych snad poznamenal jen to, že jsem rád, že jsem se naučil spoléhat na fakta, kriticky zkoumat články a zaručené zprávy v novinách a sám si je ověřovat. Jinak bych se zřejmě od dnešního dne bál, jaké „nemalé škody“ a „velké problémy“ by mohly městu vzniknout, kdybych se zúčastnil referenda a odpověděl ne na jeho otázky.