Týden pod Ještědem: příklady táhnou... A to někdy bolí

Verba docent, exempla trahunt. Slova učí, příklady táhnou, říká se od klasických dob a je to pořád pravda. Možná někomu skutečnost, že si primátor Liberce prosadí nejsilnější limuzínu (protože Martin ji má taky), přijde jako blbost. Jenomže není. Ne u primátora, který se nechá fotit do médií u toho, jak za Českou republiku zapsal Liberec na seznam stovky evropských měst, které usilují o uhlíkovou neutralitu.

Jaký vzkaz tím posílá? Nejen ten, že "pro mě vlastní pravidla neplatí, protože mám na krku řetěz", ale také, že se všechno dá zase ošvejkovat, že jde vlastně jen o poplácání se po ramenou před kamerami, ale jinak je to vlastně celé blbost, protože kdo by nechtěl čtyřku TDI, že jo, chlapi...

Přitom tady zdaleka nejde jen o boj za příznivější klima, byť to je věc naprosto zásadní, zpochybňovaná jen ignoranty nebo ideologickými fanatiky, kterým takové pokrytecké chování politických představitelů hraje do karet.

Vedle toho jde o takové věci, jako je demokratický konsenzus ve společnosti nad závažnými tématy nebo o modernizaci veřejné správy. A také chytré technologie, se kterými může přijít vědecký i soukromý sektor, a pomalu tak pracovat na tom, aby Země české přestávaly být montovnou a zásobárnou levné pracovní síly pro globální, migrující kapitál. Zemí nízkých mezd, plná chudých, zadlužených a vystrašených lidí, tolik náchylných ke svodům nejrůznějších podvodníků nebo extrémistů.

To všechno jsou hodnoty a principy, o které stojí za to politicky bojovat. A rozhodnutí, že se Liberec přihlásil k výzvě Netzerocities (tedy mezi stovku evropských měst usilujících o uhlíkovou neutralitu) je správné, je potřeba vedení města za ně poděkovat a zatleskat. Ale také je potřeba hlídat je, jestli to myslí vážně nebo jestli to svým švejkovským přístupem celé jen neposílají ke dnu.

Přidat komentář (5 Komentářů)

Měl jsem z něj strach. Tlačil kárku s koštětem, lopatou a železnou tyčí. Metař roku 1958, město Liberec, jeho střed. Potkával jsem jej den co den. Měl jsem z něj ukrutný strach. Strach z jeho nesrozumitelných vět, z češtiny a němčiny, z gest, mávání rukou. Obcházel jsem jej, ale jako naschvál jsem pokaždé nevědomky přeťal jeho rajón úklidu ohraničený radnicí, náměstím F. X. Šaldy a náměstím Jana Nerudy.

 

Tam všude jsem ho už z dálky slyšel, potkal a zůstával stát jako opařený strachem. Jako králík před zjevením hada škrtiče. To vše se odehrávalo tak rychle, že si dnes, po šedesáti letech uvědomuji jen absurditu svého chlapeckého chování. Obec zaměstnala zřejmě nemocného starce, aby jej ochránila a měla stále na očích. Byl to jistě humánnější počin, než jej zavřít do ústavu a čekat až umře…

Bál jsem se to doma říct. Co taky? Že na ulici je chlapík s vozíkem podoben a čertu že ne on, ale já se bojím? Otec by se s diagnózou, kdo je na vině, dlouho nepáral a já by odešel s brekotem. Bylo mi deset. A jako kluk z vesnice jsem se i choval. Dojížděl jsem do města do školy, do šesté třídy, ktará už u nás v Machníně nebyla…

Jó, pošetilé mládí, dětství, čas, kdy za vším stály nadpřirozené nevysvětlitelné síly, spekulace, a spiknutí. Později jsem si z hrůzou uvědomil, že podobně uvažují mnozí dospělí a pak jde z jejich chování hrůza. Konspirace, tak jak ji známe i my v současném světě, je smrtonosná zbraň, klacek na všechny v rukách nezodpovědných politiků, kteří znají jen jedno řešení, to nejjednodušší a nejrychlejší.
 

Ano, tak to nějak chodilo a mělo chodit stále. Dokud se z dítěte nestává tvor slyšící „trávu růst“, vidící spekulace, všude strach, tam, kde schází seriózní vysvětlení. Podléháme často, kolektivnímu šílenství, manipulaci, privitivismu, až po pseudonárodní - kdo neskáče, není Čech, až po rádobyvtipné televizní reklamy. A tak si dávám záležet, abych i já nevstoupil jinému predátorovi do cesty, do jeho teritoria, islamistovi do jeho ohrady.

Jo, tyhle konspirace, tyhle rychlé roty, jednoduchá rychlá jednání, úsudky podle kabátu, podle díry na punčoše... Je mnoho věcí, co si ještě neumíme vysvětlit a správně na ně reagovat. Přeci jen se ledy pohnuly a lze říci, že lidstvo se brání, uvažuje hlavou, a ne kolenem, či jinou částí těla, která se hlavě nepodobá.  Ať vás to nikdy nepotká.  
                            

S pozdravem
Egon Wiener

Komentáře vytvořeny pomocí CComment


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“ 

                                                                                                                                                       

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

 

                                                    

                                                                              

Copyright © 2016 Náš Liberec;