A nyní s chutí do práce – vyhrňte si rukávy

Jsou města v jejichž základech jsou kosti stavitelů, dobyvatelů, oběti hrůzných nemocí. Znám města vysokých věží, mohutných bran, širokých ulic, regulovaných řek. Mé město se  něčím takovým chlubit nemůže. V základech nemá nic než sukno, plátno a mozoly textilních dělnic a dělníků, pot a zkroucené prsty všech, co obsluhovali textilní stavy.

 

Mé město je jako sto jiných v okolí. Jeho hroby jsou plné tkalců a jejich dětí s nemocí, zvanou křivice. Těm bych chtěl postavit pomník veliký jako hrad ze žuly z Ruprechtic. Těm bych chtěl zasadit růži, vysadit sad. Schází mi tu slunce, park tkalců, kostel bezvěrců. Líbí se mi však spojení ušité z roztrhané zeleně kolem zámku, bývalé galerie, naproti Zlatému Lvu v jeden centrální liberecký park uprostřed města. Bez plotů a dostupný ze  všech stran pro všechny.

Park tkalců, park který jim dlužíme víc, než Emě Destinové… Park rododendronů, azalek a pohodlných laviček, park, kde budou i sochy a morový sloup, co dosud je ukryt v zahradě kostela na malém náměstí a je řešeno – kam jej vrátit. Dal bych jej před starou galerii do velkého nového parku v centru metropole…

Jsou města plná slunce, jezdeckých soch, kam se může i létat, plná bulvárů, aut světových značek, písňových festivalů a turistů, co vám mohou za pěkný suvenýr utrhat ruce. Co brání mému Liberci mít nějakou podobnou velikou atrakci? Jedna už tu v minulosti byla – LVT. Liberecké výstavní trhy.

Co takhle festival českých jídel, dobrého vína, piva, slivovice plus   jablonecké bižuterie? Takový podještědský – oktoberfest. Na dobré jídlo a pití slyší všichni a Liberec, pokud nechce zůstat provinční, zakomplexovaný, turisty a obchodníky opuštěný, by měl konečně něco takového řešit. Je jedno, kdo vládne na radnici, kdo koho pomluvil. Je po volbách a je čas začít „okopávat zahrádky“. Čas vítězů i čas poražených, čas koalic, smíru a opozic. A pokud nechceme ji na xxxx, začněme tím, že uděláme něco s návštěvníky, aby k nám konečně jezdili. A pro nás Liberečáky alespoň ten centrální park bez bariér s ,,morákem“ úplně pro všechny. Jedno jestli volili Korytáře, vítěze, či poraženého Děda Vševěda.

Nabídněme prostřednictvím Euroregionu Nisa (a ti to umí) příhraničním Polákům a Sasům ve velkých stanech na letišti něco k pití, švestkové knedlíky, uzené koleno a liberecký párek… Vše v naší režii, ne jako to světové lyžování, které by mělo být výstrahou pro všechna příští pokolení podnikatelů, kteří iniciativu svěřili zmateným politikům na radnici a v Praze. Vyhlašme tendry, podnikatelské záměry v oboru turistiky, ale ne s lidmi, kteří si zvykli na pracovní dobu do půl pátý a pak šupito s mámou na slevy. Takoví úředníci snad konečně najdou „uplatnění“ tam, kde nic svou nečinností nezkazí. Ne na radnici, kde dozajista dojde k zemětřesení.

Už se těším, kde co utratím, kdy budu moci turistům ukázat kam jít, kde se pobaví. Asi to bude už o mladých, o těch, co se nebojí, co dostanou úvěry. Mělo by to být o podnikání. Je to i cenách, maržích a těch „nenasytných“, o cenách, které v Liberci platíme za služby, teplo, vodu, dopravu i městským organizacím.  

Město musí přehodnotit efektivitu svých městských společností, všech těch, kteří ,,prosperují“ a město z nich nemá nic. Chce to, abychom neskončili tím, že si začneme u ohníčku opékat vuřty – a tím gastroakce skončili. Začít se bude muset. Neměňme však primátora po třech nedělích, protože nechce skákat s ostatními a „nekomunikuje“.
Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kdo pozorně sleduje korupční kauzu kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, nemohl být překvapen přiznáním hlavního obžalovaného, tedy stavebního gigantu Metrostav. Navzdory mediálnímu
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou