V těchto dnech slavíme výročí osvobození, které ukončilo zvěrstva nacismu a hrůzy druhé světové války. Happeningem na hranici Hrádku nad Nisou a Hartau, na místě bývalého nacistického pracovního tábora Spreewerk jsme si připomněli toto významné výročí. Zároveň jsme odmítli současný vpád Ruska na Ukrajinu, pošlapávající památku sovětských bojovníků a bojovnic proti nacismu, a také sílící nacionalistické tendence, hrozící vyústit do další světové války. Zveřejňujeme projev z této akce.

Scházíme se symbolicky na hranicích České republiky a Německa. V regionu, který byl historicky česko-německý, a to do doby, než jej otrávil jed nacionalismu. Úkolem tohoto nacionalismu bylo rozdělit revolučně naladěné pracující, v našem regionu Němce a Čechy, a zabránit tak snahám o překonání kapitalismu procházejícího krizí. Pro vyhrocený nacionalismus – nacismus, opírající se o antisemitské konspirace a o odpor k humanistické tradici se zvláštní nenávistí k levici, nebylo příliš obtížné svalit vinu za nešvary této pohnuté doby na Židy a komunisty a obecně na všechny tzv. nepřizpůsobivé, nezapadající do zvrhlých šablon nacistických pavědeckých teorií.

Jak víme, nacisté ve své snaze obnovit německou říši nejprve ovládli Německo, poté provedli anšlus Rakouska a zabrali příhraniční oblasti Československa známé jako Sudety, aby pak na části jeho území vytvořili Protektorát Čechy a Morava. Následný útok na Polsko rozpoutal druhou světovou válku – největší a nejničivější konflikt v historii lidstva s přibližně 62 miliony obětí na životech. Polsko bylo postiženo relativně nejvyšším počtem úmrtí, když přišlo o téměř pětinu své předválečné populace, polovinu mrtvých tvořili polští Židé. Nejodpornější zločin nacismu představuje holokaust – systematické, průmyslové vyvražďování Židů, Romů, Sintů a dalších v koncentračních a vyhlazovacích táborech, ve kterých zahynulo 12 milionu civilistů, z toho 6 milionů Židů. Další lidé byli uvězněni v otřesných podmínkách pracovních táborů, které byly nejčastějším typem „lágrů“ druhé světové války využívajících mechanismů nucené a otrocké práce.

Baráky nacistického pracovního tábora Spreewerk

„Hrádek nad Nisou byl po dlouhá léta spojován především s těžbou lignitu – nekvalitního hnědého uhlí. Období těžby na Hrádecku se stalo nedílnou součástí historie. Druhým podobně zásadním aspektem moderních dějin byly obří pracovní a zajatecké tábory Spreewerku a AEG z druhé světové války, které většinou vyrostly mezi lety 1940 a 1945 na místech starých hnědouhelných dolů.“ V Hrádku nad Nisou bylo snad nejvíce pracovních táborů na počet obyvatel. V širším ohledu se Liberecko, Jablonecko a oblast Jizerských hor stala silně zindustrializovaným územím s ohromnou produkcí pro zbrojní průmysl.

Pracovní tábor firmy Spreewerk, jehož zbytky jsou zde dodnes patrné, sloužil pro nacistickou válečnou výrobu pistolí P-38 a dílů k dalším zbraním (hlavně, závěry, lůžka, dvojnožky pro kulomety MG.34), včetně součástí děl a letadel. Zdejší pracovní silou byli hlavně totálně nasazení a zajatci mnoha národností (Ukrajinci, Rusové, Poláci, Francouzi, Belgičané, Albánci a další). Mezi nimi i sovětští vojáci, kterými se tak rád ohání ruský prezident Putin, jejichž památku, památku 27 milionů obětí nacismu z řad obyvatel Sovětského svazu, ovšem pošlapal svým imperialistickým vpádem na Ukrajinu. Vpádem, naplňujícím své neocarské ambice k obnově velkoruské říše. Svou roli v současné válce na Ukrajině ovšem hraje i NATO, relikt z dob studené války, které chrastí zbraněmi a spolu se svým velmocenským ruským rivalem eskaluje situaci.

Reálně tak hrozí, že konflikt přeroste do nějakého většího válečného dobrudružství, které zasáhne i další země. Jak řekl přeživší hrádeckého internačního tábora Walther Wiener, kterého jako židovského chlapce ve věku od deseti do patnácti let skrýval v podkroví svého domu zdejší německý hostinský: „Ničeho nelituji, jen mě mrzí, že od dob, jako byla tato, lidstvo moc nezmoudřelo.“ Aby nedošlo k další zhoubné vlně nacionalismu a fašistického barbarství, a aby konflikt na Ukrajině nepřerostl v další zničující světovou válku, je dobré připomenout si slogan Karla Liebknechta z první imperialistické války: Hlavní nepřítel je doma! Tento slogan je použitelný jak v USA a u jeho spojenců z NATO, tak v Rusku a Číně.

Válku válce! Войну Войне!

Nikdy více fašismus!

Tisková zpráva Liberecké levice - Libereds

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ 

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;