V minulém týdnu se naplno projevilo to, před čím jsem varoval již loni a v plné míře veřejně odsoudil před více než měsícem. Spádová turistika, tedy neférové účelové přepisování dětí do jiných městských čtvrtí, dosáhla takových rozměrů, že Liberec už má za sebou historicky první losování o spádové prvňáky s velmi nepříjemnými a nespravedlivými výsledky. Nejsme sice jediní v Česku, to však neznamená, že se s takovou situací máme smířit.

Předně je nutné zopakovat, že v platném legislativním rámci neexistuje skutečně svobodná volba základní školy. To, že si to řada lidí myslí a někteří z nich obviňují právě mě, že chci rodičům takovou svobodu upřít, plyne jen z naprosté neznalosti věci. Školský zákon už 10 let jednoznačně ukládá každé obci, která zřizuje základní školu, souběžně vymezovat i spádové obvody, které mají zajistit právo přednostního přijetí dětí, jež v obvodu mají trvalý pobyt. Spádové obvody a svobodná volba školy jsou ale vzájemně neslučitelné, protože dělí budoucí prvňáky na dvě kategorie: ty s primární legitimitou do konkrétní školy nastoupit a ty druhé, které musejí čekat. V jejich případě zákon počítá s možností být zapsán do nespádové školy jen za situace, kdy to umožňuje kapacita a – zjednodušeně řečeno – vyjde na ně řada. Chceme-li tedy zavést skutečně svobodnou volbu ZŠ, musíme jednoznačně začít diskutovat o zrušení spádových obvodů jako institutu. Je možné, že v situaci, kdy 95 % rodičů (a možná i více) dává logicky přednost své lokální škole (má to řadu výhod – snadné docházení, výchova k samostatnosti, kolektiv spolužáků je zároveň okruhem mimoškolních přátel, budování komunitních aktivit aj.), by se po zrušení spádů nestalo nic hrozného. Přesto o tom žádný ministr školství od roku 2005 nejen neuvažoval, ale současná ministryně dokonce plánuje spády rozšířit i na mateřské školy (viz dále).

Jaké jsou hlavní příčiny spádové turistiky?

Pokud tedy budeme pátrat po hlavních příčinách dnešního stavu, dostaneme se zejména ke čtyřem vzájemně se prostupujícím faktorům:

1. špatný zákon, který takové jednání umožňuje (školský zákon prošel již 40 novelami a je v mnoha směrech velmi vágní a nejasně formulovaný), naráží na nečinnost ministerstva školství (MŠMT). Přestože volání obcí po změnách rok od roku sílí a spádových turistů přibývá, MŠMT tvrdošíjně lpí na tom, že spádové obvody fungují a nikdo je nerozporuje (to je citát z oficiálního prohlášení ze dne 13/1/2016). Mezer, které rodičům umožňují zákon obcházet, je hned několik:

- zákon spádovost staví na trvalém pobytu dětí, ale tento pojem nikde nedefinuje, ani nerozlišuje takto zapsaný pobyt a skutečné bydliště. I když tedy ředitelé iniciují ve spolupráci s dalšími orgány státní správy místní šetření (to lze na základě § 136 správního řádu) a prokáží, že dítě na adrese bydlí jen fiktivně, usvědčí sice takového zákonného zástupce z uvedení nepravdivých údajů, ale na zápis do 1. třídy to nemá žádný vliv,

- zákon operuje jen s trvalým pobytem dětí, zákonné zástupce z podmínek pro zápis zcela vynechává. Přestože tedy ředitelé dostanou do ruky přihlášku, z níž je patrné, že dítě bydlí na jiném konci Liberce než jeho rodiče, nemá to na zápis do 1. třídy vliv. A to navzdory tomu, že kdyby šlo o realitu (jak bez dalšího šetření poznat, že to realita není?), je takové výchovné zázemí minimálně diskutabilní,

- zákon vůbec nepočítá s délkou trvalého pobytu dítěte ve spádu. Přestože tedy můžeme s řediteli škol společně prokázat, že dítě je takto evidováno třeba jen pár dní či týdnů, nemá to na zápis do 1. třídy vliv. Řada dětí je tedy papírově spádových jen krátce po dobu zápisu, v době fyzického nástupu do ZŠ už jsou opět mimo spád,

Suma sumárum, zákon sice zakládá právo přirozeně spádových dětí na přednostní přijetí do jeho ZŠ, toto právo ale souběžně neumí nijak ochránit či ho vymáhat,

2. souvisejícím faktorem s výše uvedeným je neexistence jakéhokoli judikátu správního soudu. Školský zákon si tak různě vykládají rodiče, ředitelé, obce, úřad veřejné ochránkyně a zejména kraje, které u zápisů působí jako odvolací orgány. Zvláště markantní je to u zápisových kritérií – zatímco třeba v Českých Budějovicích kraj údajně neuznává kritérium sourozence ve škole, v Liberci tuto naprosto logickou věc bere jako nediskriminační. Judikát třeba Nejvyšší správního soudu by přitom mohl v akceptaci kritérií pro přijetí do ZŠ udělat zcela jasno, vyložit přípustnost praxe účelového přepisování adres i to, jaké možnosti mohou a mají v rámci správního řízení využít ředitelé škol. Být město účastníkem správního řízení, iniciuji správní žalobu sám,

3. jako veřejnost nejsme schopni majoritně odsoudit nekalé podvodné praktiky rodičů a tolerujeme je. Zčásti proto, že se nás samotných netýkají (v případě rodičů prvňáků jde vlastně o velmi úzkou skupinu občanů – letos se zápisy přímo dotkly
1 – 2 % obyvatel města), zčásti proto, že je nepovažujeme za nebezpečné, nebo nechápeme, že lež a podvod nelze dělit na velké a malé a že jsou vždycky odchylkou od společensky únosného jednání. Je také možné, že někteří z nás svou tolerancí mohou ospravedlňovat i své předchozí jednání, nebo se tak připravovat na budoucí. V každém případě ale mají takto projevené lži a podvody negativní vliv na mravní vývoj dětí. Jak známo, rodinné vzorce se mohou velmi snadno přenášet na další generace, takže – velmi nadneseně řečeno – právě letos jsme úspěšně založili další skupinu budoucích hráčů s falešnými adresami,

4. budování dobrého image školy je proces velmi složitý a dlouhý. Je obtížné zbavit se špatné pověsti z minulosti, která – ač už dávno neplatí – je stále omílána dokola. Rodiče navíc často přemýšlejí v kategoriích subjektivních, z ústně předávaných zkušeností jiných lidí, než aby se pídili po objektivně měřitelných faktech (např. veřejné inspekční zprávy ČŠI). Přitom je zřejmé, že špatná individuální zkušenost jednoho, nemusí mít stejný negativní dopad u druhého (a naopak) – děti jsou totiž každé jiné a prostředí školy i učitelé na ně působí různě. V úspěšné propagaci kvality ale zatím pokulhávají i školy samy a rovněž jejich zřizovatel, tedy město. To by se už brzy mělo změnit.

Pár reálných případů pro poučení

Letošní vlna spádové turistika přinesla řadu až nechutných příkladů lidské vypočítavosti. Zkusme se podívat na některé z nich a vcítit se v danou chvíli do situace rodičů, jejichž přirozeně spádové dítě nebylo minulý týden vylosováno, přestože má ZŠ Lesní léta na dohled.

Příklad 1

Rodiče dvou chlapců přehlásili v lednu 2014 staršího z nich do spádu ZŠ Lesní ze spádové ZŠ Vratislavice. Vzhledem k tomu, že tehdy na Lesní vyšly děti akorát, chlapec se do 1. třídy dostal. Po dvou měsících po zápisu (březen 2014) pak rodiče synka přehlásili zpět do Vratislavic. Letos v lednu putoval imaginárně do spádu Lesní i jeho mladší bratr – rodiče jej opět zapsali na tutéž adresu (žijí tam buď příbuzní, nebo lidé spříznění) a opět dosáhli toho, že chlapec byl hned v 1. kole přijat, protože využil zvýhodňujícího kritéria sourozence ve škole. Nemusel tedy absolvovat nepříjemný proces losování, v němž naopak skončila řada přirozeně spádových dětí z okolí školy. Státní orgán, který v místě nahlášeného pobytu provedl místní šetření, konstatoval, že šlo o účelové jednání rodičů. Jen doplňuji, že zřizovatel (město) s tímto šetřením neměl nic společného, ani ho neobjednal, jen dostal informace k využití.

Příklad 2

Matka a její syn legálně náleží do spádu ZŠ Husova, takže synek tu absolvoval 21. ledna 2016 zápis s jasným předpokladem, že se na tuto poměrně prestižní školu dostane. Matka ale neváhala a vzápětí svého potomka účelově přehlásila do obvodu ZŠ Lesní a nahlásila ho jako spádového i tam. Synek se zde zúčastnil zápisu a jako budoucí prvňák se dostal i do této školy. Matka má nyní v ruce dvě kladná rozhodnutí o přijetí a souběžně v jedné ze škol blokuje místo pro jiné dítě.

Příklad 3

Velmi dobře situovaní rodiče dvou dětí přehlásili své potomky na adresu hotelu, který byl v minulosti součástí spádu ZŠ Lesní (okolnosti pikantního případu jsou mi známy, ale nebudu je konkretizovat). Starší hotelové dítě se v předchozích letech na ZŠ Lesní dostalo jako spádové, mladší ale letos uvázlo ve spleti změněné spádové vyhlášky, jíž byla ulice s hotelem nuceně přesazena do spádu ZŠ Husova. Jak to rodiče vyřeší, zatím nevím.

Přijdou i spády do MŠ?

Již několik měsíců bojuji proti tomu, aby MŠMT prosadilo spádové obvody i do systému předškolního vzdělávání. Pokud se tak stane, budeme na spádovou turistiku v ZŠ ještě rádi vzpomínat! Logika umisťování dětí do MŠ je totiž naprosto odlišná od ZŠ (chápou to rodiče, obce i ředitelky školek, nikoli však ministerstvo), aspekt lokálnosti tu není příliš významný. Co asi očekávat od rodičů, kteří potřebují umístit své dítko do MŠ nejbližší svému zaměstnání, ale vzdálené svému bydlišti? Obávám se, že v takovém prostředí se spádová turistika rozbují do nevídaných rozměrů. Snažíme se proto s 15 dalšími statutárními městy přesvědčit MŠMT i poslance, aby takovou změnu do právě projednávané novely školského zákona nezaváděli. U MŠMT jsme neuspěli, ve sněmovně ale ještě máme šanci při hlasování o dvou pozměňovacích návrzích.

Ivan Langr

náměstek primátora pro školství, sociální věci, cestovní ruch a kulturu

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ).

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;