S velikým zpožděním se mi do rukou dostal předvolební občasník „Náš kraj, náš domov“, který vydává politické hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Snad laskavý čtenář (a ještě laskavější čtenářka) tedy promine částečnou neaktuálnost této glosy, byť důvody jejího sepsání jsou v naší regionální, ale i celé české politice, nadčasové. Týkají se totiž rozhazování veřejných peněz, her s voliči a jejich pamětí i permanentních rozporů mezi politickou proklamací a skutečností.
Nelze tvrdit, že by „Náš kraj, náš domov“ byl nezajímavým čtením a rozhodně se v lecčem dobrém vymyká nad ostatní předvolební materiály, na které jsou občané, nejen na severu České země, zvyklí. Je věcný, váže se na konkrétní problémy Liberecka, není nijak ideologický upnutý a ani podivně a bezprostředně prostoduchý jako jiný (dnes již asi zaniklý) tištěný občasník – „Pravý zastupitel“, který si, dle svých slov, pro vlastní potěšení vydával Jiří Kittner z ODS.
Zajímavě i celkem přesně jsou nastíněny příběhy ze současné politiky Libereckého kraje, kde hrabivou (a ještě k tomu drze neomalenou) rukou vládne liberecká ČSSD. Čtenář se dočte o předražených zakázkách na mosty , o „porcování krajského medvěda“ pro kamarádíčky pánů radních, o trafikách pro politiky v podobě dobře placených míst i o dobrém příkladu z Chrastavy, která se nebála a vyhrála svůj boj s hazardem.
Potud všechno dobře. Ovšem v komentáři o na kraji vládnoucí ČSSD či v rozhovoru s Martinem Půtou, lídrem Starostů pro liberecký kraj, kteří noviny vydávají, něco zaskřípe.
Když Martin Půta říká, že „nemají žádné kmotry“, tak tomuto oblíbenému starostovi Z Hrádku nad Nisou ráda spousta lidí uvěří. A nejen těch hrádeckých. Nicméně, že jsou „Starostové“ jedna ruka s TOP 09, s dost možná (jak říkal svého času Mirek Topolánek) účelově založenou stranou pro pravicové voliče, kteří už prostě z důvodů žaludeční nevolnosti nemohou volit ODS a stranou, kterou stíhá jeden korupční skandál za druhým, Půtovu tvrzení na vážnosti nepřidá. Ostatně netýká se to jen TOP 09 celostátní – i v Liberci se pře loňskými volbami ukázalo nakolik je v této straně namodralého bahna, když byl podivným návalem členů z prostředí jedné firmy narychlo dosazen za lídra Luděk Nečesaný.
A že je členem „Starostů“ i současný náměstek primátorky pro ekonomiky Jiří Šolc (zároveň z Liberce občanům), který se možná nejvíce (co do viditelnosti ve spojitosti s regionálními médii firmy Syner určitě) zasadil o vytvoření současné opozičně – smluvní koalice na liberecké radnici a návratu ODS (a všech jejích vazeb) k moci, o svém taky vypovídá.
Aby toho nebylo málo, tak další výraznou tváří „Starostů“ v krajské politice je liberecký exprimátor z divokých 90.let za ODS Jiří Drda, za kterého to, podle nemalé části zkušených a pamětníků, v Liberci „všechno začalo“. Zajímavé, s jakou jistotou sázejí politické strany na absenci paměti u svých voličů.
Správně nadále glosuje anonymní autor komentáře situaci na kraji, která je bohužel obvyklá i jinde – automatické hlasování dle partajního befelu, absence diskuse, arogance vládnoucích nebo i podrážděnost nad prací opozice.
A také průhlednou lacinost titulů z různých nejabsurdnějších a narychlo vzniklých soukromých „vysokých škol“, kterými nechávají politici z (nejen) ČSSD ověnčovat sebe a hlavně svoje předvolební materiály. Mimochodem – mezi úředníky Libereckého kraje se pro tyto čerstvě pečené pány bakaláře a magistry vžil pěkný termín. Totiž, že si politici na tyto soukromé „vysoké školy“ s prachbídnou úrovní “chodí pro frčky“.
Pravda, pravda a ještě třikrát pravda. Jen bychom si nesměli na zadní straně přečíst, že soukromou „Metropolitní univerzitu Praha“ studuje i Martin Půta a zmíněný zástupce „Starostů“ na liberecké radnici Jiří Šolc se jako bakalář ze stejné alma mater proslavil už před volbami, ale zejména po volbách, ve své nové funkci náměstka pro ekonomiku.
Ale i tak je občasník „Náš kraj, náš domov“příjemným oživením vod liberecké politiky (městské i krajské), kde už dlouho zahnívaly jen dvě barvy (přičemž ta jedna – modrá – někdy více někdy a méně prosakuje i sem). Jen je potřeba jej číst, tak jako vše, s vědomím souvislostí.
Jaroslav Tauchman
