Smutným dokladem toho, že „neviditelná ruka Trhu“ není vždy, oproti proklamaci leckterých politiků, tím nejlepším a spásonosným řešením, je dosavadní, polistopadový osud historického objektu libereckých městských lázní. I přes hrozivou novodobou historii této památky, se zastupitelstvo města rozhodlo unikátní budovu opět prodat.
Novým majitelem se má stát izraelská firma Beit Amzaleg. Ta vznikla roku 1999 v Tel Avivu a zabývá se prodejem vojenského materiálu a hlavně spekulacemi s nemovitostmi. V areálu historických lázní chce vybudovat luxusní zdravotnické a relaxační centrum, kliniku plastické chirurgie a hotel.
Zastupitelstvo souhlasilo s prodejem i za podivných nesrovnalostí v plánu předloženém investorem. Jedním z nejvíc zarážejících bodů byla například výše finanční částky, kterou chce firma Beit Amzaleg vložit do rekonstrukce zničeného bazénu v budově. Počítá s částkou kolem 100 tisíc Euro ( zhruba 2,5 milionu Kč ) , která je i podle některých zastupitelů nereálná. Přesto byl prodej odsouhlasen.
Město tak upustilo od původního záměru vybudovat v městských lázních Dům zdraví. Projekt předpokládal zachování a rekonstrukci bazénové části, měla zde fungovat i balneoterapie, dietoterapie, pohybová léčba, masáže a fyzioterapie. Počítalo se také s vybudováním restaurace a kadeřnictví, manikúry a dalších drobných služeb. S tímto plánem také v roce 2005 historickou budovu, která chátrala vinou několika předchozích majitelů, kteří ji kupovali a prodávali jen za vidinou spekulace, odkoupilo.
Odsouhlaseným prodejem izraelské firmě se ale pravděpodobně zúží budoucí potenciální počet návštěvníků bývalých městských lázní. Zatímco plánovaný projekt Domu zdraví byl koncipován jako zdravotnické a relaxační středisko pro širší veřejnost, izraelská firma počítá s daleko luxusnější a tudíž pro návštěvníky dražší variantou. Konkrétní podobu ale ukáže čas.
Jako kladem se na zastupitelstvu ukázaly některé podmínky města. Například stálý dohled památkářů nad všemi úpravami již několik let chátrajících lázní. Prvotním úkolem Izraelců bude zprovoznění bazénu, který umožní výuku plavání dětem z libereckých základních škol. Nicméně konkrétní podobu těchto a jiných podmínek určí teprve smlouva, které má vzniknout do tří měsíců.
Liberecké městské lázně patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám ve městě a spolu s budovou muzea a bývalé hospodářské komory dokumentují zlaté časy liberecké buržoazie na přelomu 19. a 20. století. Byly postaveny v letech 1900 až 1902 podle návrhu vídeňského architekta Petra Paula Branga v historizujícím slohu s výraznými secesními prvky.
V pozdější době na nich nebyly provedeny žádné necitlivé úpravy a lázně si tak zachovaly jedinečnou historickou hodnotu. Zavřené jsou od roku 1990, kdy jej město prodalo do soukromých rukou a od té doby se mapuje cesta jejich devastace. Poslední soukromý vlastník historické budovy, společnost Mona, byla od roku 2002 v likvidaci a budovou lázní ručila za svůj mnohamilionový dluh zkrachované AB Banc.
V roce 2005 získalo město zpátky svou bývalou, ale soukromým hospodařením velmi poničenou památku, za 9 milionů korun. Rekonstrukcí byla pověřena firma Tutix, která byla předtím subdodavatelem firmy Syner na zakázce, která se týkala rekonstrukce vedlejšího Severočeského muzea.
Jaroslav Tauchman