Jistě chvályhodnou činnost podporovanou libereckou radnicí měli možnost v posledních letech zaznamenat zdejší občané. Jde o rekonstrukci jednotlivých kaplí a kapliček v Liberci, respektive v někdejším okolí starého Liberce. Tato snaha je ale v křiklavém protikladu s tím, jak je nakládáno s ostatními památkami, často dalekosáhlejšího významu. Nelze si nepoložit otázku, zda nejde o marketingovou úlitbu dravým bohům tržního hospodářství.

Kaple Panny Marie v machnínské Bedřichovce, kaple Svaté Trojice ve Vesci nebo pilínkovský stáneček zasvěcený svatému Vavřinci. Všem těmto kaplím a kapličkám rustikálního charakteru dokumentující katolickou zbožnost někdejších obyvatel okolí města Reichenbergu se dostalo až statisícové podpory ze strany magistrátu města Liberce. Nade vší pochybnost záslužný počin, řeklo by se a jistě tomu tak je.

Navíc je každá záchrana té či oné kaple patřičně medializována, usmívající se politici, kteří mají opravdu „Liberec rádi“ se potom objevují ve všech zdejších denících nebo regionálních televizích, ač se o záchranu památky zasloužili méně než například žáci ze střední školy, za kterými je konkrétní práce na rekonstrukci.

Zdálo by se, že Liberec pečuje o své památky, má v úctě vlastní historii, ví, že vztah k ní je základem toho, aby se Liberec opravdu stal místem, „kde chceme žít“, parafrázujeme-li opět předvolební slogany.
Jak potom ale musí působit procházka historickým centrem samotného města?
Kam se poděly klasicistní manufaktury z údolí harcovského potoka, které dokumentují expanzi města jako textilního centra monarchie které nechal do komplexu svého průmyslového impéria včlenit i tak bezohledný podnikatel jako byl Johann Liebig a v areálu textilany přečkaly dokonce i divoké 20.století?

Proč mizí unikátní budova obchodního domu Ještěd-Tesco, postavená ve stylu Le Brute, která se stala jedním ze symbolů města a je dokladem věhlasnosti zdejších libereckých architektů druhé poloviny 20.století?

Na druhou stranu, jak mohlo město, se všemi svými památkovými odbory za nejpodivnějších a do nebe volajících okolností dopustit stavbu nákupního centra Plaza, hned vedle radnice?

Proč se památkářů nikdo neptal na to, zda nová zástavba Sokolovského náměstí bude v souladu s památkovou zónou, jehož je náměstí středem?

Přispěje architektura nového obřího obchodního domu Tesco a Galerie Perštýn k lepší tváři dolního centra? Jak bude vypadat nejznámější promenáda na Masarykově ulici, když ji budou zdobit viladomy jen o několik metrů menší než je věž muzea?

A to je jen pár případů z smutně bohaté liberecké současnosti. O všech těchto – a dalších jiných – jsme psali v předešlých článcích a všechny mají stejného jmenovatele. Maximalizace zisku za jakoukoliv cenu. I za cenu toho, že se zničí to, co Liberec dělalo Libercem, jen když se na politiku spřátelení podnikatelé a firmy obohatí co nejvíce. A po nás potopa.

Až se zas budou v médiích přetřásat politici před nějakou tou kapličkou a ujišťovat všechny přítomné, jak jim na městě a jeho tváři záleží, nebude jistě od věci si připomenout všechny tyto souvislosti. Najevo pak vyjde marketingová trapnost a pokrytectví jejich „zájmu“ o město a jeho historii. Hlavně, že se vlk nažere. Ale z kozy nezůstane ani chlup.

Jaroslav Tauchman