O tom, že Liberec má získat více jak půl miliardy korun z Evropských fondů, jsme se zmínili již několikrát. Je potřeba to ale dokola opakovat, nejen na našem serveru, ale všude, kde to půjde. Je totiž také potřeba, aby si lidé – občané (a nejen našeho města) uvědomili důležitou věc – ty miliony a stamiliony, které tu jsou a které je možno získat, nejsou nějakým milodarem od panstva tam kdesi nahoře, ale prostředky všech obyvatel země, regionu nebo města, peníze občanů samotných. Tak je k nim třeba přistupovat, žádat je, ale zároveň i pečlivě a nekomprosmisně hlídat jejich zneužití.
To, jaké projekty byly schváleny během tvorby nového Integrovaného plánu rozvoje města (IPRM), který se navíc honosí názvem „Atraktivní a kvalitní život v Liberci“, jen dokazuje, nakolik je demokracie v českých zemích (nejen v Liberci) vyspělá a nakolik je, tolik až do trapnosti opakované, volání po ní jen politickým divadélkem. K tomu je jistě potřeba i připočítat způsob, kterým se celé IPRM realizuje. Nelze se zbavit dojmu, že je to honem a narychlo, jen aby nám do toho někdo nemluvil. Odbýt si formálně nezbytné, co po nás požaduje metodika z ministerstev, ale naslouchat lidem, pro jejichž životy a jejich zkvalitnění mají být finance určeny? Nejsme dnešní…
Ačkoliv se možná není co divit. Vidina desítek a stovek milionů, které lze z evropských peněz získat je natolik lákavá, že je potřeba vše narychlo uvařit pod pokličkou, snad pochopitelná. Nikoliv však omluvitelná. Bude jistě velmi zajímavé, jak budou političtí reprezentanti vysvětlovat veřejnosti, proč má být dáno pár dní před výzvou na zasílání záměrů do IPRM založené společnosti (která nemá ani vlastní webovou prezentaci, nestojí za ní žádná činnost, přínos pro obyvatele, zkrátka nic..) ex-zastupitele za ODS, cca 61 milionů na projekt s názvem, který ani nedává moc smysl (leda, že by někdo z nich věděl, jak geotermálně využívat energii…). Argument, že se za tyto peníze opraví kostel Máří Magdalény, který tento jednatel tajemné firmy s nedohledatelnými majiteli, koupil, není moc přesvědčivý. Pokud kupoval objekt – státem uznanou kulturní památku, musel vědět, že se k ní vztahují i povinnosti. Nebudou-li plněny – ke škodě památky, je už na státu aby využil zákonných opatření k její ochraně.
To je ale jen ten nejkřiklavější případ, který dokumentuje, kam až jsou ti, kterým byla lidmi této země ve volbách (s prachmizernou účastí, která je sama o sobě dokladem politické spokojenosti obyvatel) dána moc, schopni zajít. Teď je na lidech samotných, ale i na médiích, aby přestali hrát roli pasivního, jen občas brebtajícího, pozorovatele. Těch 540 milionů nenašel nikdo v Liberci ani v Bruselu na zemi, jsou to peníze z daní všech těch, kteří je odvádějí. Současným politickým tahákem číslo jedna (zejména pravicových stran, v čele s ODS) je zastavit „plýtvání“. Brát se má u těch nejpotřebnějších, abychom prý neskončili v Řecku nebo kdesi na Východě. Co je ale jiného takovýto, neuvěřitelně okatý, pokus o vyrabování veřejných peněz, než projev východních, možná právě balkánských způsobů?
Jaroslav Tauchman
