O čem, že to bude řeč? Musím zklamat všechny ty, kteří očekávají pikantní historky o nějakém mém známém a jeho problémech při dobývání žen. Pod titulkem „Ani jedna banka už městu nedá“ se věnuje Liberecký deník zoufalé situaci města, které jednalo s desítkami bank ve snaze zajistit předfinancování a spolufinancování projektů z evropských dotačních fondů. Ohroženy jsou touto situací všechny vlastní investiční záměry města v rámci Integrovaného plánu rozvoje města – Atraktivní a kvalitní život v Liberci. Žádný bankovní dům už městu nevěří.

Kde se ale vzala ta náhlá nedůvěra? Slova z nadpisu článku by vskutku mohla hovorovou řečí popisovat situaci muže, jenž z blíže nespecifikovaných důvodů není schopen navázat vztah se ženou a prožívat s ní svou sexualitu. Stěží by ale tato slova měla platnost i co se týče profesionálek, které by případně onen nešťastník ve své nouzi časem vyhledal. Vše je otázkou ceny a klient by musel být asi značně odpuzující nebo jinak naprosto nepřijatelný, aby byl i těmito dámami odmítnut.

Tak jako provozovatelky nejstaršího řemesla v dějinách lidstva, tak i peněžní ústavy, konají za účelem dosažení co nejvyššího zisku a ne pro vlastní potěšení. Odmítnou-li tedy desítky bank poskytnout Liberci úvěr, musí to mít již velice pádný důvod. Ekonomický náměstek J. Šolc se pokouší tuto situaci vysvětlovat částečně celkově skeptickým pohledem Bruselu na nakládání s dotacemi u nás ale i negativním obrazem o Liberci, který vytvářejí někteří lidé z opozice svými stížnostmi na průběh zadávání a výsledek výběru dodavatele pro přestavbu lázní na galerii a přístavbu bazénu. Obávám se, že je třeba dát panu náměstkovi v jeho tvrzeních o negativním obrazu Liberce v médiích plně za pravdu. Budeme se ale zcela jistě rozcházet v náhledu na příčiny, které tento stav přivodily.

Skutečnost, že si zastupitelé Změny stěžují na lázně a bazén, protože jsou přesvědčeni, že došlo v obou těchto případech, mírně řečeno, k nestandardním postupům, je jen následkem těchto praktik. O tom, že při zadávání a vůbec hospodaření s veřejnými prostředky docházelo v minulosti k závažným pochybením, svědčí množství vyřčených obvinění vyšetřovacími orgány, probíhajících trestních stíhání i rekordní výše udělených pokut od antimonopolního úřadu.

Velice negativním aspektem je jistě i dvoumiliardový dluh, kterým se stává Liberec nejvíce zadluženým městem v přepočtu na počet obyvatel. Další nesporně negativní skutečností je fakt, že město prakticky nedisponuje žádným majetkem, který by mohlo poskytnout do zástavy. Toto vše samo o sobě vytváří již dostatečně nevýhodnou pozici města při vyjednávání o případné další půjčce. Co však může být tím nejzávažnějším důvodem k odmítnutí dalších půjček ze strany bank, je skutečnost, že lidé kteří jsou zodpovědni za to, v jaké situaci se dnes Liberec nachází, mají stále zásadní vliv na chod a řízení města. Po půlroční odstávce, kdy po prohraných volbách zasedli do opozičních lavic, jsou opět ve hře a spolurozhodují s nynější podivnou koalicí o peněžních tocích.

Vlastně se vůbec nic nezměnilo. Pouze „kultivovanou aroganci“ , jak se o liberecké ODS vyjádřil jeden známý liberecký psycholog, nahradila ta nekultivovaná a onen pověstný koláč se krájí v trochu jiném poměru než v minulosti. To jsou hlavní skutečnosti, kterými se městu Liberec daří bohužel úspěšně naplňovat kritéria zvlášť odpuzujícího a neakceptovatelného klienta.

Jiří Čeček