V Liberci bylo dětských pěveckých sborů hodně. Otevřenými okny školních budov jste je mohli poslouchat.

Cvičili pravidelně a hlasitě...

Dědeček bydlil v Orlí ulici naproti základní škole. Mou dětskou povinností bylo nosit mu uhlí ze sklepa do patra. V přízemí měl opravnu obuvi švec. Říká se, že švec si při práci zpívá, ale je to pravda tak na polovic. Ten můj si broukal v taktu zpěvu dětského sboru „Radost“, který otevřenými školními okny od naproti rozezpíval často celou ulici… To bylo také mé první setkání s Milanem Uherkem, sbormistrem ve škole v Orlí ulici.

To druhé se konalo v dnešním Větrníku, tehdejším Okresním domě pionýrů a mládeže, naproti stanici tramvaje. Čím se dům pionýrů v Liberci odlišoval od jiných neuhodnete. Byl to přísný důraz na přezouvání a naleštěná podlahová krytina, která přenádherně klouzala. Kolik mi to bylo? Dvanáct, třináct. Vy byste se nesklouzli? A tak jsme po linu frčeli od hlavních dveří až dozadu k tělocvičně na jeden odraz. Až -, až mě Milan Uherek chytil do náruče. Chvilku jsme se objímali a zůstali stát. Už nevím, co mi řekl, ale když jsme později na naše první setkání vzpomínali, smáli jsme se oba. A když jsem mu řekl, že to nebylo první setkání, ale že to moje první s ním – s jeho sborem ,,Radost“, bylo v Orlí ulici, když jsem chodil dědečkovi pro uhlí, dá se říci, že kulil oči.

Nevím proč, oblíbil si mě. Severáček rostl, mohutněl a patřil k velkým cestovatelům, jehož úspěchy byly doslova celosvětové. Dají se dokumentovat i v mé známé sbírce pohlednic. Nebylo vystoupení v cizině a abych nedostal pohlednici podepsanou Jiřinou a Milanem Uherkovými s dětmi Severáčku. Našeho bezesporu nejlepšího dětského hudebního tělesa široko daleko. Řekl bych i na sever od Alp, ale už slyším Milana, jak říká, že se učili od dobrých vzorů. Od Kühnova a Lýskova dětského sboru. Od Brňáků, co založili soubor Mladost o rok dříve.

Severáček měl štěstí na sbormistry, manžele, kteří po mnoho let vedli soubor od úspěchu k úspěchu. Vzpomínám, jak v 70. letech kterási moudrá hlava navrhla, aby soubor vystupoval v pionýrských krojích. Tehdy jsme se s Milanem shodli na tom, že interpreti komorních skladeb, náboženských písní i jednoduchých dětských skladeb by vypadali podivně v pionýrských krojích. A tak se tradiční oblečení se neměnilo.

A kterou skladbu Severáčku mám nejraději? No přeci „Pátá“ od Václava Felixe,  složenou v roce 1973. Je jedna z jejich nejlepších. Byl jsem se Severáčkem nedávno v Ausburgu. Už bez manželů Uherkových a byl to nový, krásný mladý Severáček zpívající i pro kamenná divadla plná hvězd, s vedením, na které by Uherkovi byli pyšní. Severáček je to samé, co úspěšný exportní podnik vyvážející do světa to nejlepší, čím se můžeme pochlubit, co naše město ukáže i tam, kde nemají ani ponětí, kdeže to Česko je.
            

Egon Wiener

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;