Bohaté zkušenosti s korupcí, především ve stavebnictví, má podnikatel z Bruntálska Petr Czasch. Po roce 1989 začínal jako parťák šestičlenné skupiny zedníků, dnes vlastní stavební firmu s bezmála stovkou zaměstnanců.

Petr Czasch je známým bojovníkem proti korupci. Vypracoval vlastní studii, nazvanou Vnitrostátní offset, kterou se doposud marně snaží u zákonodárců prosadit. Projekt poskytuje návod, jak korupci ve stavebnictví vymýtit a současně snížit nezaměstnanost.

Korupce může mít různé podoby. Jaká je podle vašich zkušeností nejrozšířenější forma korupce v Čechách?
Korupce se v žádném případě netýká jen veřejně činných osob a veřejných zakázek. Je rozšířená i v „soukromém sektoru“. Mám mnoho přátel mezi dodavateli řemeslných částí staveb (takzvaní subdodavatelé). Zpravidla „musí“ za zakázku zaplatit různě funkčně postaveným pracovníkům, zastupujícím soukromou firmu „generálního dodavatele“ (od vedoucích zásobování a stavbyvedoucích až po ředitele). „Logickým“ pravidlem přitom je, že čím větší firma a čím větší zakázka, tím větší prostor pro korupci. Mnohdy jsou to jen drobné služby či „pozornosti“. U úplatku neexistuje finanční hranice – ať někdo chce „stovku“ někdo „ milion“, stále chce úplatek. Já tvrdím, že finanční hranice v nebezpečnosti korupce vůbec nehraje žádnou roli – rozhodující roli sehrává myšlenka.

Nejrozšířenější a nejzávažnější je ale korupce v oblasti veřejných zakázek. Problém spočívá ve špatném systému zadávání veřejných zakázek a špatném systému financování veřejných investic. Zákon o veřejných zakázkách je korupci a obchodování s veřejnými zakázkami přímo „šitý na míru“ a byrokratický systém financování veřejných investic zase ke korupci přímo vybízí. Z tohoto pohledu je nejhorší situace v oblasti komunálních zakázek. Čím menší město či obec a čím potřebnější je investice, tím více bývají jejich představitelé v rukou veksláků s různými granty, dotacemi a státním rozpočtem Ti nabízejí „služby na klíč“ – od podání žádostí o finance až po uspořádání „soutěže“ na dodavatele předmětné investice.

Představitelé měst a obcí, kteří na tuto „hru“ přistoupí, si přitom ani nemusí korupcí přímo „ušpinit“ ruce. Bohužel ale ví, nebo minimálně tuší, co za tím vším je. Korupce se proto, dle mé teorie „myšlenky“, přímo i dopustili – zprostředkováním korupčního obchodu získali investici či investice, kterými se mohou svým voličům v budoucnu prokazovat, co vše pro obec či město zajistili a zvýší tak pravděpodobnost svého znovuzvolení.

Co se vám jako první vybaví, když se řekne korupce v Liberci?
Firma Syner a pár článků z Respektu, popisující propojení s jejich politickými komplici.

Co vás přimělo k vypracování studie vnitrostátní offset?
Firmu jsem vybudoval „od nuly“. Začali jsme jako šestičlenná zednická parta. Základním kamenem byla a je kvalitní a poctivá práce a na základě dobrých referencí jsme do nějaké doby získávali stále větší zakázky. Bohužel k získání zakázek pro uživení středně velké firmy to časem přestalo platit …cca do doby, než začalo v praxi platit tvrdé pravidlo zákona o veřejných zakázkách – nedáš, nedostaneš! Bylo to pro mne hrozné zjištění, chtěl jsem s podnikáním skončit, ale zároveň jsem se nechtěl vzdát.

Dobré reference našich zákazníků mě v tomto uvažování podporovaly a v hlavě se mi líhnul náš protikorupční projekt. Významným faktorem je pro mne i láska k řemeslu – jsem vyučený zedník. Nemohu se dívat, jak stavební řemesla již dlouhodobě likvidujeme. Mladé řemeslníky nevychováváme a staří vymírají. I nápravu tohoto stavu „offset“ řeší.

Jako majitel stavební firmy jste se určitě setkal s projevy korupce mnohokrát. Kterou z protislužeb, jež po vás někdy někdo chtěl třeba za přidělení zakázky, považujete za nejabsurdnější?
Když mi, jako jedinému vlastníkovi firmy, jeden z mých subdodavatelů nabídl úplatek za získání zakázky.

Podal jste někdy na někoho trestní oznámení?
Považuji za zbytečné podávat trestní oznámení na jednotlivé případy, jelikož se v oblasti veřejných zakázek jedná o korupci systematickou. Ta je dle mne z pohledu společenské nebezpečnosti daleko horší než korupce nahodilá, kde si občas „pomůže“ nějaký „chudák“ úředník či politik s „malým“ platem. Podali jsme (firma) proto hromadné oznámení na manipulaci s cca 9 konkrétními veřejnými soutěžemi na různé státní orgány, které by měla korupce, manipulace s veřejnými zakázkami a vůbec hrubé nedostatky zákona o veřejných zakázkách trápit – na Státní zastupitelství, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ministerstvo vnitra – odbor pro odhalování korupce, Nejvyšší kontrolní úřad a Veřejného ochránce práv.

Výsledkem celé „akce“ bylo vyšetřování policie. Když jsem „vyškolil“ vyšetřovatele z možností a praktik manipulace s veřejnými zakázkami v „souladu“ se zákonem o veřejných zakázkách, napsali jsme do protokolu něco ve smyslu „…jelikož nedostatky zákona o veřejných zakázkách manipulaci s výsledky veřejných soutěží umožňují, je další šetření ve smyslu oznámení bezpředmětné…“ Smyslem akce bylo probudit zájem státních orgánů a ne týrat policistu nikam nevedoucími stopami. Jen jsem si touto akcí potvrdil všeobecný nezájem o koncepční řešení korupce.

Svědčil jsem také v kauze Tender Group Plus (firma podezřelá z rozsáhlé korupční činnosti. Po mně chtěli za získání zakázky jen „drobné“ – 400 tisíc korun), ale ani nevím, jak to dopadlo.

Tvrdíte, že 90% zakázek ve stavebnictví provází korupce. Stávalo se vám často, že před vámi dostala přednost firma, nějak spřízněná s těmi, kdo o zakázce rozhodovali?
Rád vzpomínám, jak jsem se kdysi naivně našim firemním bankéřům chlubil statistikou z účasti ve veřejných soutěží – práce jsme měli dost i při pouhé 5ti % úspěšnosti v nabídkových řízeních. Byli jsme stále druzí a mně, jako bývalému sportovci , to připadalo velice úspěšné. Pak mi jeden můj přítel z oboru řekl, že jsem vůl, a na jednom semináři na téma zadávání veřejných zakázek mi lektor otevřel oči úplně. Seminář zahájil slovy: „doufám, že jsme se zde nesešli proto, abychom si říkali jak soutěžit, ale abyste veřejnou zakázku odsoutěžili a zbytečně neriskovali…“

V praxi nabídková cena hraje v „soutěžích“ o veřejné zakázky málokdy roli. Pro „vyvolenou“ firmu se jedná většinou jen o „vstupní“ číslo do hry. Nejvyšší kontrolní úřad ve svých zprávách na tento fakt vládu stále upozorňuje (zvýšení nabídkových cen při realizaci až o 300 %!).

V čem vidíte hlavní nebezpečí velkých stavebních firem? Mnohé přece vyhrávají výběrová řízení z prostého důvodu – nikdo jiný nemá potřebné vybavení, techniku, pracovníky, atd., prostě dostatečnou kapacitu na to, aby některou velkou zakázku zvládl.
Ve velkých firmách žádné nebezpečí nevidím. Nebezpečí spočívá jinde. Za to, že jsou velkým firmám zakázky šity na míru, je vinen celý politický systém – strany se bez „sponzorů“ neobejdou a tak jejich zvolení parlamentní zástupci musí přizpůsobit zákony tak, aby mohly být vazalské smlouvy plněny. Přitom si politici samotní také „trochu“ pomůžou – moc je nakažlivá a s jídlem roste chuť.

Kolik procent ze získané zakázky se dnes obvykle dává?
Transparency International CZ na základě svých průzkumů počítá s 10%, Open Society Found ve svých studiích píše o 10-20 %, mně kdysi někdo nabízel participaci při stavbě objektů okolo D 47 – za 17%, jindy jsem se setkal s požadavky na 8% , 4% i 1%. Nejvíc mne pobavil jeden můj známý, co nejraději „spolupracuje“ s lidovci – vesměs na opravách církevních památek. U lidovců je prý pevná sazba – 4%. Když si je do nabídkové ceny přidá, nikdy se nesplete!

Kdybyste byl ministrem protikorupčního ministerstva, jaká tři opatření proti korupci byste prosadil?

1. Projekt Vnitrostátní offset a nutné úpravy zákona o veřejných zakázkách (máme je také připraveny).
2. Veřejnou kontrolu všude a všeho.
3. Zadavatelské a realizační firmy včetně svých statutárních zástupců by musely mít své účty navždy veřejné, ne jen po dobu mandátů či „životnosti“ firem.

Měl jste nabídku kandidovat za Stranu zelených v Moravskoslezském kraji. Proč jste nakonec nekandidoval?
Zelení mi nabízeli dělat lídra v našem kraji. Mým cílem potenciální spolupráce se zelenými bylo prosazení projektu Vnitrostátní offset. Podrobně jsem s projektem pana Bursíka seznámil a nabídl konkrétní podmínky mé kandidatury. Projektem daný (preventivní) způsob řešení korupce i nezaměstnanosti se mu líbil, ale neshodli jsme se na podmínkách spolupráce.

Po svých negativních zkušenostech s obcházením politiků s Vnitrostátním offsetem jsem chtěl po panu Bursíkovi především řádné garance toho, že se projekt a nutné úpravy zákona o veřejných zakázkách „nevypaří“ při jednání o případné koalici s kýmkoli. Bylo mi totiž jasné, že žádné z dosavadních parlamentních stran se projekt nehodí – znamená konec manipulací s výsledky soutěží a pro strany i politiky samotné představují manipulace s veřejnými rozpočty živnou půdu. (např. Topolánek mi řekl, že se mu projekt nelíbí – že je moc jednoduchý a on jednoduchým řešením nevěří).

Bursík moje podmínky odmítl, ale moje nabídka spolupráce na téma „offset“ zůstala. Zelení jej konečně mají i ve svém programu. Nejde mi o to „sedět“ v parlamentu, mým zájmem je prosadit náš protikorupční projekt a začít tak napravovat žalostný stav uvnitř stavebnictví.

Láká vás ještě politika?
Ano. Vždyť sám život je politika. Rád čtu a snažím se hodně číst, a nejkrásnější kniha, co jsem v dospělosti četl, je vlastně také o politice – Člověk Gándhí. Moc pěkná je i kniha Adama Thirwella – Politika. Ta je zase o politice sexu.

Jste autorem vnitrostátního offsetu. Máte nějaké plány, jak tato protikorupční opatření v budoucnu prosadit?
Budu se účastnit nadcházejících komunálních voleb. Pokud se zadaří, zkusím prosazovat projekt „zdola“ a přinutit ke zodpovědnosti „ty nahoře“. Jako občanovi se mi to nepodařilo.

Neubyly vaší firmě zakázky od doby, co jste začal bojovat proti korupci ve stavebnictví?
Ubyly.

Z jakého svého i třeba malého protikorupčního úspěchu máte největší radost?
Za největší úspěch považuji, že se už necítím a nejsem sám. Poznal jsem při tom protikorupčním tažení pár dobrých lidí. Nejvíce mě těší úzké přátelství s architektem Vladem Milunićem, který bojuje proti korupci a zhovadilostem, jež dnešní doba přináší, v oblasti architektury. V oblasti architektury a urbanismu jsou dopady korupce na společnost ještě tragičtější – pro pár všivých peněz jsou lidé schopni zlikvidovat města i krajinu – laciná spotřební architektura přináší developerům a korupčníkům vyšší zisky.

Myslíte si, že se vůbec někdy podaří korupci v České republice vymýtit?
Ano. Vždyť je to tak jednoduché…(úsměv)

Zuzana Minstrová