Když jsem se opět letos účastnil cyklojízdy Libercem, říkal jsem si, je jen málo co mne může překvapit. Věděl jsem, že mi bude ouzko při nesouhlasném troubení a pískání, věděl jsem, že se opět zastavíme u fotbalového stadionu a „pobrečíme“ nad uzavírkou cyklotrasy v době fotbalových utkání a připravil jsem se na to, že já a nemnoho dalších zastupitelů sklidí to, za co vlastně nemohou, respektive mohou také, ale výrazně méně, než ti, kteří tam nebudou. A ono těch překvapení bylo nakonec hned několik, některá ovšem nijak příjemná. Proč? Začnu od těch příjemných, přejdu přes ty méně příjemné, leč očekávatelné a skončím až na zasedání Zastupitelstva města Liberec.

Příjemně mne překvapilo počasí, takto krásné babí léto bylo na objednávku, lepší počasí jsme si ani nemohli představit. Příjemně mne překvapilo kolik lidí a dětí se nebálo vyrazit „o zlom krk“ naším krásným městem. Příjemně mne překvapila účast kolegů zastupitelů (o jednu více než vloni) a také účast pana tajemníka magistrátu.

Méně příjemně, leč a bohužel předvídatelně mne překvapila samotná dopravní situace „viděno očima cyklisty“. Přiznám se, že sám riskuji průjezd centrem města na kole pouze v nejnutnějších případech a to pouze o víkendu, raději volím objížďky. Absence jakékoli myšlenky separace cyklodopravy v rámci rekonstrukce tramvajového pásu „na Bídě“ a žádné řešení v okolí autobusového nádraží jsou jen smutným důkazem ignorace projektantů, resp. města jako zadavatele. Doufejme, že v novém řešení Soukenného náměstí si už k tomu něco budeme moci říci, tedy za předpokladu, že nástin projektu.přijde na jednání Zastupitelstva dříve než projekt, zdali vůbec.

A nyní k tomu nejméně příjemnému. Skutečně velmi negativně mne překvapila „politizace“ této cyklojízdy. To se zatím nestávalo, aby k cyklistům řečnili politici v oblecích (sami jezdili auty) a ze samotného čekání na teatrální stříhání pásky jsem byl (a asi nejen já) dost rozpačitý. Při poslouchání projevu z úst náměstka primátora za ČSSD, Milana Šíra, který sliboval všemožnou podporu myšlenkám rozvoje cyklodopravy, jsem si nemohl nevzpomenout na naše velmi časté opozičně/koaliční půtky nad prodeji pásů zeleně, pozemků okolo cest atd. V tom okamžiku se mi něco chtělo říci, ale neřekl jsem nic, jednak se mi nechtělo rozbíjet atmosféru a dále jsem chtěl věřit.
Věřit, že se třeba ledy pohnuly, že vše bude jinak a že se konečně město přestane zbavovat pozemků, které by jednou (klidně za 50let) mohly sloužit jako cyklostezka. Věřit, že se do každého projektu revitalizace uliční sítě nějakým způsobem zapojí cyklodoprava a že tam kde se dnes začne po krátkých úsecích jednou dojde ke srůstu stezek a jednou vyrazí obyvatelé do práce na kole a kočárky budou mít kudy jezdit …. Prostě jsem v tu chvíli věřit chtěl a říkal jsem že si to pohlídám.

Inu, nemusel jsem hlídat dlouho. Cyklojízda byla v úterý 22.09. a hned ve čtvrtek 24.09. nám odbor majetku města Liberec servíroval jednu skutečnou lahůdku. Směnu pozemků se kterou už jednou Zastupitelstvo nesouhlasilo a která se (velmi rychle) vrátila. Úzký pruh zeleně podél rušné komunikace, pro otravný billboard jako stvořený, kam se nic jiného nevejde. To se samozřejmě dopředu neříká, žadatel nezdůvodňuje, ale nejsme tam první den. K tomuto bodu vystoupil Ing. Rutkovský s fotodokumentací a žádal přítomné zastupitele ať nesměnují, není tam vypořádána zastávka MHD, pozemek by mohl být jednou využit i jako cyklostezka ….

Závěr? A to už jsem se vskutku neudržel. Směna neprošla, dílem nesouhlasu i několika koaličních, ale co pan náměstek ČSSD, Milan Šír, který předevčírem sliboval na schodech před radnicí? No hádejte. Zopakuji to co jsem řekl tam. Pane náměstku to jste mne skutečně zklamal …..

P.S. Respektuji rozdílné názory, to je součást politiky, ale nelze v úterý kázat vodu a ve čtvrtek pít portské.

Jiří Šolc