Poměrně dlouhou dobu jsem na tento server (tj. www.nasliberec.cz) nechodil a nekomentoval jeho články a nedráždil svou přítomností ostatní diskutéry. Jak někteří z vás vědí (Liberec není tak velký), o mé rozptýlení a zábavu se stará především dědické řízení po (advokátem Škrétou označovaném) „chudákovi“, tedy „téměř bezdomovci“ Janu Vinduškovi. Mému otci, který po sobě zanechal mimo „pár mizerných desítek milionů Kč“ také hlavně hodně příběhů a historek. Některé jsou jen těžko k uvěření a jiné s ním zažili i někteří z místních. Toliko snad úvodem.

Nevím, kdo si vzpomene na spisovatele Ludvíka Součka, ale hodně z nás si přečetlo (a jistě s velkým zaujetím) literární dílko nestora liberecké žurnalistiky Jana Šebelky.

Úvodem čestně přiznávám, že pana Šebelku nemám příliš v lásce. Nepovažuji ho osobně za vzor a prototyp novináře, kterého bych si měl vážit pro jeho vlastnosti a touhu nestranně a nezaujatě předkládat čtenářské obci fejetony či postřehy z každodenního života. 

Jeho feuilleton  - zamyšlení nad zaklínadlem jménem herny, resp. způsob podání problematiky mě osobně proto moc nepřekvapil. O iluze spojené s obcí novinářskou přišel již dávno. Mohl to snad napsat jinak nebo lépe, ale napsal to tak, jak jsem od něj očekával…

I přesto si myslím, že Jan Šebelka je však jistě profesionál ve svém oboru. Na tom se zřejmě shodneme my, zde přispívající i čtenáři a to i přes možnou animozitu, kterou vůči sobě někteří z nás mohou mít?

Předpokládám (aniž bych k tomu měl důkazy), že jeho dílko nenápadně bránící „svobodu podnikání“ a „právo na herny“ má svůj důvod? Možná na první pohled skrytý? Ale možná nejsem sám, kdo ho tak vnímá?

Jinak by se Jan Šebelka přeci musel rozpomenout na našeho společného přítele a bývalého elitního kriminalistu Michala B., který sypal do automatů poslední drobásky z kapes a dotoval ho (dnes již zesnulý) Láďa Král (pan Král, jehož život by sám mohl být scénářem možná lepším či se rovnajícím např. seriálu Expozitura). Často se smíchem a jindy se zasmušilým úsměvem, protože dotovat jednoruké bandity skze policejního důstojníka není zajímavé hobby. Stejně tak i můj otec přispěl pár desítkami tisíc a pravil, že nic ho nemrzelo víc, než ty historky spojené se zoufalou žízní po drobných a marné sliby, že bude vše brzy srovnáno.

Diskuzi o rušení heren sleduji, ale ne příliš důsledně, neboť práce je mnoho a času tak zoufale málo.I proto se neúčastním „veřejných slyšení“ a toto je de facto první příspěvek k tomuto tématu. Jako právník mám tu „výhodu“ (dá-li se to tak vůbec nazvat?), že se na mě obrací nejen lidé zasažení nějak gamblingem, ale i majitelé heren či „hráčských doupat“ (Ano, byl jsem v nepovolených hernách a znám hráče prohrávající či vyhrávající slušné love v Gotesu nebo chcete-li Plátýnku)

Zaklínadlo jménem herny možná v povolebním čase trochu utichlo. Myšlenky na liberecké „Las Vegas“ či kasino v Liebigově vile nepovažuji tak úplně za nedomyšlené tlachání. I Bugsy Siegel nějak začínal a jeho snům o Las Vegas se smála kdysi nejen konkurence, ale i jeho nejbližší. Nehodlám p.t. čtenářskou obec rozptylovat životopisy „ctihodných přátel přátel“ ani provádět historický exkurz. Co je Las Vegas dnes a kdo byl Bugsy si můžete vygooglit sami.

Argumenty pro rušení, resp. jistou formu represe (abych si „nezavřel dveře“) heren já osobně nezpochybňuji. Nemám důvod a upřímně se mi do toho moc nechce. O kriminalitě si můžeme povídat hodiny a přizvat nejen již zmíněného Michala B. nebo naopak Otu U., který ruletou prohnal prý 16 nebo snad 23 milionů Kč, které prý tak nějak vyplynuly ze státních skladů? Proč neoslovit děti z ulice, které prošly libereckým sdružením HCB3000 v rámci volnočasových aktivit a se kterými jsem měl možnost hovořit?  Pokud čas dovolí a především zájem podpoří, mohu se podívat do archivu na poznámky ke řešeným osobním bankrotům nebo svodky z agentury?

Argumentaci negující zvýšenou kriminalitu, resp. podsouvající dojem, že jde o marginální záležitost, proto nemohu přijmout. Pokud je pravdou, že výše zmíněný Otík zasekl drápek do státního a škoda je skutečně v řádu milionů, mohl bych argumentovat, že to bohatě „přebije“ sto nebo tisíc kapsářů? Jaký je to trumf v argumentaci? Sudý nebo Lichý? A kolik podobných Otíků běhá ještě po Liberci? A kolik Stašků T. mělo prostřílená kolena anebo ukradené portmonky cestou z rulety? Je to mizivé procento vůči čemu? Jaké hodnoty do statistiky zadáme? Do statistiky ruleta nebo statistiky kavárna, když se před tím ještě stihl občerstvit? Já příčinnou souvislost vidím, ale možná jen já a možná špatně?

Důvody o rušení heren nebo o represi podle mě na hliněných nohou nestojí. Je mi líto přátelé, ale argument, že v době, kdy někdo chodí do hospod a nevidí gamblery, u mě neobstojí. Kdybych byl zlomyslný použil bych památnou argumentaci Bolka Polívky z filmu Dědictví, kdy zmiňuje, že ač neviděl, přesto věří…

Abych však nebyl jen negativistický. Souhlasím s jednou věcí v článku zmíněnou. A to je volání po argumentech či lépe kazuistikách a statistikách (zpracované ovšem důkladně a důsledně abychom nemíchali hrušky a jablka).

Nejsem si natolik jistý, že tyto data máme i od zdrojů, které se nebojí mluvit upřímně (což byl případ romských dětí a romských preventistů na již zmíněných sportovních aktivitách, kdy děti „konzultovaly“ kauzy, které by se jinak neventilovaly).

Osobně bych možná zvažoval přehodnotit blízkost heren a škol. Přeci jen nejsem zastáncem krejčovských metrů či pásma a krokování a hádání se o metry či centimetry. S argumentem, že děti žijí jen ve světě chytrých mobilů, se ale ztotožnit já osobně nemůžu a nechci. Nejen proto, že všechny děti jistě „iPody“ nevlastní. Především proto, že lákadlo „snadných peněz“ a blikání světýlek a potulujícího se „štěstíčka“ je pro mladou generaci stále silné. Takže reklama a propagace heren u mě palec dolů. Stejně tak restrikce týkající se vstupu ale především hry samé (Ano, já a syn jsme se šli zeptat za bílého dne do herny na nějakou informaci – tuším, že na špatně parkujícího majitele vozu a obsluha kvílela, že nezletilý musí ihned ven. Syna herna nezaujala a doufám, že nezaujme).

Možná se tak panu Šebelkovi podařilo a podaří vyprovokovat adekvátní reakce. Na jednu stranu jsem zvědavý, jestli se omluví, až uslyší a uvidí jasné argumenty a na druhou stranu já osobně přiznávám předem, že se mohu mýlit a že kauzy mnou řešené a zmíněné jsou shodou náhod ty jediné široko daleko?

Jan Vinduška ml.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ).

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;