Když jsem se nedávno přiznal k depresím, někteří lidé mě varovali, že to může znamenat konec mojí politické kariéry. Nemyslel jsem si to a nemyslím si to ani poté, co jsem to udělal. Věřím, že lidé věří otevřeným politikům, kteří s nimi hrají férovou hru. Krok, který se chystám udělat nyní, je ovšem nebezpečnější, neboť narazí na ještě větší předsudky a hluboce zakořeněné hodnoty a výchovné postupy. Chci se zastat kluků z pasťáku, nové ředitelky a naopak poukázat na určitou falešnost a společenskou nebezpečnost jednání oblíbeného starosty.  

I když to nebude populární, stavím se na stranu ombudsmanky, ministryně školství i nové ředitelky nápravného ústavu pro mládež v Chrastavě. Vede mě k tomu vzrůstající vlna agresivity a nepochopení, která se vzedmula poté, co kontrola poukázala na některé nevhodné metody používané vůči klukům, kteří zde jsou na nedobrovolném pobytu. A chci poprosit, aby se čtenáři pokusili pochopit, co se snažím s rozmyslem a chladnou hlavou dělit.

Do čela odporu proti změnám v ústavu se postavil známý chrastavský starosta Canov. A hned ví jako mnozí jíní, že na ty kluky musí platit v první řadě tvrdost a přísnost. Jsou to přece kriminálníci…nebo vrazi, tedy skoro vrazi, v každém případě něco, na co si „slušný člověk“ musí dát pozor.

Starosta Canov, který má můj respekt za některé své boje s úřednickými nesmysly, ale i díky tomuto svému postoji u mě hodně klesl. Proč? Protože často mluví, jen když mu to přinese body a mlčí, když se to nehodí. Jeho kolega hejtman je obviněný policií z korupce a klidně dál zůstává v úřadě. To nevadí. Druhý jeho kolega lítá s Peltou na fotbal a nechá si to ještě zaplatit. Ani to ale nevadí.  O tom, že by se někdy vyjádřil negativně ke šméčkům místní ODS, které byl kdysi členem, ani nemluvě…

A tento starosta Canov klidně s rozhořčeným výrazem žádá odvolání ředitelky ústavu, za to, že nechala jednoho z problematických chovanců jet domů a snaží se změnit ústav, kde za předchozího vedení byla i přes velmi přísný režim nejvyšší útěkovost jeho chovanců v ČR.

Je tady někdo, kdo si myslí, že výchova těch kluků v ústavu založená na jejich trestání tím, že jim byl zakazován kontakt s rodiči, nemohli si přidávat jídlo nebo si vybrat typ účesu, k něčemu povede? Já mám zkušenost, že toto jednání s dospělými i s dětmi vede buď k tomu, že je zlomíte, nebo v nich probudíte vzdor. Ani jedno ale k ničemu kloudnému nevede.

Je to tak těžké pochopit, že žádné dítě se nerodí s tím, že z něj bude kriminálník, násilník či narkoman? Je tak těžké si uvědomit, že tito kluci pocházejí většinou z hodně problematických až rozvrácených rodin, rodiče bývají závislí na drogách či alkoholu, v rodinách se vyskytuje domácí násilí, děti při svém vývoji nedostanou to základní, co potřebuje každý člověk – lásku, pochopení, podporu, porozumění.

Je tak těžké pochopit, že tito mladí lidé jsou tak poškození svou vlastní rodinou, že pro ně není vůbec jednoduché chovat se „normálně“? A že pro mnohé z nich nikoliv další tresty a represe, ale naopak pozornost, důvěra či zájem, pocit, že se k nim někdo chová s respektem a zájmem mohou vést k tomu, že se mohou vydat na lepší životní cestu než tu, která skončí za pár let ve skutečném kriminále? Ano, je to cesta složitější, s mnoha riziky, ale také podle mě jediná cesta vedoucí z bludného kruhu.

Četl jsem si internetové diskuse u článku na idnes, který píše o Canovově požadavku na odvolání nové ředitelky. Ta diskuse se stala stokou plnou nenávisti, strachu, nepochopení a odsuzování.

Ano, pokud je někdo tak narušenou osobností, že může být vysoce nebezpečný svému okolí, musí se společnost umět bránit. Ale jen represe k ničemu nevede. Bohužel, v přístupu k sociálně slabším, méně úspěšným, Romům či uprchlíkům je naše společnost plná předsudků a strachu. Je to klasický postup, jak vytěsnit svůj vlastní problém tím, že si najdu někoho, kdo je na tom ještě hůř než já a na tom si procvičím svaly nebo zchladím žáhu.

Já osobně vidím jako zásadní nebezpečí volání po tvrdosti a plošné odsuzování kohokoliv, ať už se jedná o tyto kluky, Romy, uprchlíky, komunisty, Židy nebo sudetské Němce. Řešení naopak vidím ve schopnosti vidět osobní příběh každého člověka, ve schopnosti pochopit, že někteří z nás se narodili do lepších, jiní do horších a někteří do hrozných podmínek. Že jsme obdařeni různou mírou inteligence, sociální vnímavosti a empatie. A v pochopení toho, že i když je odsouzení někoho jednou z nejjednodušších věcí na světě a skoro všichni to denně děláme, k ničemu to vlastně nevede.

Jan Korytář

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ).

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;