Jednou z posledních jobovek je, že Česko přijde podle zatím neoficiálních zpráv nejméně o 25 miliard z evropských fondů. Připočteme-li k tomu ještě všechny pokuty od Unie plus všechny budoucí průšvihy s čerpáním dotací, na které se teprve přijde, bude se nepochybně jednat o mnoho desítek miliard Kč, které budou muset být hrazeny z veřejných rozpočtů, tedy z daní nás všech.

Brusel je velice rozladěn, protože mu dochází, že ho Češi již léta tahají za fusekli. S každou další kontrolou je více a více zřejmé, že v našem případě se nejedná o problém ojedinělých pokusů jednotlivců se při příležitosti čerpání dotace obohatit, či dokonce o pouhá, byť hrubá pochybení úředníků na základě jejich nekompetentnosti. I bruselským byrokratům odtrženým od reality dění v členských zemích je nyní pomalu ale jistě jasné, že se v případě Česka jedná o sofistikovaný a systematický způsob tunelování těchto dotací.

Aktéry těchto podvodů nejsou v České republice, tak jako v případě jiných evropských zemí (neboť skutečně nejsme sami, kdo zneužívá tyto evropské peníze), morálně narušení jedinci, které k tomuto činu žene jejich chorobná touha po penězích.

V naší krásné, malé zemičce ve středu Evropy se těchto podvodů a kriminálních machinací s dotacemi dopouštějí politici téměř všech stran našeho politického spektra v čele s těmi nejvyššími. Děje se tak na všech úrovních správy veřejných financí, počínaje členy vlády, přes vysoké ministerské úředníky až k starostům posledních malých obcí. Vzhledem k tomu, že většinu zastupitelstev, ať městských či krajských, ovládá jedna z našich dvou největších stran, mnohde ruku v ruce spolu bez ohledu na primární ideové směřování, je nasnadě, které politické strany z těchto podvodů nejvíce profitují.

Bylo by iluzorní se domnívat, že členové opozičních stran v těchto zastupitelstvech jsou čistí a těchto machinací se nezúčastňují. Je sice třeba přiznat, že existují výjimky a leckde lze potkat skutečné opoziční zastupitele, kteří se takovýchto machinací nejen nezúčastňují, ale kteří proti nim často i s rizikem osobní újmy tvrdě bojují, ale to jsou bohužel ony pověstné výjimky, které potvrzují pravidlo.

Toto pravidlo v naší politické realitě totiž opět znamená „držet hubu a krok“. Situace se skutečně vyvinula k modelu fungování naší společnosti za komunistické totality. Stejně jako tenkrát, tak i dnes je pro morálně slabšího, či silně egoisticky založeného jedince mnohem výhodnější se zařadit, nevyčnívat, neprotestovat a jisté věci prostě raději nevidět. Pak je i větší šance se na nakradeném trošku přiživit a doufat, že za projevenou loajalitu přece jen odpadne alespoň nějaký ten drobeček z hodovací tabule mocných.

Jeden podstatný rozdíl zde ale přece jen existuje. Zatímco tenkrát bylo poměrně snadné identifikovat tyto na většinové společnosti parazitující jedince (většina z nich měla stranickou legitimaci Komunistické strany), jsou dnes tito lidé více méně rovnoměrně rozvrstveni v existujících politických subjektech. Z logiky věci vyplývá, že většinu z nich lze nalézt opět spíše v obou našich největších stranách.

Brusel se nechal slyšet, že peníze nejsou ještě definitivně ztraceny. Podmínkou ovšem je, že dojde k odstranění všech oněch chyb a nesrovnalostí při čerpání dotací (jak diplomaticky bylo pojmenováno ono rozkrádání…). Každému logicky uvažujícímu člověku musí být jasné, že prvním a naprosto nezbytným krokem k odstranění oněch „chyb“ je nepochybně odstranění politiků a úředníků, kteří se všech těch podvodů dopouštěli.

Policie, státní zastupitelé a i justice začali být v poslední době aktivní a zaznamenali první úspěchy. Nyní jsme na řadě my občané jako voliči. Nadcházející krajské volby nám dávají jedinečnou příležitost všechny naše korupční politiky poslat na odpočinek, a pokud dojde k dostatečně radikálním změnám ve složení budoucích krajských zastupitelstev, umožníme tím i zpětné vyšetření všech kauz z minulosti. Pak by se v mnohých případech mohlo jednat i o odpočinek nucený a dlouholetý. Jen nezměrný idealista nebo spíše hlupák může uvěřit slibům nových tváří velkých stran v předvolební kampani o boji proti korupci, když se na kandidátce spolu s nimi vyskytují opět ti, kteří jsou odpovědní za minulé korupční a tunelovací kauzy.

Nezbývá než doufat, že čas vymezený pro opíjení voličů modro-oranžovým rohlíkem již vypršel.

Jiří Čeček