Poslední dny své věhlasné existence zažívá Obchodní dům Ještěd na libereckém Soukenném náměstí. Stavba, která se během druhé poloviny dvacátého století stala jednou z dominant města pod Ještědem, nenávratně zmizí, protože stojí v cestě zájmům investora, respektive dalšímu zvyšování jeho zisků. Hlasy odborníků, veřejnosti, petice či zprávy ombudsmana o nekorektním postupu ohledně likvidace budovy – nic z toho nepomohlo. Místo unikátní architektury se obyvatelé i návštěvníci liberce mohou těšit na nový, veliký a blyštivý supermarket, tolik podobný všem ostatním po celé zemi i světě.
Obchodní dům Ještěd projektoval liberecké sdružení architektů SIAL v letech 1969—1973. Jedná se o jednu z mála kvalitních ukázek architektonického směru Le Brute v českých zemích. Realizace trvala od roku 1970 do roku 1979. Na projektu pracovalo více lidí, ale rozhodující tvůrčí podíl měli Karel Hubáček a Miroslav Masák. Architektonický koncept byl ovlivněn řadou skutečností. Nešlo vlastně o klasický obchodní dům, ale o obchodní středisko sdružující do jisté míry samostatné obchodní prostory pro devět budoucích uživatelů, kteří byli zároveň investory.
Požadavkem sdružení devíti investorů (největším byla Textilana) byla v podstatě stavba tří samostatných obchodních domů vedle sebe spojených průchody v přízemí a terasami v patře. Tyto tři pavilony mají společnou jen expedici a suterénní sklady. První z těchto pavilonů – A – byl dán do provozu 1. 12. 1978 a zbylé dva – B a C – 16. 7. 1979. Obchodní dům patřil svou prodejní plochou 8000 m2 k největším takovým zařízením své doby ve státě. Zajímavé je také barevné řešení vnějšího pláště tvořené tmavohnědým pláštěm z ocelového plechu opatřeného atmofixovým povrchem, a jasně žlutých dlaždiček.
Celý obchodní dům byl řešen i jako společenské centrum. Na jeho terasách byly kavárny, stála tu originální vyhlídková věž a nejrůznější unikátní detaily, nejznámější byl snad novinový stánek stylizovaný jako obří krabička zápalek. Po revoluci objekt koupil nadnárodní prodejní koncern K-Mart, který začal s přestavbou objektu do podoby klasických západních supermarketů. Po ekonomickém krachu K-Martu převzala OD Ještěd společnost Tesco, která v likvidaci původní podoby budovy a jejich funkcí pokračovala. Ironií je, že když ministerstvo kultury opakovaně zamítalo návrhy na zařazení OD Ještěd mezi kulturní památky, argumentovalo právě tím, že budova je již notně přestavěná a jsou zde provedeny zásadní zásahy, které ale uskutečnily noví majitelé, jako holding Tesco, jehož zájmem bylo v té době budovu zbourat.
Stavba zabírá část plochy, na které byla po válce srovnána se zemí historická zástavba. Vedle bezohledných demolic historických staveb se Liberec do dějin české architektury zapsal i souborem realizací, které patří k tomu nejlepšímu, co na našem území po druhé světové válce vzniklo. Některé z nich jsou spojeny se jménem Karla Hubáčka. Nejznámější je hotel a vysílač na Ještědu, s nímž se jako s jedinou českou moderní stavbou veřejnost zcela ztotožnila; stal se symbolem města i kraje a jako takový se dostal do krajského znaku. Město Liberec dokonce usiluje o jeho zapsání na seznam světového dědictví UNESCO. To, že městská reprezentace podporuje demolici jiné významné stavby tohoto autora, je projev nevděku vůči osobnosti, která toho pro Liberec tolik udělala.
Dalším ironickým, nicméně smutným prvkem v celé kauze je fakt, že jeden z tvůrců OD Ještěd, profesor Miroslav Masák, získal počátkem roku ocenění za celoživotní dílo. A to právě v době, kdy ministerstvo kultury definitivně zamítlo návrhy na zařazení této stavby mezi kulturní památky. Kdyby se tomu tak stalo, současný majitel, nadnárodní společnost Tesco by nejznámější liberecký obchodní dům nemohla zbourat. Toto úřednické rozhodnutí tak dalo, navzdory názorům odborníků, zelenou demolici jedné z libereckých dominant.
Jak bylo zmíněno, dokonce i úřad ombudsmana kritizoval postup úřadů, které likvidaci starého obchodního domu povolily.
V loňském i předloňském prohlášení Úřadu veřejného ochránce práv ve věci demolice budovy Tesca se uvádí: „Své rozhodnutí však ministerstvo dostatečně nezdůvodnilo a neosvětlilo, jakým způsobem a jestli všechny shromážděné důkazy posoudilo. V odůvodnění chybí také argumenty, jimiž by ministerstvo vysvětlilo, proč se například rozhodlo nerespektovat názor, byť pouze poradní, své odborné komise, která prohlášení stavby za kulturní památku doporučila. Ministerstvo tak nenaplnilo základní kritérium správního řádu a vydalo rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné.“
Bez chyb nebyl, dle názoru ombudsmana, ani postup stavebního úřadu. Tomu vytýká, že se „v odůvodnění územního rozhodnutí na novostavbu obchodního a kulturního centra Fórum, které má vzniknout na místě stávající budovy Tesca, vůbec nezabýval otázkou respektování urbanistického a architektonického charakteru prostředí, a to i přesto, že magistrát měl k dispozici nezávislý posudek, který na nutnost přihlédnutí k celkovému charakteru území upozorňoval.“
Jako z Kocourkova, nebýt tragické roviny celého případu, se jeví i další ombudsmanovo prohlášení. Téměř do písmene kopíruje argumenty odpůrců demolice obchodního domu, který, také, dělal Liberec Libercem, když například konstatuje, že „doporučuje, aby demolici významných objektů, které se staly součástí vzhledu města, vždy předcházela vážná debata s odbornou i laickou veřejností. Z reakcí na připravovanou a zčásti již zahájenou demolici stavby v Liberci je zřejmé, že část veřejnosti přijala budovu obchodního domu jako svým způsobem unikátní ztvárnění obchodních prostor své doby, které by mělo být zachováno.“
Nebo na jiném místě: „Z celé řady podobných případu, jako je záležitost libereckého obchodního domu Tesco, je zřetelně vidět, že se lidé stále více zajímají o prostředí, v němž žijí, více si uvědomují kulturní kontext a tradiční hodnoty. Je především úkolem místních samospráv, aby dovedly chránit a rozvíjet architektonický obraz svého města, aby dokázaly města regenerovat a uvážlivě rozvíjet i za cenu ztráty některé hodnoty.“
Celá situace ohledně starého „obchoďáku“ je jako ušitá na míru Liberci a jeho společenské realitě. Nic nerozhoduje, jen Zisk a jeho další růst. Žádný hlas, který by toto mohl zpochybnit není vyslyšen, nedej bože, aby se iniciovala společenská debata. Za to okolo spousta planých a trapných řečí o tom, jak se bude krásně žít, tam na dně blahobytu, až celé město bude v akci a se slevou…V Liberci holt platí ty samé tržní principy jako jinde. Jenom pod Ještědem, je to díky aroganci a nevkusu zdejší oligarchické reprezentace, snad jen o malinko více vidět…
Jaroslav Tauchman
