Jak jsme otočili hlavou primátora

Na radnici dorazil podnět. Občané Krásné Studánky chtějí radar, protože se u nich na dodržování rychlosti na státní silnici tak nějak kašle, nejsou chodníky a město situaci neřeší.

Radniční úředníci vyprodukovali neuvěřitelně pitomou odpověď, kde lidem vzkázali asi tak milion důvodů, proč tam radar nejde. Vybírat pokuty je prý složité, nejsou lidi. Radar je prý drahý, jiné obce to sice dělají, ale u nás by to stejně nešlo, a vůbec, za tři roky bude chodník, tak co chcete.

Tahle odpověď úplně v klidu prošla přes náměstka Jiřího Šolce, přes primátora Jaroslava Zámečníka, schválená byla i na radě města.

Nakonec jsme ji dostali ke schválení na zastupitelstvo. Trochu jsme brblali, přišel i pán z Krásné Studánky, co petici organizoval, no nakonec se podařilo tuhle pitomou odpověď neschválit.

No a pak se začaly dít věci.

Primátor Zámečník se najednou pasoval do hrdiny, co za celou věc přece od začátku bojuje. Kdo s hrůzou zjišťuje o jak závažný problém jde. Kdo volá městskou policii a organizuje kontrolní měření. Nakonec dokonce slib, že radar samozřejmě bude. Tiskové zprávy, posty na facebooku, primátor hrdina.

Jako dobrý no. Podařilo se nám být tím krkem, který otočil hlavou. A ve Studánce se třeba i toho radaru dočkají.

Jen mne prosím štípněte, kdybych někdy dělal něco podobného a nenapsal ani slovo o tom, že jsem změnil názor a že kolegové z opozice měli pravdu. Ona ta slova uznání směrem k politickým protivníkům obvykle pomáhají politické kultuře, a nerad bych na ně zapomínal.

Pro všechny z celého příběhu navíc plyne ponaučení, že stojí za to se zorganizovat a tlačit na zastupitelstvo. Jen tak je Váš problém vidět a jen tak máte šanci. Rád Vám v tom pomůžu (koho by zajímalo projednávání daného bodu na zastupitelstvu, může se pokochat zde: https://youtu.be/Xo_lYw8LDTI?t=9522 ).

Jaromír Baxa, městský zastupitel za LOL - Liberec otevřený lidem

Přidat komentář (8 Komentářů)

Měl jsem z něj strach. Tlačil kárku s koštětem, lopatou a železnou tyčí. Metař roku 1958, město Liberec, jeho střed. Potkával jsem jej den co den. Měl jsem z něj ukrutný strach. Strach z jeho nesrozumitelných vět, z češtiny a němčiny, z gest, mávání rukou. Obcházel jsem jej, ale jako naschvál jsem pokaždé nevědomky přeťal jeho rajón úklidu ohraničený radnicí, náměstím F. X. Šaldy a náměstím Jana Nerudy.

 

Tam všude jsem ho už z dálky slyšel, potkal a zůstával stát jako opařený strachem. Jako králík před zjevením hada škrtiče. To vše se odehrávalo tak rychle, že si dnes, po šedesáti letech uvědomuji jen absurditu svého chlapeckého chování. Obec zaměstnala zřejmě nemocného starce, aby jej ochránila a měla stále na očích. Byl to jistě humánnější počin, než jej zavřít do ústavu a čekat až umře…

Bál jsem se to doma říct. Co taky? Že na ulici je chlapík s vozíkem podoben a čertu že ne on, ale já se bojím? Otec by se s diagnózou, kdo je na vině, dlouho nepáral a já by odešel s brekotem. Bylo mi deset. A jako kluk z vesnice jsem se i choval. Dojížděl jsem do města do školy, do šesté třídy, ktará už u nás v Machníně nebyla…

Jó, pošetilé mládí, dětství, čas, kdy za vším stály nadpřirozené nevysvětlitelné síly, spekulace, a spiknutí. Později jsem si z hrůzou uvědomil, že podobně uvažují mnozí dospělí a pak jde z jejich chování hrůza. Konspirace, tak jak ji známe i my v současném světě, je smrtonosná zbraň, klacek na všechny v rukách nezodpovědných politiků, kteří znají jen jedno řešení, to nejjednodušší a nejrychlejší.
 

Ano, tak to nějak chodilo a mělo chodit stále. Dokud se z dítěte nestává tvor slyšící „trávu růst“, vidící spekulace, všude strach, tam, kde schází seriózní vysvětlení. Podléháme často, kolektivnímu šílenství, manipulaci, privitivismu, až po pseudonárodní - kdo neskáče, není Čech, až po rádobyvtipné televizní reklamy. A tak si dávám záležet, abych i já nevstoupil jinému predátorovi do cesty, do jeho teritoria, islamistovi do jeho ohrady.

Jo, tyhle konspirace, tyhle rychlé roty, jednoduchá rychlá jednání, úsudky podle kabátu, podle díry na punčoše... Je mnoho věcí, co si ještě neumíme vysvětlit a správně na ně reagovat. Přeci jen se ledy pohnuly a lze říci, že lidstvo se brání, uvažuje hlavou, a ne kolenem, či jinou částí těla, která se hlavě nepodobá.  Ať vás to nikdy nepotká.  
                            

S pozdravem
Egon Wiener

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;