Přes osmdesát občanů se včera v podvečer sešlo na liberecké radnici, aby zde diskutovalo se svými zastupiteli. Besedu zorganizovala občanská iniciativa „Je čas nemlčet!“, která se v Liberci zformovala během jarní politické krize v našem městě. Pozváni byli zástupci všech politických stran, které mají zastoupení na liberecké radnici a s tradiční výjimkou v podobě občanských demokratů, kteří jako by se báli a štítili všeho občanského a demokratického, zde také všechny strany zastoupeny byly.
Občané z iniciativy „Je čas nemlčet“ již v minulosti uspořádali besední večery s libereckými politiky, ty se ale odehrávaly ve většinou komorní atmosféře restaurací nebo knihkupectví. Včerejší beseda byla přeci jen v něčem nová. Šlo o první pokus o profesionálněji pojatou akci přímé občanské demokracie ve městě a nutno říci, že se premiéra až na několik drobností, jako třeba ne úplně zvládnutý post moderátora, povedla na výbornou.
Na podiu pak byli tito politici: Jiří Rutkovský (koaliční část USZ), Jaroslav Morávek (KSČM), Věra Skřivánková (nezávislá za KSČM), Jaromír Baxa (Změna pro Liberec), Jan Korytář (Změna pro Liberec), Milan Šulc (VV), Petr Černý (VV), Lukáš Martin (ČSSD), Jiří Šolc (Liberec občanům), Věra Rosenbergová (Liberec občanům) a Zuzana Kocumová (USZ).
V samotné diskusi, kdy moderátoři museli občas krotit pískot či naopak potlesk, se probírala aktuální témata jako pokuta od ÚOHS za porušování zákona při zadávání veřejných zakázek v rámci příprav na MS nebo nová protikorupční směrnice. V posledně jmenovaném se do sebe „opřeli“ Jaromír Baxa, který vytkl předkladateli směrnice, Jiřímu Šolcovi, její dílčí nedostatky a zmírnění oproti původnímu vzoru ze Semil či Hrádku nad Nisou. To podpořila například i Věra Skřivánková, která v Hrádku pracovala jako tajemnice v době, kdy se tamější protikorupční opatření zaváděly.
V personálních otázkách lidé nesouhlasili s novou primátorkou, její neznámou minulostí a nevýraznou přítomností. Té se zastal její spolustraník, náměstek Martin (který podobně jako Milan Šulc z VV na debatě dlouho nevydržel) s tím, že má sociální cítění. Petr Černý nebyl opakovaně schopen vysvětlit, kdo že je „paní Sedláková“, která byla za jeho stranu (spolu s Jiřím Kittnerem za ODS) dosazena do klíčové městské společnosti Dopravní podnik měst Liberec a Jablonec nad Nisou.
Další otázky se vracely ke změnám na liberecké radnici, konkrétně k odvolání radních za Změnu pro Liberec a Jana Korytáře z funkce primátora. Občané používali pojmy jako „puč“ a návrat k „teplu a smrádku“. Potlesk sklidil jeden z mužů, kteří přirovnal situaci v Liberci k politické krizi, kterou nyní prochází celá naše republika i ostatní státy Evropské unie, doslova varoval politiky, že „tančí na mině“. Opět se museli lidé (i organizátoři) bránit nařčení (zejména ze strany náměstka Šolce), že jsou „Korytářovi příznivci“ nebo dalším spikleneckým kategoriím.
Celá dvou a půlhodinová debata skončila zhodnocením a prohlášením organizátorů, že tato akce rozhodně není poslední a že v budoucnu se budou konat další, byť například více tématicky specifikované.