Jiří Čunek, předseda KDU-ČSL, bývalý vsetínský starosta a rozhodný tamní „řešitel romské otázky“ se vrací do vlády Mirka Topolánka. Rozhodnutí padlo, možná symbolicky, na dnešní datum, tj. 1. dubna, na Apríla. Leckoho možná v souvislosti s tímto datem a tímto rozhodnutím napadlo: To už si z nás dělají legraci,ne? Možná ano, ale Jiří Čunek se dozajista vrátí.

Někdo by možná mohl namítnout, že téma návratu Jiřího Čunka na tyto stránky nepatří, ale vzhledem k obsahové náplni tohoto webu, tato námitka neobstojí. Stejně tak jako vynesl rasistický populismus Jiřího Čunka z lokální politiky na post místopředsedy vlády, stejnou měrou pak ovlivňuje neslýchanost celé jeho kauzy celou Českou republiku a vnímání korupce a klientelismu v ní.

Za každou cenu vydržet!

Je zarážející, že mainstreamová média v zemi, jak by přehlížela neúprosná fakta ohledně kauzy staronového místopředsedy vlády. A pokud je zmíní, jen jako doklad obecně známé fráze, že „politika je svinstvo“ a více nás to nemusí zajímat. Stejně všechno vyřeší čas a Jiří Čunek, který se na pár měsíců stáhnul ze své funkce jen počká, až lidé, masírovaní v médiích trapnými zbytečnostmi a výkřiky z oslizlého světa celebrit, pomalu zapomenou, o co vlastně šlo.

Nikomu pak nepřijde divné, že vsetínský starosta, který si svou popularitu vydobyl nezákonným rasistickým přístupem k tamnímu nejchudšímu romskému etniku a přitom pobíral sociální dávky v době, kdy ukládal na konto miliony, je znovu ve vládě na jedné z nejmocnějších pozic v zemi.

Že tento lokální politik, který umožnil zbohatnutí firmy svého bratrance, když v její prospěch privatizoval veřejný majetek, stojí dnes „očištěn“, protože jeho stíhání bylo skandálním způsobem přerušeno. Kdo se v médiích pozastaví nad tím, jak mohl pan státní žalobce Arif Salichov řádně prostudovat doslova ze dne na den (!) vyšetřovací spis na Jiřího Čunka, který čítá několik tisíc stran a původně byl připravován několik měsíců?
Že se paní doktorka Vesecká, nejvyšší státní zástupkyně, která bezprecedentně případ odejmula olmouckému zastupitelství a přidělila jej právě Salichovovi , prokazatelně v inkriminované době stýkala s bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem ( který jí nejvyšší státní zástupkyní určil ), poradcem premiéra Mirka Topolánka? Že ten samý Pavel Němec organizuje výlety za nadřízenou státního zástupce, který případ dozoruje?

Důležitějším než pravda nebo dodržování zákonů se pak jeví nutnost udržet při životě tuto vládu. Protože ona, pomocí ( minimálně politicky ) zkorumpovaných přeběhlíků prosadí umístění nechtěného amerického radaru v Brdech, reformy, na kterých na úkor těch nejpotřebnějších zbohatnou ti nejbohatší a nadnárodní zdravotnické koncerny, které financovali reformu pana ministra Julínka a církvi se „navrátí“ majetek za několik stovek miliard, na který budou daňoví poplatníci doplácet desítky let.

Média pak, jako spolutvůrci současné politiky, budou opakovat fráze politiků o demokracii, právním státě, respektu k rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Dokonce celá kauza dostane svůj morální důraz, protože sám ministr Schwarzenberg, mediální exponent morálky a gentlemenství dnešní vlády, s návratem souhlasil. Trapnost nad trapnost…

Dříve jako nyní

Jedním z, jistě účelově, neustále diskutovaných témat je otázka svobody, demokracie a vztahu státu a občana, zejména v poměru dneška a režimu, který zde vládl před dvaceti a více lety. Pokud pomineme fakt, že současný antikomunismus je vějičkou, která má lidi odvést od dnešních problémů, nabízí se zde jasná paralela. Totiž vytvoření ( a vytváření ) skupiny občanů jiné, z jejich hlediska, vyšší kategorie. Těch, kterých se netýkají zákony této země a pokud ano, tak jen potud, jsou-li jim ku prospěchu.

Přes všechnu tu tolik obecně proklamovanou rovnost všech občanů před zákonem a netřídní charakter státu se jasně ukazuje, že politický ( a v návaznosti na něj ekonomický ) zájem určitých skupin obyvatelstva, je pro fungování státní moci tím určujícím momentem.

Pokud je tedy politiky a ( vědomě či z vlastní hlouposti nevědomě ) médii v nejvyšších patrech tuzemského veřejného života vytvářena vlastní realita, není poukazováno na pravé příčiny jednotlivých kauz, není odlišeno podstatné od nepodstatného, stávají se slova jako korupce a klientelismus opravdu jen prázdnými a moralizujícími pojmy. A to ať v lokální, tak i nejvyšší politice.

Jaroslav Tauchman