První zasedání zastupitelů na Liberecké radnici v novém roce bylo věnováno monotematicky problematice přípravy a především pokynům zpracovateli nového územního plánu. Územní plán je důležitý a pro rozvoj města naprosto klíčový dokument. Určuje, jakým způsobem se bude město v následujících 20 letech rozvíjet.

Z výše řečeného je zřejmé, že tvorbu takovéhoto dokumentu provázejí zákonitě četné konflikty a střety zájmů jednotlivých obyvatel města.

Je známou skutečností, že obecně uznávaná nutnost a prospěšnost různých investičních záměrů (nové komunikace, obchvaty, plochy pro výrobu apod.) budou vždy narážet na nesouhlas a odpor minimálně tímto záměrem přímo dotčených obyvatel příslušné lokality. To je fakt, s kterým je třeba počítat a jediné čím může zadavatel tento problém mírnit, je snaha o určitou vyrovnanost zátěže obyvatel v rámci celého města. O tom, že se právě toto současnému vedení města příliš nedaří, svědčí velké množství různých námitek a připomínek od osadních výborů, občanských sdružení, jednotlivých občanů, ale i samotných zastupitelů. (Celkem 1270 námitek a připomínek. Z toho bylo 59 námitek podáno zástupcem veřejnosti. Pod tyto námitky se podepsalo kolem 13 000 občanů Liberce.)

V rámci objektivity podotýkám, že tento úkol vedení města skutečně nezávidím a jsem přesvědčen, že se jedná z pohledu spokojenosti všech obyvatel města o naprosto neřešitelný problém. O to důležitější se jeví způsob a volba kritérií pro vypořádávání námitek všech dotčených občanů.

Jak různý může být pohled právě na kritéria tvorby nového územního plánu ukázala právě debata zastupitelů v souvislosti s pozměňovacím návrhem Změny pro Liberec (ZpL), který se týkal problematiky nesouladu některých v minulosti vydaných územních rozhodnutí s momentálně ještě platným územním plánem. Změna pro Liberec chtěla jedním ze svých 19 pozměňovacích návrhů dosáhnout stavu, kdy v novém územním plánu budou automaticky zohledněna pouze taková v minulosti vydaná územní rozhodnutí, která nejsou v rozporu se současným územním plánem.

Tento návrh se setkal u koaličních i některých „opozičních“ zastupitelů (ODS) s nepochopením a otevřeným nesouhlasem. Nejprve jsme vyslechli argumentaci „odbornou“ v duchu toho, že jednou vydané územní rozhodnutí je právně závazným dokumentem, který je nutno respektovat a jeho nezohledněním by se město vystavovalo sporům, které by nemohlo vyhrát a v konečném efektu by ho to mohlo ještě přijít velice draho.

Změna pro Liberec argumentovala naopak nelegálností mnoha takto vydaných územních rozhodnutí, která právě svým nesouladem s tehdejším platným územním plánem vzbuzují oprávněná podezření o podivných machinacích stavebního úřadu a minulých vedeních Liberecké radnice. Konečné stanovisko shrnul ve svém příspěvku profesor Šedlbauer, který konstatoval, že by tak či onak již z morálně etického hlediska vedení města nemělo automaticky převzít tyto sporné záležitostí do nového územního plánu, neboť by tím došlo k jejich legalizaci.

Toto pojetí rozhořčilo zřejmě pana Hampla natolik, že neváhal prohlásit, že podle jeho názoru, by naopak bylo zcela neetické nerespektování těchto již jednou vydaných rozhodnutí. Zřejmě v duchu úvahy, že když už někdo investoval tolik energie a prostředků do získání územních rozhodnutí pro stavební záměry, které jsou v rozporu s platným územním plánem, by bylo nefér mu to dodatečně zpochybňovat, nebo se dokonce snažit jeho záměry zcela překazit.

Já jsem sice dalek odsuzovat pana Hampla a ostatní zastupitele, kteří následně hlasovali proti tomuto pozměňovacímu návrhu Zpl a tím zároveň vyjádřili svůj postoj v této problematice, ale jsem pevně přesvědčen, že přijmutí a legalizace chybných nebo dokonce podezření vzbuzujících územních rozhodnutí příliš etické není. Pan Hampl i ostatní mají zcela jistě plné právo na své pojetí morálky, vždyť ta se stále mění a je silně ovlivněna prostředím, v kterém se člověk pohybuje.

Žijeme na jedné planetě spolu s kulturami v kterých je běžnou normou a považuje se nejen za morální, ale dokonce za zcela nezbytné pro uhájení vlastní cti například ukamenování nevěrné manželky. Z tohoto úhlu pohledu je nutno alespoň teoreticky respektovat každou morálně etickou normu. Bude proto velmi zajímavé, k jakému pojetí etiky se při příštích volbách přikloní liberečtí voliči.

PS: Již sám vznik Národní liberecké fronty, jak jí trefně popsal Jan Šebelka v sobotní MF, je téměř klasickým morálně etickým dilematem, se kterým se budou muset dříve či později vypořádat všichni zastupitelé současné koalice…

Jiří Čeček