Kam v sobotu, případně v neděli v současnosti

Sobotní parkoviště u arény, podzámčí, na plácku mezi domy a mohl bych pokračovat. Píše se rok 2016 a první všehotrh, v libereckém kraji ten absolutně největší, je za námi. V podzámčí zámku krále (římského) vévody z Reichstadtu zvaného Orlík, ve vídeňské matrice vedeného jako Napoleon Franz Josef Karl…

Zjednodušeně: pod zámkem Zákupy, ve stejnojmenné obci, blíže České Lípy v Libereckém kraji první sobota v měsíci, už řadu let s pověstí, která se kupodivu stále lepší. S dávkou jisté nadsázky, kromě pozemku (vypuštěný zámecký rybník), není co řešit. Stále se ten, kdo přijde, boří  do měkké hlíny a pokud nepřišel v holinkách, jeho boty se jim záhy podobají… 

Na paty mu bude záhy šlapat všehotrh v Liberci každou druhou sobotu na parkovišti u sportovní arény. Tam, na betonovém rovném podloží roste obchodní prostředí, nemaje široko daleko konkurenci. A právem. Štěstí přeje připraveným. A jak dál? Uvažoval bych o možnosti rozšíření těchto trhů o všech sobotách a případně i o nedělích celoročně. Tak, jak je organizují už léta a úspěšně v Praze ve Vysočanech, na Kolbence, a v dalších městech blízké Evropy. Řada potřebných, co si urgentně půjčují, by mohla nabídnout k prodeji cokoli jinak, než prostřednictvím překupníků v kamenných obchodech. Bleší trhy se stávají často i lákadlem pro turisty z celého světa. Jsou cestovkami nabízeny na sobotní a nedělní program pro autokarové výpravy – a ty naše by mohly být navštíveny v blízkosti největší liberecké atrakce Ještědu.

Pokud by všehotrhy byly na parkovišti otevřeny i na poloviční ploše v sobotu (v neděli), stanou se velmi brzy lákadlem pro řadu těch, co nevědí, co se sobotním a nedělním dopolednem v létě – zimě.

Předložený námět je realizovatelný jen ve velkých aglomeracích, kam přijíždí mnoho lidí, kde v programu infostředisek a města je možno vidět vstřícnost a snahu propagovat něco nového, co tu ještě v tomto rozsahu nebylo. Nakonec právě Liberec a jeho okolí navštíví mnoho návštěvníků z blízkého Saska, kde větší „všetrhy“ se konají na břehu Labe v Drážďanech. Je na místě říci, že i tak, jak ubývá organizovaných sběratelů čehokoli, přichází stále víc návštěvníků na všehotrhy prodat-koupit vše, o co má druhý zájem. Udržují tak tradice, pomáhají lidem v nouzi, vytvářejí něco, co není jen obchod, ale i setkávání lidí, které potkáte jen tady.

Přijdou a těší je setkat s vámi, s přáteli, které jinde nevidí. Je to zvláštní, ale odcházíme z těchto všetrhů – blešáků šťastní, opojeni atmosférou lidí, kteří se ještě umí radovat i z malých věcí. Tak jen dál, milí organizátoři, jste potřební, třeba i jako psychologové a doktoři. Díky.

 

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče