V nové rubrice našeho serveru se Vám budeme snažit přiblížit nejzajímavější památky, historická místa i objekty Liberecka i Liberce samotného. Budeme Vás seznamovat s jejich dějinnou genezí, historickým i současným životem, včetně možných problémů, které se jich mohou týkat a pokusíme se najít odpovědi na příčiny těchto potíží.
Jelikož nejsme státní instituce, nebudeme se zde zabývat jenom objekty, které mají přiznaný status „kulturní památka“, ale všemi takovými místy, cestami nebo budovami, která měla zásadní historický vliv na utváření dějin našeho města i regionu.
Abychom začali sledovat dějiny regionu od jeho počátků a současně respektovali aktuality badatelského světa, obrátíme zpočátku svou pozornost na samý jih Libereckého kraje, do Pojizeří.
Pojizeří jako důležité pravěké evropské centrum
Po předloňském senzačním objevení naleziště Cecilka v Příšovicích, datovaného do pozdní doby bronzové, tedy do 9.až 10. století před naším letopočtem, vydaly Příšovice v březnu další, pravděpodobně ještě významnější nález.
Plánovaná stavba překladní haly mezi obcí a rychloproudou komunikací odkryla část osady prvních zemědělců. Její datace sahá do období zhruba před šesti a půl tisíci lety. Podle archeologů jde o kulturu lidí, kteří mají původ v oblasti takzvaného Úrodného půlměsíce, dnešního Iránu až Sýrie, kde zhruba před deseti tisíci lety proběhla neolitická revoluce, zásadní zlom v lidské historii. Člověk, do té doby živící se jako sběrač a lovec se poprvé začal živit jako zemědělec a přestal tak být závislým na přírodě, naopak nastoupil cestu k vlastnímu přetváření si světa a tím i rozvoje lidské civilizace samotné.
Postupem času se daly generace prvních zemědělců do pohybu a přes Balkán se dostali i do Evropy. A jedna z jejich prvních zastávek, kde se usadili, bylo právě okolí řeky Jizery.
Podle vedoucího týmu archeologů ze Severočeského muzea, který výzkum v Příšovicích provádí, Petra Brestovanského k tomu bylo několik důvodů. Jedním z hlavních byl místní výskyt spraše, kvalitní zeminy vhodné pro pěstování tehdejších druhů obilovin, ale zároveň i vyhledávaného stavebního materiálu. Dalším byl výskyt důležitého výrobního materiálu, tehdy nezbytného pro tvorbu zbraní i nástrojů-pazourku. Ten do této oblasti již dříve dotlačilo čelo ledovce při elsterském zalednění. Výskyt vhodných podmínek pro život i naleziště kvalitního pazourku jistě udělalo z Pojizeří vyhledávané centrum řemesel i obchodu s dosahem minimálně evropským.
Odborná veřejnost je nálezem nadšena
Archeologům z libereckého muzea dala za pravdu i největší odbornice na neolit z České akademie věd Marie Zápotocká, která vedla ve své době největší výzkum neolitického osídlení v Bylanech u Kutné hory. Podobné nadšení pro nález vyslovili archeologičtí odborníci ze Středních i Západních Čech. Podle vedoucího Pravěkého oddělení ze Západočeského muzea v Plzni Milana Metličky je příšovický nález unikátní svou jednotnou, historickou celistvostí. Nalezená osada, respektive její odkrytá část, se totiž nepřekrývá s jinou vrstvou historické epochy a umožňuje tak jedinečným způsobem poznat život prvních evropských zemědělců.
V současné době se na téměř dvou hektarové ploše, kde má stát překladní hala firmy VGP Park Turnov a.s., odkrylo více jak tisíc pravěkých objektů kultury vypíchané keramiky. Kůlové jamky a žlábky dokazují výskyt třinácti velkých domů o rozměrech 7-8 x 15-25 metrů v pravidelném uskupení, každý pro zhruba 10-15 lidí. V blízkosti nich byly nalezeny výrobní jámy o průměru 5-10 metrů, kde byla dobývána spraš, pálena keramika či praženo zrní. Je to ovšem jen část osady, protože, jak dokazuje pozicí nálezů Petr Brestovanský, zbytek osady se nachází pravděpodobně pod dnešní zástavbou.
Otazníky nad vlastní historií i budoucností
Vzdát hold mimořádnému významu Pojizeří v historii celé střední Evropy by archeologové chtěli vybudováním muzea, které by dokumentovalo jeho zásadní roli. Petr Brestovanský i jeho kolegové jsou si ale vědomi, že je to běh na dlouhou trať.
„Za posledních padesát let se u nás nepostavilo žádné muzeum, například ve Španělsku je jich několik za rok,“ tvrdí archeolog s tím, že vybudovat muzeum věnované Pojizeří se archeologové snaží již sto let.
Ministerstvo kultury přispělo za loňský rok archeologům částkou dvě stě tisíc. Ta podle Petra Brestovanského na moc nestačí. Možnou vlaštovkou by mohli být dotace od Libereckého kraje, který, pro některé archeology až překvapivě, přispěl vloni částkou řádově osmkrát větší. Nicméně ani tyto peníze archeologům stačit nebudou.
Přitom pravděpodobně nejen archeologové jsou přesvědčeni, že muzeum-skanzen, které by na základě místního výzkumu představilo poutavou formou život lidí, kteří v našem regionu žili před více jak šesti tisíci lety, by znamenalo i ekonomický boom nejen Příšovic, ale i ostatních obcí, které leží na okraji turisticky hojně navštěvovaného Českého ráje.
„Jde o to, jak místní správa vyřeší otázku rozvoje obce i regionu,“ říká Petr Brestovanský. „Zda chce všude vystavět překladní haly a průmyslové zóny, u kterých je možné, že je za pár let investor rozmontuje a přesune za levnější pracovní sílou, jak se už v Příšovicích stalo nebo podpoří vznik kulturní turistiky, která bude trvalým i kultivovaným přínosem do budoucnosti regionu,“ dodává archeolog.
Ač investor poskytl ne zcela špatné materiální podmínky pro výzkum, budou tak i tak muset archeologové svůj výzkum skončit v létě. Je tedy nadále otázkou, kolik lidí se dozví o tolik dávné a přeci tak zásadní historii místa, kde žije.
Jaroslav Tauchman